Šupinatí z Jihoafrické republiky: Kruhochvost obrovský

Série "Šupinatí z Jihoafrické republiky" pokračuje! Zatímco její první část pojednávala o scinkovi Mochlus sundevallii, a druhá se věnovala lamprophiidovi Montaspis gilvomaculata, ve třetí části tohoto nedávno započatého projektu vám již představím zvíře, jehož název má český ekvivalent! Zároveň to bude, jak jsem slíbil, další jihoafrický endemit... Dámy a pánové, seznamte se s kruhochvostem obrovským!

Druh: Smaug giganteus,

Zařazení: podřád Sauria, infrařád Scincomorpha, nadčeleď Cordyloidea, čeleď Cordylidae,

Habitat: travinaté roviny a mírně zvlněný terén Vysokého Veldu.

Kruhochvost obrovský je jedním z devíti druhů rodu Smaug, který byl pojmenován po draku Šmakovi z knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit, or There and Back Again) významného britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Tento taxon byl zaveden teprve v roce 2011; předtím bylo osm jeho zástupců řazeno do rodů Zonurus (ten již není platný) a Cordylus (výjimkou je devátý druh Smaug swazicus, popsaný až v roce 2020; sedm dalších druhů bylo popsáno ve 20. století). Někteří kruhochvosti rodu Smaug mohou dorůst délky až 20 centimetrů (nepočítáme však ocas!), a kruhochvost obrovský, jak nasvědčuje jeho české druhové jméno i latinské giganteus, také není drobeček; vlastně ho přerůstá nejspíše jen Smaug mossambicus, schopný v zajetí dosáhnout délky - od špičky čenichu po kloaku - až 28 centimetrů. Kruhochvost obrovský dorůstá délky 15 až 18 centimetrů, v jednom výjimečném případě pak dokonce 20,5 centimetru (opět bez ocasu). Vzhledově skutečně připomíná draka, možná i více, než jeho příbuzní. Z hlavy mu trčí výrazné, ostré týlní výrůstky. Jedná se o modifikované šupiny; stejné výrůstky porůstají také jeho krk a ocas. Díky svému výraznému vzhledu byl tento ještěr prvním "šmakem", kterého herpetologové popsali, byť jako zástupce rodu Cordylus; jeho popis zhotovil v roce 1844 britský zoolog Andrew Smith. Ačkoliv má kruhochvost obrovský celou řadu obecných afrikánských a anglických jmen, těmi nejvýstižnějšími jsou "sonkyer" a "sungazer", jež v překladu do češtiny z afrikánštiny a angličtiny znamenají "pohlížeč do slunce". Odkazují na termoregulační chování tohoto ještěra; při vyhřívání na sluníčku často zvedá přední polovinu svého těla, přičemž napíná přední končetiny, a vypadá při tom, jako by se protahoval - ze všeho nejdůležitější ale je, že působí, jako by hleděl přímo do slunce. Takto se kruhochvosti obrovští chovají při vyhřívání před svou norou. Své úkryty v zemi si hrabou sami; nory jsou hluboké zhruba 40 centimetrů a mohou být dlouhé 1,8 metru. Jedná se o tvory žijící v koloniích. Naleznete-li jednu noru, je šance, že poblíž budou další. Kruhochvosti obrovští jsou aktivní pouze ve dne, v noci ve svých norách spí. S tímto ještěrem se setkáme pouze v travnatých rovinách a mírně zvlněných oblastech Vysokého Veldu na území jihoafrického Svobodného státu a provincie Mpumalanga. Jsou vázáni na horské savany, v nichž dominuje tráva rodu Thereda, v nadmořské výšce 1500 až 2100 metrů. Existují i dva záznamy výskytu tohoto plaza v západním Lesothu, ale ty jsou dnes považovány za nevěrohodné. Co se jeho jídelníčku týče, je na něm hlavně hmyz, ovšem čas od času si kruhochvosti pochutnají i na nějakém tom menším obratlovci nebo rostlině. Jde o vejcoživorodého ještěra, a rozmnožuje se pomalu - samice přivádí na svět jedno či dvě živá mláďata jen jednou za dva až tři roky. Zároveň se jedná o dlouhověkého plaza, schopného se minimálně v zajetí dožít i více než 20 roků. Chovat kruhochvosty obrovské v umělých podmínkách je trochu oříšek, protože mají velké nároky. Je však důležité si uvědomit, že vzhledem ke svému překrásnému vzhledu je po tomto plazovi velká poptávka, zvláště ve východní Asii nebo ve Spojených státech amerických, a spousta kruhochvostů, jež končí v rukou tamních teraristů, byla z Jihoafrické republiky vyvezena ilegálně. V JAR je také ilegální sbírat a chovat tyto plazy bez oficiálního povolení. Další důvod, proč je o ně zvláště ve východní Asii velký zájem, je tradiční medicína, jež však nemá žádný skutečný užitek (šupiny zabitých ještěrů jsou v podstatě placebo). Je však možné, že v posledních letech či desítkách let se už využívání tohoto druhu v tradiční medicíně poněkud snížilo. Kromě ilegálního odchytu hrozí kruhochvostům obrovským také ztráta přirozeného prostředí; savany Vysokého Veldu jsou totiž přeměňovány na zemědělskou krajinu, zvláště pak na slunečnicová pole, a to je prostředí, kterému se zkrátka tito ještěři nedokáží přizpůsobit. Na Červeném seznamu IUCN je kruhochvost obrovský klasifikován jako zranitelný druh. Mezi lety 1987 až 2014 byl zaznamenán 30 % úbytek na jeho počtech. Velká část populace dnes existuje na travnatých ostrůvcích v člověkem proměněné krajině. Poslední velkou hrozbou, která však již zřejmě pominula, byla fumigace kruhochvostích nor jedovatým plynem - takto se dříve v Jihoafrické republice držely populace mangust liščích (Cinictis penicillata) pod kontrolou. Tyto šelmy mnohdy žijí ve stejných norách, jako kruhochvosti; smrt ještěrů pak byla v podstatě kolaterální škodou. V roce 2017 zbývalo kruhochvostů obrovských na 677 000, a stále jich ubývá.

Zdroji informací pro napsání tohoto příspěvku mi byly publikace Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland z roku 2014 od kolektivu autorů, a dále weby Animalia, Reptile Database a anglická Wikipedie. Obrázek jsem stáhl z webu iNaturalist. Čekejte další články o jihoafrických šupinatých!