Sloane, lovkyně monster: Vánoce ve Velázquezově tvrzi

Tak jsme se dočkali! Máme tu čtyřiadvacátého prosince, Vánoce jsou tu! Mám pro Vás ještě Vánoční přání, ale v jiném článku, který napíši (neskočí-li mi do toho nějaká Vánoční povinnost, jako postavit betlém nebo hlídat našeho nezbedného pejska v cukrovím provoněné kuchyni) krátce po vydání této části Sloane, lovkyně monster. Je to část Vánoční - jak již dokázal včerejší příběh, Vánoce se slaví i ve světě Lovců kryptidů. Jak vypadal poslední týden ve Velázquezově tvrzi? Těší se naše hrdinka a její nejbližší na tyto kouzelné svátky, anebo se spíše potýkají s dalšími problémy ze světa tam venku? To se nyní dozvíte!

Vánoce ve Velázquezově tvrzi

18. 12. 2021 - 24. 12. 2021

18. prosince 2021, sobota: Pomalu se to blíží. Je pravda, že při pobytu na Caceresově ranči jsem si na Vánoce čas od času vzpomněla, ale opravdu na ně myslím až teď, když jsem zpátky doma. Když jsem dnes ráno vyšla ze svého pokoje a byla jsem ještě celá rozespalá, něco mě uhodilo do hlavy. Odrazilo se to od mého spánku a pak se to kutálelo po podlaze, a skoro to spadlo ze schodů. K nohám mi padl Harold Mayson, a zářivě zlatou rolničku včas chytil. Pak se na mě z podlahy podíval, hloupě se zazubil, a užuž chtěl použít mou nohu jako oporu, která by mu umožnila se postavit, když jsem naštvaně odešla do koupelny, a on tam zůstal jen tak ležet. Během doby, kdy jsem na sebe rozmrzele koukala do zrcadla, se toho asi před koupelnou stalo hodně, protože když jsem z ní vyšla, Mayson se rval s Johnsonem. Oba měli v rukou rolničky, mlátili se jimi do hlavy, Johnson se v jednu chvíli dokonce pokusil kousnout Maysona do ucha, ten mu podrazil nohy, a pak se cupovali na podlaze. Nevšímala jsem si jich, šla jsem do kuchyně, a teprve tam mi Thiago znakovou řečí vysvětlil, že se ti dva od šesti ráno nemůžou dohodnout, kdo pojede zítra na velký nákup dárků do Estancia Bahía Laura. Mayson je prý toho názoru, že by měl všechny dárky nakoupit jeho bývalý asistent, a to včetně dárků, které má dostat samotný Johnson. Ještě je prý má koupit za své peníze. Přijde mi to neuvěřitelné. Mayson je opravdu blázen. A Johnson taky, protože se mu dostatečně nebrání. Někdy si vlastně říkám, proč se pořád u Maysona drží? Našel by přece slušnou práci někde jinde, ne? Proč vlastně ti dva musí otravovat v naší tvrzi? No, když budou ty Vánoce, nebudu asi naléhat na Alessandra, aby je vyhodil... ale na Nový rok už se k tomu mít budu. To slibuju.

19. prosince 2021, neděle: Ráno nám přišel balíček. Nebylo na něm napsáno, od koho byl, ale máme jisté podezření, že by to mohl být někdo ze Zielinskiho stoupenců. V tom Vánočně zabaleném balíčku se nacházel kus papíru s nápisem "I hope you all die on Christmas", podepsaný usmívajícím se smajlíkem. Začínám toho mít dost. Zielinski se sice na sociálních sítích odmlčel, asi ho vyděsil Leroyův komentář, ale to neznamená, že proti nám pořád nebrojí. Alessandro to vzal vážně, a zavolal svému příteli, bývalému argentinskému generálovi, jestli by nám sem na několik dní poslal pár svých nejlepších lidí. Děsí mě představa, že u večeře s námi budou čtyřiadvacátého sedět nějací dva obrovští svalouši se samopaly na klíně. Jako by nám už ten bývalý britský premiér a jeho asistent nedělali dost problémů. Odpoledne jsem s nimi a s Alessandrem byla v nákupním centru v Estancia Bahía Laura. Bylo to příšerný. Mayson tam Johnsona vyfackoval poté, co mu jeho asistent navoněl zápěstí špatným parfémem, a když už ho mlátil asi tři minuty, postavila se mezi ně nějaká paní a sama začala Maysona škubat, a podle toho, co mi řekl Alessandro, mu docela hrubě nadávala. Johnson na Maysona za jejími zády vyplazoval jazyk, Mayson se pak pustil do jeho pronásledování, a skončilo to pádem Vánočního stromečku v přízemí nákupního centra. Zatímco pak ti dva vyvedenci sbírali rozbité baňky, procházela jsem se se svým adoptivním otcem po ulici. Bylo strašné vedro, koneckonců nám brzy začne léto, tak se není čemu divit. Alessandro mi znakovou řečí připomínal spoustu krásných chvil, které jsme v tomto městě prožili čekáním na Vánoce v dobách, kdy jsem byla o dost menší. Brával mě na horké Vánoční trhy, a potají mi tam kupoval dárky, když jsem věnovala pozornost usměvavým starým pánům oblečených za Papá Noela. To byly časy. Všechno tehdy bylo jednodušší.

20. prosince 2021, pondělí: Dnešek začal zvláštně. Ten včerejší výlet do Estancia Bahía Laura mi vrátil spoustu vzpomínek. Vzpomínek na doby, které předcházely... tomuhle všemu. Předtím, než jsem začala to město každoročně před Vánoci navštěvovat spolu se svým adoptivním otcem, ocitla jsem se v něm se svými rodiči. Bylo to na jejich poslední cestě. Pár dnů předtím, než je na silnici v Patagonii srazil náklaďák, který se dostal do smyku. Zdálo se mi o nich. Viděla jsem je, jak procházejí ulicí před obchoďákem, a mávají mi. Běžela jsem za nimi, jenže se mezi ně někdo postavil, a nechtěl mě nechat se s nimi znovu setkat. Vysmíval se mi. A já ho slyšela. Slyšela jsem ten strašný smích. Byla to Sloane the Slayer. Držela mě za ruce, v obličeji měla manický úsměšek, na hlavě čepici Papá Noela a za opaskem trubicovitou pušku Shai'ri. Naštěstí to byl jenom sen, ale chvíli mi trvalo, než jsem na něj přestala myslet. Během snídaně mi přišel nový e-mail od Miory. Poslala mi poslední data týkající se cryptoprocty, tentokrát jsou to výsledky fylogenetické analýzy. Měla jsem pravdu. V údolíčku na severu Madagaskaru opravdu přežívá Cryptoprocta spelea. V našem článku bude překlasifikována z druhu vyhynulého na druh kriticky ohrožený. To jsou skvělé zprávy. Co se ale týče ochrany toho malého pravěkého ráje, zatím to nevypadá příliš slibně. Jocelin Razafimahefa byl včera brutálně pobodán neznámým maskovaným útočníkem na zahradě za svým vlastním domkem. Na čelo mu byl přilepen lísteček s nápisem "I hope you die on Christmas". Teď je profesor Razafimahefa v nemocnici v Maevatananě, a je ve vážném stavu. Podle Miory bude rád, když se dožije Štědrého dne. Ta zpráva mě tak rozzuřila, že jsem udělala v kuchyni šílený nepořádek. Převrátila jsem stůl, složila jsem koš, a zavřela jsem se ve svém pokoji. Nějak nevím, co mám dneska dál dělat. Ráno toho na mě bylo až příliš. Pořád se to snažím pochopit, a čím víc na to myslím, tím víc je mi špatně.

21. prosince 2021, úterý: Včera jsem měla špatný den, ale teď už je to lepší. Těším se na Vánoce, a to mi dodává sílu. Thiago začal zdobit okna všech místností tvrzi nálepkami sněhových vloček, santovských čepicí, Vánočních stromečků a pečených krocanů. Mayson si začal uklízet ve svém pokoji, i když se při tom dost loudá. To Johnson svůj pokoj už pěkně uklidil, a dnes ráno dal za okno kuchyně dopis pro Santu. Dlouho pak seděl na bobku pod parapetem, a - podle toho, co mi znakovou řečí sdělil Alessandro - pořád opakoval "ommm", "ommm", "ommm". Nevím, co se tím snažil dokázat, ale hlavní je, že neotravuje, a to je dobře. Dopoledne jsem z ruky krmila vrabce, pak jsem si pustila v hlavní místnosti televizi s titulkami (abych věděla, o čem se v ní mluvilo), a tak jsem se dozvěděla o útoku "podivného monstra" na břehu laguny Dulce. Není to moc daleko odsud. Skočila jsem do jeepu, a zajela jsem si tam. Šlo o to, že psa nějakého staršího muže napadl při procházce vysoký opeřenec. Od začátku mi bylo jasné, co by mohl být zač. Začínají se phorusrhacidi z centrální Patagonie stahovat k pobřeží? Jak se ukázalo, ten pán byl shodou náhod taky neslyšící, takže jsme se dokázali perfektně dorozumět. Byl celý rozklepaný, a mě ho bylo tak líto, že jsem musela zadržovat slzy. Vykládal mi, jak strašně měl svého pejska - teriéra - rád, a že prý ho ten dvoumetrový přízrak s velkým ostrým zobanem odnesl kamsi do houštin a nejspíš zabil. Pejsek se pořád nevracel. Ptala jsem se ho, jak k tomu vůbec došlo, ale on mi pak už nebyl schopný odpovědět. Jen plakal. Napadlo mě, že by ten děsopták mohl mít někde poblíž úkryt - netrvalo dlouho, a našla jsem ho. Ve vysokých křoviscích dvě stě metrů od břehu laguny se nacházelo hnízdo z větviček, v něm jedno vejce a krvácející, umírající teriér. Útočník nikde, popadla jsem tedy roztřeseného a malátného pejska, a donesla zdravotníkům, kteří se jeho páníčkovi věnovali. Doufám, že pejsek přežije. Měl obrovskou krvavou ránu v zádech.

22. prosince 2021, středa: Dopoledne jsem Thiagovi a Alessandrovi pomáhala postavit velký stromeček před hlavní budovou tvrze. Koupili jsme ho za 3903 pesos. Takovou pálku bych za velký a hlavně umělý stromek, který nejspíš během příštích dnů pod slunkem úplně roztaje, nedala. Na druhou stranu se s Alessandrem nehádám, jsou to jeho peníze. Stromeček jsme pěkně nazdobili, Mayson a Johnson nám nosili baňky, a občas i nějakou rozbili. Byla to strašná fuška, nenamazala jsem si dost opalovacího krému, a teď mám zrudlý obličej. Zítra to snad se stavěním dalšího stromečku, v hlavní místnosti v přízemí, bude jednodušší. Odpoledne přišla první data ze satelitního lokátoru našeho zachráněného succaratha. Vypadá to, že se v posledních dnech stále držel západně od Estancia la Huella, byť včera večer očividně zamířil na jihovýchod. Pořád je ale živý, a drží se blízko zdroje vody, u kterého jsme ho minulý pátek vysadili. Jinak jsem dokončila práci na článku o obyvatelích madagaskarského údolíčka. S odbornými články to samozřejmě chodí tak, že je někomu pošlete, ten vám to pošle zpátky, a takhle to chodí pořád dokola... ale i tak si myslím, že to bude mít úspěch. Miora mi psala, že Jocelinův stav se pořád horší. To, co v pondělí zažil, mělo velký vliv na jeho psychiku. Dnes večer, když jsem věnovala pozornost vánočnímu pudinku, shodila jakási neidentifikovaná helikoptéra na území naší tvrzi velký balík s několika dopisy. Na každém z nich je napsáno "You will all die on Christmas". Jo, je to s námi špatné. Alessandro hovořil se svým vlivným přítelem, bývalým generálem, ale armáda prý zatím neví, komu ten vrtulník patřil. A to mi přijde směšné! Něco se tu děje, něco špinavého, a mě to fakt začíná děsit. 

23. prosince 2021, čtvrtek: Od včerejška se už pohybujeme jen na území tvrzi. Alessandro nechal kolem našeho domova vytvořit silové pole, které odrazí jakékoliv výbušniny, které by náhodou někdo mohl na tvrz spustit. Když jsme museli náš domov naposledy takhle chránit, bylo to na jaře 2020, během invaze Shai'ri. Je hodně zvláštní vyjít ven, a koukat na ten zářivě fialový půlkruh, který nás teď obklopuje. Naštěstí nechává můj adoptivní otec kolem tvrzi promítat i obrázky sněhových vloček a rolniček. Působí to aspoň trochu vánočněji. Po obědě jsme postavili stromeček v hlavní místnosti, Mayson přitom stoupl Johnsonovi na nohu, ten ho kopl do kotníku, a pak už se jen hledaly obvaz a led. Nedivím se, že to ten britský střapáč nevydržel. Mayson se mu prý omlouval, ale Johnson slíbil, že už s ním nikdy nepromluví. Some Xmas atmosphere. Odpoledne k nám přišel hologram Pierra Leroye. Popřál nám šťastné a veselé, a ujistil nás, že spolu s Thomsonem na naši tvrz čtyřiadvacet hodin denně dohlíží. Dokonce nám poslal satelitní záznam toho, jak jsme včera venku strojili ten velký stromek. Není mi úplně příjemné, že nás takhle sledují, ale co se dá dělat. Leroy má prý jasný důkaz, že ty výhružné dopisy a papírky napsal Zielinski a jeho lidi, a že se k nám dostali prostřednictvím našich starých známých čtyřhlaváků. Jo, už to tak vypadá. Vánoce se nám opět snaží zkazit Čtyři hlavy. Nevím, odkud to Leroy ví, ale nezbývá nám, než mu věřit. Alessandro mi sdělil, že mu Leroy vykládal něco o konfliktu s Čtyřmi hlavami, ke kterému došlo v srpnu, a že odchytili některé vůdce té organizace, neodhalil však nic konkrétního. No, už na to nebudu myslet. Teď je deset večer, jdu si pustit Home Alone, a zítra si ještě udělám nějaký maraton Vánočních filmů. Snad bude všechno v pořádku!

24. prosince 2021, pátek: Štědrý večer se blíží! Thiago je od rána v kuchyni, peče krocana a vitel toné, připravuje plněná rajčata, sendviče pan de atun, a mezitím střádá cukroví na tácy a roznáší ho po celé tvrzi. Alessandro nosí celý den čepici Papá Noela, a prý tančí u vánočních písní. Taky jsme si v hlavní místnosti v naší velké televizi pustili All I Want for Christmas Is You s titulkami. Během jeho sledování mi přišla na mobil dobrá zpráva - pejsek toho pána, co navštívil břehy laguny Dulce, je v pořádku - je po operaci, a zase pěkně běhá! Jen škoda, že zatím nevíme nic víc o Jocelinově stavu. Největší překvapení nás čekalo po dodívání se na film. Navštívil nás hologram Arika Thomsona, a poprosil Alessandra, aby na chvíli vypnul silové pole kolem tvrzi. To jen proto, aby se k nám mohl někdo dostat. Někdo, koho jsme tu na Vánoce rozhodně nečekali. Musím přiznat, že se mi trochu rozbušilo srdce, když jsem ho viděla. Vánoce k nám přišel slavit jeden kluk, zhruba stejného věku jako já. Jednu dobu už u nás v tvrzi žil. Nepocházi z téhle doby, je z budoucnosti. Dean Owen. Jediný člověk, který se mi kdy líbil. Prý je ztracený, a to už nějakou dobu. Hledá cestu zpátky domů, do roku 2039. Neví, proč se ocitl v naší době, z posledních měsíců si toho prý pamatuje velice málo. Alessandro mu slíbil, že mu pomůže - přece jenom máme pořád v laborce ten stroj času, který s pomocí Larryho Brickella postavil během invaze mimozemšťanů. Zatím nás nikdo neohrožuje. Nakonec to možná budou pěkné a klidné Vánoce! A když je tu teď můj crush... Tohle je ten nejhezčí Vánoční dárek, jaký jsem si mohla přát! Možná, že mám pro něj dokonce dárek - něco, co jsem mu kdysi chtěla dát, ale kvůli mé proměně ve Sloane the Slayer se mu to do rukou nikdy nedostalo. Strašně se těším, až dnes večer u stromečku uvidím jeho úsměv. Vím, že mu to udělá radost!

Popřejme Sloane Walker, Alessandru Velázquezovi, Thiagu Ramirezovi, nezbedným hostům tvrzi Haroldu Maysonovi a Buchananu Johnsonovi a nečekanému návštěvníkovi Deanu Owenovi veselé Vánoce! Další várka Sloaniných zápisků bude zároveň posledním článkem na tomto blogu v roce 2021 - vyjde na Silvestra! A já jdu rovnou napsat ten další příspěvek...