Přírodovědné muzeum Univerzity v Oslu

Je tu třetí a zároveň zřejmě také poslední letošní příspěvek do rubriky (resp. pod štítek) Muzea, výstavy, zoo a dinoparky. V únoru jsem v jejím rámci psal o Přírodovědném muzeu Goulandrisových v Řecku, minulý měsíc zase o Přírodovědném muzeu v Limě. Nyní se společně přesuneme do Norska, a já Vám dám další tip na výlet. Kdybych osobně někdy v budoucnu zavítal do norského hlavního město, toto muzeum by jistě bylo na vrcholku seznamu míst, jež bych chtěl navštívit.

Přírodovědné muzeum Univerzity v Oslu (norsky Naturhistorisk museum) je nejstarším a největším přírodovědeckým muzeem v Norsku. Zahrnuje několik budov nacházejících se v oblasti Tøyen ve středu Osla, a také zařízení v Økernu, nepříliš daleko od tamní stanice metra. Historie muzea se začala odvíjet v roce 1812, kdy tehdejší norský a dánský král Frederik VI. daroval území bývalé tøyenské farmy nově vzniklé Univerzitě krále Frederika, později přejmenované na Univerzitu v Oslu. O dva roky později došlo v Tøyenu k vytvoření vůbec první botanické zahrady na území Norska, Botanisk hage. Její nejstarší část, "barokní zahrada", vypadá i v současné době úplně stejně, jako když byla založena. Zhruba o sto let později přemístila Univerzita v Oslu do Tøyenu své paleontologické, geologické, botanické a zoologické sbírky, a došlo k vytvoření muzejí s každou z nich. Teprve 1. srpna 1999 byla tato čtyři muzea sloučena s botanickou zahradou, a instituce tak nabyla své současné podoby. Cílem Přírodovědného muzea Univerzity v Oslu je jak vzdělávat, tak přispívat k výzkumu. Zaměstnává asi 160 lidí, z nichž 70 jsou vědečtí odborníci z oborů biologie a geologie, kteří každým rokem, alespoň podle oficiálních anglických stránek muzea, napíší více než 120 odborných článků. Rozsáhlé sbírky, čítající nějakých 6,2 milionu exemplářů rostlin, živočichů, fosilií, hornin a minerálů nasbíraných za poslední dvě století, jsou výtečné pro referování při výzkumu, a reprezentují 65 % všech přírodních muzejních objektů v Norsku. Vybrané objekty návštěvníky muzea seznamují s velkou diverzitou různých forem života, i s neméně zajímavými předměty reprezentujícími neživou přírodu. Botanická zahrada je domovem 35 000 rostlin, patřících k asi 7500 druhům. Návštěvníci mohou navštívit také dva velké skleníky. Jak již bylo zmíněno výše, jednotlivé části muzea se nacházejí ve svých vlastních budovách. V budově geologické části této instituce jsou uloženy 2 miliony fosilií, hornin a minerálů, a to jak z Norska, tak ze Špicberků, a také velké množství fotografického materiálu, jehož část byla již digitalizována. Zvláště zajímavé jsou paleontologické sbírky. Je v nich uloženo velké množství typového materiálu, tedy materiálu použitého k popsání známých druhů. Sbírka fosilních bezobratlých čítá asi 1 milion exemplářů, z nichž většina pochází z oblastí v okolí Osla. Zřejmě nejlákavějšími vystavenými fosiliemi jsou zkamenělé pozůstatky devonských ryb ze Svalbardu, nebo též kostra eocénního primáta druhu Darwinius masillae z podřádu Strepsirhini, nalezená v Messelském dole v Německu. V roce 2009, kdy byl popsán, býval tento živočich v médiích často označován jako "chybějící článek", což se setkalo s kritikou z vědecké komunity (například od Henryho Gee). Je nicméně pravdou, že fosilie, kterou muzeum vystavuje, je takřka kompletní, a tím je rozhodně výjimečná. Dále navštěvníky lákají také vystavené lebky carcharodontosaura a protoceratopse či kostry tyranosaura rexe a ichtyosaura. Paleobotanické sbírky muzea obsahují velké množství exemplářů nasbíraných dobrodruhem Fridtjofem Nansenem při jeho druhé plavbě na lodi Fram do oblasti arktické Kanady v letech 1898 až 1902. Co se fosilií arktických rostlin a živočichů týče, zahrnují sbírky muzea také exempláře z Grónska a Ruska, z nichž některé jsou samozřejmě vystaveny pro návštěvníky. Dále se instituce může pyšnit velkou sbírku mikrofosilií z Norska i z celého světa či zkamenělinami uruguayských savců z kenozoika. Zoologické sbírky zahrnují 680 druhů savců; asi stovka exemplářů pochází z norského území. Jsou v ní zahrnuty i některé člověkem vyhubené druhy. Z Barentsova a Norského moře pochází asi 28 000 rybích exemplářů, dalších 7000 je pak z jiných částí světa. I herpetologická sbírka je velká; 2000 objektů z Norska, 6000 objektů ze zahraničí. Entomologická sbírka čítá 2 200 000 exemplářů, a obsahuje velké množství druhů palearktických a australských brouků a také palearktických motýlů. Zoologické exhibice jsou rozděleny na norskou halu a zoogeografickou halu. Norská část patří vyloženě druhům z Norska, z nichž většina je vycpaná, a zahrnuje pobřežní i horské ptáky, včetně bělokurů. Exempláře jsou vystaveny před velkými malbami prostředí, ve kterém tyto druhy žijí. Zoogeografická hala je poněkud barevnější, věnuje se například fauně jihoamerického kontinentu, takže si v ní prohlédnete vše od jaguárů přes mravenečníky až po papoušky ara, dostane se Vám obdivovat zvířata Himálaje nebo třeba vycpaniny australských vačnatců. Vývoj života na naší planetě představuje návštěvníkům moderní exhibice Tree of Life. Pro milovníky ptáků je zase přímo určená mini-exhibice Nature's Most Beautiful, která se snaží poukázat na různorodé zbarvení ptáků i na jejich pozoruhodné hlasové projevy. Nachází se ve druhém patře Collettova domu (dříve budovy zoologického muzea). Pokud byste někdy zajeli do Osla a rozhodli se Přírodovědné muzeum navštívit, pamatujte, že je otevřené od úterý do pátku v 11 až 16 hodin, a o víkendech a prázdninách od 10 do 17 hodin. Botanická zahrada je otevřená každý den v týdnu od 7 do 17 hodin.