Život chameleona Jacksonova

O životě delfínovce laplatského jsem napsal 12. srpna, o osmnáct dnů později konečně přináším článek o životě nějakého toho plaza, a tím je jeden z mých nejoblíbenějších a celkově také nejpopulárnějších chameleonů, chameleon Jacksonův...

ŽIVOT CHAMELEONA JACKSONOVA

Nacházíme se v horském lese africké Velké příkopové propadliny, asi 2000 metrů nad mořem. Zde začíná život několika malých chameleonů, včetně jedince, kterého budeme sledovat... Samice chameleona Jacksonova (Trioceros jacksonii) přivádí na svět skupinku mláďat. V tomto vrhu je jich 10, nejméně jich může být 5, maximální počet je pak 50! Většina chameleonů jsou vejcorodí ještěři, ale chameleon Jacksonův rodí živá mláďata. Březost trvá 5 až 6 měsíců. Samice mají obvykle dvě snůšky do roka. Mezi těmi drobnými novorozeňátky je i Jack, snad poměrně příhodně nazvaný chameleon Jacksonův, který snad prožije dalších 8 let svého života v jednom z nejporušených horských lesů v této nádherné krajině... Chameleon Jacksonův se v zajetí dožívá 8,2 let, herpetologové však přesně neví, jak je tomu v divočině. Každopádně počítejme, že Jack má před sebou dlouhý život...

Jack opustil gelatinový vaječný váček, ve kterém byl se svými sourozenci přiveden na svět. Na ještěra působí docela zvědavě. Jelikož je plně vyvinutý, okamžitě se začíná pohybovat v okolí místa svého narození. Matka již odchází... Jack měří po narození jen 5,5 centimetru, ale brzy začne růst. Také je od narození schopným šplhounem. Jako všichni chameleoni má prsty srostlé tak, aby vytvořily jakési kleště, kterými pak uchopí větev. Jackovi je na stromech dobře a loví zde drobný hmyz. Jako všichni zástupci jeho druhu, i on v divočině získává vodu mimo jiné tak, že tlamičkou odchytává kapky vody na spodní straně listů nebo na větvičkách...

Chameleon Jacksonův je převážně hmyzožravý, kromě malého hmyzu však loví i pavouky, stonožky, mnohonožky, stejnonožce (jako jsou naše zahradní stinky) a výjimečněji i další plazy a ptáky. Ve své domovině, v keňských horských lesích, loví také plže...

Tento druh chameleona je dobře známý jako invazivní druh. Předtím, než Keňa zakázala vývoz, byl to hlavní druh v obchodě s divokými zvířaty. Devastující dopad má vypuštění chameleonů Jacksonových především na Havaji, kde loví místní unikátní hmyz (včetně havajských vážek) a plže, kteří nejsou k nalezení nikde jinde na světě. Jsou nebezpečím pro kriticky ohroženého havajského plže rodu Achatinella.

Zbarvení chameleona Jacksonova je proměnlivé. Někteří jedinci jsou žlutozelení, jiní tmavě zelení, další mají žluté či černé znaky, tečky, kratičké proužky... A jiní jsou zase bez vzorování.

Ve své keňské domovině žijí v nadmořské výšce ve zhruba 1500 až 2500 metrech nad mořem v horských lesích.

Jack roste. Už žije nějaký ten rok a má přes 20 centimetrů na délku. Zrovna se na stromě potkal s jiným samcem chameleona Jacksonova. Samci mají ony výrazné rohy; tři výrůstky na hlavě, které velice silně připomínají rohy ceratopsidních dinosaurů jako byli Triceratops nebo Torosaurus. Samičky rohy nemají, jsou vybaveny jen kratičkým výrůstkem na čenichu a mají mírně zvětšený dorzální hřeben. Samozřejmě těmto chameleonům nechybí jakási přilba... Tihle dva samci se do sebe okamžitě pustili. Samci chameleonů Jacksonových jsou dosti teritoriální a když se setkají, bývají vůči sobě dost agresivní. Tito dva už na sebe začali syčet. Jack však chápe, že tento samec je mnohem větší, a o pár let starší. Měří 38 centimetrů, o osmnáct víc, než momentálně Jack! Se samicí by se ještě porval, by mají v dospělosti 25 centimetrů, ale tento samec je oproti Jackovi obrem! Jeho nepřítel mění zbarvení, aby jej zastrašil, a povedlo se. Jack si raději půjde hledat potravu někam jinam. A tak jako mechanická hračka odlézá...

V této oblasti se denní teplota pohybuje okolo 23°C, v noci zde však teplota klesá na 5°C. Jack a jeho příbuzní jsou velmi přizpůsobiví... Aktivní pak Jack začíná být ve dne. S pomocí dlouhého, vystřelovacího jazyka, se mu na okraji tenké větve, která sotva unese jeho váhu, podařilo chytit cvrčka, který se posadil nebezpečně blízko a začal cvrkat. Je to vítaná pochoutka...

Asi o rok později se Jack setkává s dalším samcem a rozhoduje se jít do boje o samici. Tentokrát hodlá využít svých rohů k tomu, aby svého protivníka porazil. Samci na sebe nejprve syčí, zvětšují své tělo vdechovaným vzduchem, a pak se konečně pouští do šarvátky. Jackovi se podařilo mladého samce, možná mladšího než je on sám, úplně shodit z větve. Během takovýchto soubojů občas samci utrží nějaký ten šrám; fyzická zranění jsou častá. Samice chameleona, která je o větev výše, sice nejprve syčí a chová se trochu nepřátelsky, ale za chvíli Jacka přijímá... Jack pak nevinně přelézá na jiný strom, jako by se nic nestalo a žádnému protivníkovi v souboji neurazil pýchu. Okamžitě svýma nezávisle se pohybujícíma očima pátrá po potravě.

Jack dorostl plné velikosti. Je statným samcem s docela působivými rohy. Musí mu už být skoro osm let. Jenže pak nastává incident. Jednoho dne, když se sluní na větvi během rána, nachází ho jeden z jeho úhlavních nepřátel. Je to slavný liánovec, had, který na rozdíl od většiny svých příbuzných vidí i nepohybující se předměty! Začíná se přikrádat k Jackovi. Pohybuje se pomalu a pohybem své hlavy nahoru a dolů napodobuje větve, se kterými si pohrává vítr. Dokonalá kamufláž! Liánovec se přiblížil a kousl Jacka. Pořádně se zakousl do jeho těla, aby mohl použít své zadní jedové zuby, jež však nejsou duté, jako u kober či zmijí. Liánovec tedy musí držet svou kořist, zatímco do ní pomalu pumpuje jed. Jack nemůže utéci. Je to jeho konec...

Tento článek byl kratší než například Život mamby černé, ale snad jsem uvedl všechny celkem zajímavé informace... Vězte, že bych toho o těchto chameleonech mohl napsat mnohem víc, ale možná někteří z Vás chovají doma plazy, a třeba právě o tomto druhu víte mnohem víc, než já - vždyť chameleon Jacksonův je oblíbené terarijní zvíře. Pokud bych měl v článku nějaké nesrovnalosti, klidně mne opravte... Jinak doufám, že se Vám článek líbil.