Týden s Winterwatch je za námi, zbývá už jen další týden do Vánoc, a protože je pátek, je tu samozřejmě další část pátečníku Sloane, lovkyně monster! Většinu zápisků z předchozích dvou týdnů napsala Sloane Walker z ranče Eleuteria Cacerese, kam se svým adoptivním otcem Alessandrem přijela vyřešit záhadu podivného zabijáka dobytka. Jak se ukázalo, na ranči žijí dva succarathové, a přestože měli nejprve z lidí strach, později se odvážili zaútočit jak na Sloane, tak na Caceresova syna Justeho, jenž nakonec musel být odvezen do nemocnice v Puerto Deseado. Eleuterio slíbil, že obě šelmy zabije, pokud je Sloane a Alessandro z ranče včas neodeženou... Co se asi dělo dál? To se nyní dozvíte!
Odchyt succaratha
11. 12. 2021 - 17. 12. 2021
11. prosince 2021, sobota: Situace je vážná. Justeho stav se prý krátce poté, co byl hospitalizován, zhoršil, a to i přesto, že bere antibiotika. Eleuterio je s ním pořád v Puerto Deseado. Jeho nenávist vůči succarathům se ale rychle přenesla na Micaelu. Po včerejším děsivém setkání se šelmou je pořád celá nesvá, a hřebíček do rakve jim zřejmě zatloukl další útok, který provedli dnes v pět ráno. A Micaela byla opět při něm. Vstala brzy ráno, zašla do kraví stáje, a najednou, aniž by to čekala, na ni z kupy sena vyskočil ten succarath se skvrnou na boku a sekl jí drápy přední končetiny do ruky. Micaela ho ve stáji zavřela, probudila kovboje Isandra, který na Eleuteriově ranči pracuje už třináct let, ten ve sklepě vyhrabal jed na krysy, a odešel s ním do stáje. Naštěstí se mu včas postavil do cesty Alessandro, a snažil se mu vysvětlit, proč by to zvíře nemělo být zabito. Isandro i Micaela ho celkem odbývali, prostě je nedokázal nijak přesvědčit. Jenže když přišli do stáje, succarath byl už pryč. Nebylo moc těžké zjistit, kudy se dovnitř dostal, a kudy také utekl ze stáje ven. V nejzazší části budovy byl nízko nad zemí nevelký otvor mezi prkny, jímž se zvíře protáhlo. Pořád ještě nevím, jak si Isandro představoval, že k zabití agresivního succaratha použije krysí jed... Chtěl mu jím snad posypat kožich, aby ho "jedovatý prášek" trochu svěděl? Nedává to moc smysl. Micaelu to každopádně přesvědčilo, že succarathy je nutné zničit, a tak dnes odpoledne nastražila před stáj kus hovězího posypaný právě tím jedovatým práškem. Nemůžeme jí do toho mluvit. Spolu s Eleuteriem je ostatně spoluvlastníkem tohoto ranče! A v noci se tam plížit nebudu, abych ten flák masa před zvířaty ukryla. Micaela by nás za to odsud okamžitě vyhodila.
12. prosince 2021, neděle: Jak se ukázalo, zhoršil se taky stav té krávy, kterou jeden ze succarathů minulou neděli kousl do nohy. Eleuterio jí tehdy ránu pěkně ošetřil, jenže teď už víme, že svou práci neudělal zrovna nejlépe. Rána se moc nezhojila, zahnisala, a chudák zvíře dostalo otravu krve. Isandro a další dva kovbojové ji dnes ráno uspali. Navždy. Dali jí injekci, po které naposledy vydechla. Micaela naříkala, a taky nadávala, že ranč přišel o další krávu. Antipatie vůči succarathovi tu roste. Po obědě se Alessandro ptal mladíka Nacia, zaměstnaného Eleuteriem teprve od srpna, zda chce s námi jít zkontrolovat fotopasti. Prý ale succaratha nazval "hnusnou bestií, které by se měly vyříznout střeva zaživa", a pak naštvaně od oběda odešel. Hovězí flák dosud nebyl dotčen, tedy alespoň ne succarathem. Přilákal ale psa argentinského - jeho mrtvolu jsme dnes v sedm ráno našli ležet před stájí. Micaela pak maso uklidila, protože jí nevinné oběti bylo líto. Hádám, že karančové hnízdící pár stovek metrů odsud jsou teď šťastní. Mají o jednoho nepřítele méně. Fotopasti za posledních pár hodin nezachytily nic zajímavého, succarathové si teď zřejmě udržují od ranče jistou vzdálenost. Brzy se však určitě vrátí. Večer jsem se s Alessandrem bavila o tom, co s nimi. Myslí si, že bude nejlepší je při nejbližší příležitosti chytit. Jiná totiž už zřejmě nenastane.
13. prosince 2021, pondělí: Ráno jsem se sebrala, a odjela jsem krátce zpátky do tvrzi, abych nám odtamtud přivezla všechno vybavení potřebné k odchytu těch dvou šelem. Thiago mi znakovou řečí děkoval za krátký návrat, prý je z bizarních kousků Maysona a Johnsona už celý zničený, a byl rád, že viděl někoho milejšího a hodnějšího. Jo, to jsem celá já. Mayson do mě narazil v chodbě druhého patra tvrzi, zase zapomněl, že jsem neslyšící, divoce gestikuloval rukama a asi se mi pořád dokola omlouval, že je totálně nejapný, a že mě ze vzdálenosti dvaceti metrů při svém šnečím sprintu neviděl. Musím říct, že mu příšerně smrděly ponožky. Měl na sobě bílé tričko, bílé šortky, a bílé ponožky, které byly na prstech úplně černé. Nesnáším toho chlapa. Stopy, které po sobě na jinak čisté podlaze zanechával, jsem cítila všude, kam jsem zašla. Dokonce i v mém pokoji. Když jsem z tvrzi odjížděla, vyšel najednou ven Buchanan Johnson, a asi něco hulákal na vrabce posazeného na okraji střechy. Poslední věc, kterou jsem viděla, byla vrabcova pomsta ve formě malého bílého dárečku seslaného z nebes do Johnsonových střapatých vlasů. Takhle se to dělá! Na Caceresův ranč jsem se vrátila pozdě odpoledne, slunko už zapadalo. S Alessandrem, který se zase celý den snažil kovbojům a Micaele rozmluvit tu pomstu vůči succarathům, jsme pak nastražili dvě pasti u ohrady s dobytkem a jednu v lese, před tou fotopastí, která šelmu prve zaznamenala. Teď nezbývá nic jiného, než čekat.
14. prosince 2021, úterý: Zase mi napsala Miora Andrianasola. Poslala mi vyhodnocení dat týkajících se madagaskarské cryptoprocty, a asi milion grafů, na které jsem se upřímně ještě nestačila pořádně podívat. Její e-mail měl ale takovou... ponurou atmosféru. Psala mi, že jí v jednom kuse volají nějací extremisti, a slibují jí, že ji zabijou a podobné hnusné věci. Jeden z nich, snad nějaký Jihoafričan (soudě podle jeho "kapského přízvuku"), v jednom takovém krátkém, byť nesmírně urážlivém rozhovoru zmínil jméno Franciszeka Zielinskiho. No jasně, zase on. Teď už nebrojí jen proti mě, ale i proti Mioře. Nevím, jak se dozvěděl, že s ní spolupracuji. K Daiamovi Khalilovi se zřejmě dostalo, že bývalý profesor Miořiny univerzity, Jocelin Razafimahefa, se snaží ochránit to údolíčko, ve kterém přežívají trpasličí hroši a další vzácná zvířata. A přes Jocelina pak už Mioru vystopoval. Je mi z toho těžko. A docela se mi hnusí, že budu muset nejspíš podobné věci řešit i přes Vánoce. Do tvrzi teď dlouho žádný výhružný dopis nepřišel, jako by snad Zielinski věděl, že tam momentálně nejsem... ale kdo ví, třeba nám na Štědrý den pošlou bombu. No, pryč od toho. Do pastí se zatím nic nechytilo, na fotopastech se ale minulou noc, vlastně někdy v půl třetí, jeden succarath objevil. Olízl kameru svým nesmírně hrubým jazykem, poškrábal tak sklo objektivu, a pak zase zmizel. Na druhou stranu s odchytem succarathů neměli úspěch ani kovbojové, přestože je k tomu Micaela dost pobízí.
15. prosince 2021, středa: Dnes už se věci měly jinak. Jeden succarath se ve čtyři ráno chytil do pasti u ohrady. Krávy, které spaly venku a ne ve stáji, nahlas bučely, což probudilo jak Isandra, tak Alessandra. Ten mě zase vzbudil tím obvyklým cloumáním, já jen taktak překonala nutkání prokopnout jeho starý plnovous, a pak jsme v pyžamech odchyceného succaratha obklíčili. Byl hodně vyděšený. Jeho oči byly plné hněvu, ale taky vzdoru. Pořád se sítí, která ho upínala k suché zemině, bojoval. Střelila jsem do něj šipku s uspávadlem, a za pár minut už spinkal jako koťátko. Byl to ten jedinec bez fleku. Kde byl druhý, to jsme nemohli tušit. Odchyceného succaratha jsme tedy přenesli do krabice na přepravu zvířat, a umístili jsme ho do jeepu. A pak přišlo velké překvapení. Ta flekatá kočka se ukázala ležet přímo pod autem, a když jsme jejího kámoše zabezpečili, doslova nám prolezla mezi nohama, a kousla Alessandra do kotníku. Kopl jí přitom do hlavy, čímž ji jenom víc rozzuřil, já po ní střelila z uspávací pistole, jenže jsem v tom zmatku a šeru netrefila, a succarath zase zmizel. Zamávala jsem na Isandra, ten se přiběhl věnovat vyděšenému a kulhajícímu Alessandrovi, a pustila jsem se do pronásledování naší šelmy. Ještě teď mi běhá mráz po zádech z toho, co se dělo dál. Skočila jsem mezi křoviska na okraji lesíka, a skoro jsem succarathovi, který si tam náhodou hověl, stoupla na ocas. Přísáhám, že se mu chlupy na zádech naježily, jako polekané kočce. Výraz v jeho obličeji byl neskutečně děsivý. Vyprskl na mě, skočil po mě, já spadla mezi ty křoviny, a pak se nadobro ztratil. Nebyla jsem po tomhle moc motivovaná ho dál pronásledovat, navíc mi tam někde zapadla pistole, a mě trvalo nejmíň deset minut, než jsem ji zase našla. Takže máme jen jednoho succaratha.
16. prosince 2021, čtvrtek: Pořád máme jen jednoho succaratha. Ale to neznamená, že se ten druhý neobjevil. Vlastně jsem ho dnes držela v rukou... jenže mrtvého. Micaela ho zastřelila. V deset dopoledne, opět výjimečně za bílého dne, se ukázal u ohrady s dobytkem, a jakkoliv neuvěřitelné se to může zdát, chytil se tam do pasti. Nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Asi si nevšiml spouštěcího mechanismu, který po něm síť vyhodil. Zavadil o jemný, asi dvoumilimetrový drátek, a bum! Byl v tom. Micaela vyběhla z hlavní budovy a vystřílela do něj zásobník své příruční pistole. Hrozně mě to mrzí. Měl šanci na lepší život někde hlouběji v divočině, a ona ho musela připravit o život, i když byl bezbranný a kňoural o milost. Druhý succarath nestrávil poslední dva dny jenom v krabici, nakonec jsme ho při čekání na jeho sourozence nechali volně pobíhat po staré koupelně vedle Eleuteriovy ložnice. Nikdo tam nechodí, a měl tam aspoň nějaký volný prostor. Navíc se rád nabaštil (nejedovatého) hovězího. Ale toho druhého je mi strašně moc líto. Když je řeč o Eleuteriovi, už je zpátky. Dnes se vrátil, a s dobrou zprávou. Justemu už je lépe, antibiotika mu zachránila život. Zase je ale škoda, že nemohla být nasazena i té krávě, kterou kousnutí succaratha nakonec zabilo. Co v těch jejich slinách může být? No, možná to zjistím. Oběma exemplářům - živému, když spal, i mrtvému, když nám ho Micaela předala - jsem odebrala sliny, a po návratu domů asi začnu provádět jejich rozbor. Samozřejmě s pomocí někoho, kdo se ve slinách kočkovitých šelem vyzná ještě líp, než já. Alessandro je naštěstí zatím v pořádku - jemu rána nezahnisala.
17. prosince 2021, pátek: Zachráněného succaratha jsme odvezli na opuštěnou lokalitu západně od Estancia la Huella. Vybavili jsme ho GPS lokátorem, abychom o jeho pohybu v krajině věděli více, a mohli ho případně v budoucnu znovu vystopovat. Pořád toho o životě succarathů skoro nic nevíme. Žijí v párech, samotářsky nebo snad mohou tvořit nějaké malé smečky? Nevíme, jestli se mu tam bude líbit. A nemůžeme tušit, zda v té oblasti žijí nějací další zástupci jeho druhu. Je to ale místo, kde by měl být v bezpečí. Bude-li chřadnout - a já slibuju, že na něj budu dávat přes počítač pozor - vrátíme se, a přemístíme ho někam jinam. Eleuterio nám poděkoval, že jsme ho nakonec problému zbavili, i když to trvalo pěkně dlouho. Rozstříleného succaratha nám nechal jako dárek, zabalil nám něco k Vánocům, a my mu slíbili, že to do večera čtyřiadvacátého nebo rána pětadvacátého nerozbalíme. Teď už jsme zpátky v tvrzi, a já s Miorou řeším další nepříjemnosti způsobené Zielinskim. Prý na svém profilu na jedné pověstné sociální síti vyvěsil její fotku s nápisem "This is your regular Madagascar greens. Fake science, fake results, fake teeth". Že si tou poznámkou dělal legraci z jejích zubů na té fotce, to mi přijde přímo hulvátské. Začínám si fakt říkat, jestli ho na Vánoce nenavštívím oblečená v Gwiazdora, Mikuláše nebo Dzieciątko (i když už po sobě nemám žádné dětské oblečení) a sama mu nevykopu ty jeho zuby. Na druhou stranu to není tak, že by jeho přiblblé poznámky nezůstaly nepovšimnuty. Když jste nějaký bezvýznamný, uřvaný polský sprosťák, asi nebudete zrovna nadšení z toho, když vám na timeline napíše dlouhý komentář jistý Pierre Leroy a hrozí vám v něm laserovou střelou do hlavy.
Odchyt succarathů byl tedy z padesáti procent úspěšný! Sloane se vrátí i příští pátek, 24. prosince! Nemůžu se dočkat, až zjistím, co dalšího se jí přihodilo. Jak asi přípravy na Vánoce vypadají ve Velázquezově tvrzi? V příští části se to určitě dočteme!
Co dalšího do Vánoc pro svůj blog chystám? Mimo jiné chci určitě napsat o dalších nových přírodovědných dokumentech, které v nedávné době vyšly, anebo které brzy vyjdou, a ještě mám pro Vás takové malé předvánoční překvapení. Víc zatím neprozradím.
Žádné komentáře:
Okomentovat