Echinosaura je rod ještěrů z čeledi tejovčíkovitých (Gymnopththalmidae) a podčeledi Cercosaurinae, jehož zástupci se vyskytují v tropické Jižní Americe a také na území Panamy. V současnosti zahrnuje Echinosaura osm druhů, ten poslední se na seznam přidal teprve nedávno. 10. prosince 2021 vyšel v odborném časopise PeerJ popis tejovčíka Echinosaura fischerorum, který se vyskytuje na západních svazích And v severozápadním Ekvádoru. Se svými kolegy ho popsal Mario H. Yánez-Muñoz z Instituto de Biodiversidad (zkráceně INABIO) v ekvádorském Quitu. Ještěr byl identifikován jako nový druh poté, co Yánez-Muñoz a jeho spolupracovníci examinovali šestatřicet exemplářů různých specií rodu Echinosaura ze sbírek několika institucí, mj. División de Herpetología del Instituto Nacional de Biodiversidad v Quitu, Muséum d’Histoire Naturelle de la Ville de Genève ve Švýcarsku či Přírodovědného muzea v Londýně. Několik exemplářů E. fischerorum bylo autory studie nasbíráno v Dracula Reserve na území ekvádorské provincie Carchi. Všichni byli vyfotografováni živí, pak byli zabiti, byly jim odebrány vzorky svalové tkáně a následně byli prezervováni v 95 % etanolu. Typovým exemplářem je samec, kterému po ukončení života výzkumníci extraktovali pravý hemipenis pro další výzkum. Byl odchycen 22. dubna 2019, v sektoru El Guapilal v nadmořské výšce 1689 metrů. Jiné exempláře však byly odchyceny už dříve, v letech 2015 a 2017, jeden pak dokonce až 28. března tohoto roku. Všechna zvířata pocházejí z vyšších poloh, nacházejících se v nadmořské výšce od 1400 do 1750 metrů. E. fischerorum je nejvíce podobný druhu E. horrida, který se vyskytuje jak v Ekvádoru, tak v Kolumbii. Liší se však od něj například kýlnatými šupinami na zádech (E. horrida má dorzální šupiny hladké) či menší velikostí (E. horrida dorůstá průměrné délky 8,6 centimetru, E. fischerorum jen 6,8 centimetru). Také od ostatních druhů rodu Echinosaura lze pak tuto nově popsanou specii odlišit díky zvětšeným dorzálním šupinám, které vytvářejí výrazné "bodliny". Na krku ještěra se nachází pět příčných řad vystouplých ostnů, každá řada je tvořena pěti až sedmi ostny, a všechny končí až u tympana (vnějšího ucha). Typový exemplář měl za života tmavě hnědá záda, boky šedavě krémové, většina ostnů byla naoranžovělá či dokonce sytě oranžová, báze ocasu byla zdobena oranžovými skvrnkami a končetiny byly tmavě hnědé s šedavě krémovými tečkami. Duhovka v oku byla měděně červená. Extraktovaný pravý hemipenis dosahoval délky 9,2 milimetrů a šířky 8,7 milimetru. Co se kostry týče, má E. fischerorum poměrně robustně stavěnou lebku, její šířka odpovídá 60 % její délky, je tedy poměrně stlačená. V premaxille se nachází dvanáct zubních jamek, v maxille je jich osmnáct, a ve spodní čelisti dvaadvacet až třiadvacet. Drobné, ale ostré zoubky slouží tomuto ještěrovi k uchycení bezobratlých, hlavně hmyzu. Kromě již zmíněné provincie Carchi se E. fischerorum vyskytuje také v provincii Imbabura. Druhové jméno zvířete ctí Beata a Urse Fischerovy, finanční dárce Dracula Reserve. Není pochyb o tom, že pomohli přispět k ochraně vzácných plazů obývajících tuto část pánve řeky Mira, tekoucí z ekvádorských And přes Kolumbii do Tichého oceánu. Hranice mezi provinciemi Imbabura a Carchi mimochodem hrubě odpovídá toku této řeky. Objev tohoto druhu přispěl k lepšímu porozumění rodu Echinosaura, a do značné míry tak i čeledi tejovčíkovitých. Zda je však E. fischerorum v přímém nebezpečí ze strany lidí, to ukáže až další výzkum. Snad nejsou chráněné oblasti, ze kterých zkoumané exempláře pocházejí, poslední domovinou tohoto plaza.
Holotyp (nahoře), další samec (vlevo) a samice (vpravo) druhu Echinosaura fischerorum
Informace i obrázek pocházejí přímo z článku Yánez-Muñoze a jeho kolegů, který si můžete přečíst po kliknutí sem. Jak se vám tento bodlinatý tejovčík líbí?
Žádné komentáře:
Okomentovat