Před nedávnem jsem slíbil, že začnu příběhy prehistorických živočichů v obrázcích mých modelů. Protože jsem sběratelem mnohem déle, než existuje tento blog, mám modelů pravěkých zvířat opravdu velké množství, zvláště pak modelů od značky CollectA. Rozhodl jsem se, že tedy nafotím první, docela malý příběh... Jmenuje se Mapusaurův lov.
Severní Argentina před 107 miliony let, spodní Křída. Je období sucha. Býložraví dinosauři se shromažďují kolem všech zbylých stromů, keřů a dalších rostlin, jež ve svých listech ještě stále drží šťavnatost živin. Pokud spolu někdy konkurovali o rostlinstvo, které požírají, musejí nyní Agustinia, Polacanthus a Macrogryphosaurus odhodit starou rivalitu stranou a vzájemně koexistovat...
Ornithocheirus, unavený dlouhou migrací, která začala v Evropě před několika desítkami dnů, prolétá na býložravci v naději nalézt nějaké klidné místo, kde by se na chvíli usadil...
Zato vrcholový predátor celého kraje, dvanáctimetrový Mapusaurus, se povaluje ve stínu. Je líný a pomalý. Dlouho nic nežral, potravy je tu málo.
Po hodinách strávených poléháváním po suché zemině jehličnatého lesa konečně Mapusaurus vstává a vydává se hledat něco k snědku. Vede ho otřesný hlad.
Několik stovek metrů od kraje lesa nalézá Mapusaurus Macrogryphosaura, zabraného do strhávání větví stromu. Pomalu se začíná přibližovat. Má ale nevýhodu, je totiž na kopci. Uvidět ho zde může prakticky každý z býložravců, kteří strom obklopili.
Macrogryphosaurus, Mapusaurův cíl, si ho všímá jako první. Z hrdla se mu nese varovný signál ostatním býložravcům.
A pak už jen jakási hnědo-bílá skvrna, a Macrogryphosaurus, schopný vystartovat na několik desítek kilometrů v hodině, mizí v husté vegetaci.
Nedaleko odsud se nachází řeka, v této roční době už takřka vyschlá. Z několika stojatých jezírek v říčním korytě vytáhl spinosaurid Ichthyovenator polomrtvou rybu, kterou se teď chystá spolknout.
Je to vítaná večeře. I tak ale Ichthyovenator nachází podél vyschlého toku a ve stojatých jezírkách denně několik ryb, kterými zahání hlad.
Na scéně se objevuje vyhladovělý Mapusaurus. Všiml si Icthyovenatora. Zmocňuje se ho touha ukrást mu kořist nebo ho dokonce zabít. Ichthyovenator rozhodně není tak silný, jako on...
Jenže je víc při životě než na hranici smrti. Rychle utíká ze scény i s ulovenou rybkou, a Mapusaurus zůstává pozadu. Nakonec to vzdává.
Po celém dni stráveném hledání potravy dorazil Mapusaurus do vyschlé savany. Tou sice pochodují mocní sauropodi, ale na ty se Mapusaurus, který není momentálně součástí smečky, nemůže odvážit. Přesto jeho oko zaujala mrtvola, ležící v trávě. Zdá se, že obrovitý pterosaurus v horku nevydržel. Jeho desetimetrová křídla leží v savaně rozprostřena, jako by Mapusaura zvala k večeři.
Tak se tedy z dravce stává mrchožrout. Blíží se k mršině, dosud netknuté. Nebeský obr asi padl nedávno.
Zabořuje své mohutné dýkovité zuby do jeho měkkého těla... Konečně, po několika dnech, maso!
Vítězoslavný řev...
Možná napíši a nafotím další, podobné příběhy. Snad se Vám tento krátký příběh líbil!
Žádné komentáře:
Okomentovat