Předchozí popisek hada, konkrétně krajtíka podivného, přibyl na můj blog 18. listopadu. S popiskem dalšího beznohého šupinatého jsem se rozhodl nedat si tolik na čas, a tak je tu přesně tři týdny po něm! Seznamte se s korálovečkem kroužkovaným!
Latinský název: Vermicella annulata,
Rozšíření: severní a východní Austrálie,
Velikost: délka 50 až 60 centimetrů.
Každému zájemci o australské korálovcovité (Elapidae) je jistě znám rod Vermicella, jehož zástupci se označují hezkým anglickým obecným jménem bandy-bandy. Ten vychází z dialektu aboriginského jazyka Worimi (též Gadjang nebo Kattang), kterým mluví domorodé kmeny žijící na tradičních územích v okolí Sydney a v Novém Jižním Walesu. Odkazuje na proužkované zbarvení těchto zajímavých a poněkud tajuplných hadů. Česky se bandy-bandy nazývá koráloveček. Rod zahrnuje celkem 6 druhů; čtyři z nich byly popsány ve 20. století, jeden pak ve století jednadvacátém (jedná se o druh V. parscauda, popsaný v roce 2018). Typovým druhem korálovečka je právě koráloveček kroužkovaný, popsaný slavným britským zoologem Johnem Edwardem Grayem v roce 1841. Jedná se o poměrně běžného hada, vyskytujícího se na severu a na východě australského kontinentu. Obývá celou varietu habitatů, od mulgy a mallee přes savanové lesy a spinifexové písečné kopce až kamenité oblasti. Korálovečci jsou poměrně tajemnými hady, přes den se ukrývají v zemi (jsou hrabaví, tedy fossoriální), pod kameny či padlými kmeny stromů. Aktivní jsou po setmění, zvláště po dešti nebo za teplého vlhkého počasí. Jde o ofiofágy, živí se jinými druhy hadů, hlavně pak slepákovitými (Typhlopidae) z rodů Anilios a Ramphotyphlops, i když si sem tam smlsnou i na nějakém větším a poněkud méně zranitelném hadovi. Mezi ně patří třeba korálovcovitý Drysdalia coronoides. Kromě hadů loví také scinky druhů Hemiergis decresiensis a Lampropholis delicata. Podle výzkumu Matthewa J. Greenleese, jehož výsledky byly publikovány v únoru 2005 v odborném časopise Copeia, jsou korálovečci kroužkovaní zvláště citliví na chemické "stopy" slepákovitých. Loví je aktivně, a jsou schopni svým rozeklaným jazykem následovat chemickou "stopu" slepáka na průměrnou vzdálenost 93 centimetrů, ač někteří testovaní korálovečci svým jazykem "vyčichali" slepáka i na vzdálenost 1,4 metru. Stejný výzkum potvrdil, že je vůbec nezajímají chemické podněty zanechané scinky druhu Saiphos equalis nebo korálovcovitými hady druhu Cacophis squamulosus. Někteří slepáci, které bandy-bandy loví, jsou dosti velcí; Richard Shine napsal v roce 1980 studii částečně zaměřenou na potravní zvyky těchto hadů, a uvedl v ní, že někteří z nich mohou být pozorováni s ocásky slepáků (spolknutých vcelku hlavou napřed) vystupujícími z jejich čelistí. Protože často loví hady delší, než jsou oni sami, trvá jim polykání a následné trávení potravy podstatně déle, než jiným australským korálovcovitým. Shine se zabýval také rozmnožováním korálovečka kroužkovaného, a zjistil, že se jedná o vejcorodého hada, kladoucího vajíčka na konci léta, tedy v únoru a v březnu. Mláďata se z nich líhnou jen krátce po nakladení. V jedné snůšce může být až 13 vajec, průměr je pak podle Shinea 7,7 vajec na snůšku. Dospělé samce a samice korálovečků kroužkovaných od sebe můžeme rozlišit podle jejich velikosti - samice jsou totiž mnohem větší. Období páření probíhá na jaře, samice totiž ovulují od října do prosince. Samci se spolu neutkávají ve vzájemných soubojích, což vysvětluje, proč jsou tak malí. Co se nepřátel korálovečků týče, hrozí jim největší nebezpečí ze stran introdukovaných predátorů, hlavně koček a lišek. Loví je ale také sovy anebo větší druhy plazů. Jed, primárně určený k zabíjení kořisti, je u tohoto hada zřejmě neurotoxický, jako u mnoha ostatních druhů z jeho čeledi. Obvykle však není považován za nebezpečného; jed není tak silný, navíc má koráloveček poměrně malou tlamu, a lidé se s ním setkávají jen vzácně, už jen pro jeho preferenci nokturnální aktivity. Je-li jím však člověk náhodou kousnut - a to pouze tehdy, když se had brání - může uštknutí vyvolat lokální bolest, případně sekundární infekci, a rozhodně je dobré po něm zajít k lékaři. Případů uštknutí bylo nicméně zaznamenáno tak málo, že ani nevíme, zda jed korálovečka kroužkovaného dokáže vyvolat například nekrózu nebo bolest hlavy. Smrtící zřejmě není. Bandy-bandy je vybaven lesklými, hladkými šupinami, a má varovné zbarvení, jež má zřejmě potenciální útočníky varovat, že je jedovatý. Díky střídajícím se černým a bílým prstencům je nezaměnitelný. Podobně jsou z australských hadů zbarveni jen ostatní zástupci rodu Vermicella, žádný jiný suchozemský zástupce korálovcovitých v "zemi tam dole" takto nevypadá.
Příště vlnožil velký!
Žádné komentáře:
Okomentovat