Už je to deset dnů od napsání předchozí části Ztracené fauny Nového Zélandu. Je tedy na čase pokračovat...
Vědecké jméno: Emeus crassus,
obecné jméno: východní moa,
vyhynutí: mezi lety 1400 až 1500 našeho letopočtu.
Jak již víme, na Novém Zélandě žilo v obdobích Miocén až Holocén devět druhů ptáků moa, rozřazených do šesti odlišných rodů. Každý z těchto druhů byl svým způsobem jedinečný, někteří byli lehce stavění a vysocí, jiní byli zase poměrně rozložití a malí. Emeus crassus patřil k těm menším ptákům moa. Na výšku měřil 1,5 až 1,8 metru, tedy jako dospělý člověk. Stejně jako jeho příbuzní, byl nelétavý. Kosti předních končetin srostly v jakousi zakrnělou tyčinku, tudíž nebyl Emeus schopen letu. E. crassus, přezdívaný také východní moa, je jediným druhem tohoto rodu. Tento druh žil pouze na Jižním ostrově. Obýval nížiny, zdržoval se v lesích, na travnatých planinách i v křovinatých oblastech a na dunách. Byla nalezena celá řada jednotlivých kostí těchto ptáků, kromě toho bylo odkryto i několik takřka úplných koster a dokonce byly objeveny měkké části těla; tracheální kroužky a kousky kůže. Víme také, jak vypadalo peří východního moa; jednotlivá pera se směrem k hlavě zkracovala. Nakonec na krku tvořila jen chlupovité útvary, podobné srsti. Zda byla hlava opeřená, to nevíme, ale je pravděpodobné, že byla holá, nepokrývalo ji peří. Právě hlava a krk jsou části těla východního moa, které nám u většiny úplných koster chybí. Většina nálezů pochází z údolí Pyramid Valley. Právě tam bylo nalezeno několik oněch úplných koster ve vzpřímené poloze, nicméně poté, co před stovkami a tisíci lety zvířata uhynula, odnesla jejich lehké hlavy a krky voda nebo se o ně podělili predátoři, zvláště draví ptáci a později i na ostrov lidmi přivezení savci. Pyramid Valley byla kdysi bažinou. Podle některých vědců toto vysvětluje zánik emeů; ustupovali lidem a jejich zemědělské půdě, opouštěli tak své přirozené prostředí (jak již bylo zmíněno, lesy, křoviny apod.) a nakonec byli nuceni žít v bažinách. Čas od času se pak některý zabořil do nebezpečného bahna, uvízl v něm, zahynul a podal nám tak cenný důkaz o své existenci...
V břišní dutině jednoho exempláře z Pyramid Valley se nacházelo i vejce o rozměrech 179x134 milimetrů. Kolik vajec kladli v jedné snůšce, to rozhodně nevíme, ani nevíme, jak vypadala jejich hnízda. Ale třeba je možné, že podobně jako emu kladli vejce na jednu hromádku, několik samic se možná shromáždilo a nechalo je napospas samcům - tak to alespoň dělají australští emu. U moa je to jen čirá hypotéza... Krk východního moa tvořilo 20 až 21 obratlů, takže byl poměrně dlouhý, i na to, že byl tento pták v porovnání s některými svými až 3,5 metru vysokými příbuznými docela drobkem. Emeus crassus měl také mohutná chodidla s velkými drápy. Člověk si ho může představit, jak s nimi opatrně, takřka neslyšně našlapuje, i když byla chodidla tak velká... Tento druh poprvé roku 1846 popsal autor názvu dinosaurus, slavný Sir Richard Owen, ale zařadil jej do rodu Dinornis, tudíž popis druhu Emeus crassus zhotovil Ludwig Reichenbach roku 1852. Dalšími synonymy byly Syornis nebo Mesopteryx, žádné z nich není platné... Východní moa byl nakonec vyhuben po příchodu lidí na ostrov. Již bylo zmíněno, že byl vytlačen ze svého původního habitatu. Byl však také loven, což se nakonec odrazilo na úplném vybití těchto ptáků a všech jejich příbuzných...
Za informace vděčím knize Pravěká příroda od J. Beneše s ilustracemi Zdeňka Buriana, za další fakta pak vděčím anglické Wikipedii.
Obrázky z:
Doufám, že Vás tato část zaujala, rád si přečtu Vaše případné názory... Projekt Ztracená fauna Nového Zélandu bude pokračovat...
2 komentáře:
Hezký článek!
[1]: Dík. :-)
Okomentovat