Krajtík podivný - Tajemný had z Malajského poloostrova

Po měsíci a sedmi dnech je tu další popisek vybraného hadího druhu! Tentokrát je jím krajtík podivný, had, který určitě nepatří k těm nejlépe známým. Už předem tu uvedu, že spoustu informací pro popisek tohoto druhu mi poskytl článek Evana S. H. Quaha, publikovaný v roce 2018 v odborném časopise Zootaxa. 

Latinský název: Xenophidion schaeferi,

Rozšíření: malajský stát Selangor, západ Malajského poloostrova,

Velikost: délka přibližně 25 centimetrů.

Do čeledi Xenophiidae patří jediný rod, a to sice Xenophidion, česky krajtík. Zahrnuje dva vzácné a velmi tajemné druhy hadů z jihovýchodní Asie; X. acanthognathus z malajských států Sabah a Sarawak na Borneu a X. schaeferi, endemicky se vyskytující v malajském státě Selangor v západní části Malajského poloostrova. Oba tyto druhy popsali Rainer Günther a Ulrich Manthey v roce 1995; novou čeleď pro ně zavedli v dalším článku, jenž vyšel o tři roky později. V roce 2004 byly publikovány výsledky výzkumu Robina Lawsona a jeho kolegů, podle kterého by krajtíci měli být blízce příbuzní hroznýškovitým (Bolyeridae) z ostrova Mauricius, jež jsou v současné době zastupováni jediným žijícím druhem, hroznýšovkou maskarénskou (Casarea dussumieri). Jinak se toho ale o rodinných vztazích krajtíků (bráno samozřejmě z fylogenetického pohledu) ví jen velmi málo. Znaky, kterými se rod Xenophidion odlišuje od všech ostatních hadů, jsou přítomnost četných senzorických papil na hlavových šupinách, velké prefrontální šupiny a ostnatý patrový výběžek v tlamě. Mají také zcela funkční levou plíci (u většiny hadů je levá plíce velmi zakrnělá, a plně vyvinutá je pouze ta pravá) a zbytky pánevního pletence, obdobně jako třeba hroznýšovití (Boidae). Jejich levá čelist je napojena na koronoidní kost, jež se též vyskytuje u primitivnějších hadích čeledí. Typový exemplář krajtíka podivného našel německý herpetolog Christian Schäfer, kterého svým druhovým názvem (schaeferi) tento had ctí. Výzkum Evana S. H. Quaha, jehož výsledky byly publikovány v časopise Zootaxa v roce 2018, poskytl údaje například o velikostních rozdílech mezi zástupci dvou druhů krajtíků. Délka nalezené samice X. acanthognathus byla poněkud větší, než délka samců X. schaeferi; měřila okolo 33 centimetrů (od špičky čenichu po kloaku je to 27 centimetrů, nepočítáme-li ocas), kdežto délka samců krajtíka podivného činila nějakých 25 až 29 centimetrů centimetrů (zhruba 22 až 24 centimetrů bez ocasu). Hlava krajtíka obecného je v poměru k velikosti těla malá, na první pohled dobře rozlišitelná (příp. oddělitelná) od krku, s malýma očkama a bez internasálních šupin. Trup je z boků stlačený, zploštělý. Quahem popsaní samci měli krátké ocásky. Vrchní část hlavy je u tohoto hada zbarvena tmavě hnědě s výraznými světlými, oranžovými až oranžovo-hnědými skvrnkami, případně i se skvrnkami bílými. Zorničky jsou velké a kulaté, dá se podle nich tedy soudit, že krajtík podivný je aktivní spíše ve dne. Duhovka je zbarvena oranžově. Dorzální šupiny jsou zhruba v první třetině těla zbarveny krémově. Po krajtíkových zádech se dále táhne tmavá klikatá čára (u typového exempláře tmavě hnědá), a jeho boky zdobí obdélníkové vzory. Šupiny na spodní části krku a "brada" jsou zbarveny došeda. Břišní šupiny jsou více či méně bílé, a každá z nich je pokryta tmavými vzorky. Středem břicha se táhne přerušovaný proužek. Krajtík podivný je nejedovatý had, a je velmi plachý. Přiblíží-li se k němu člověk, snaží se okamžitě uprchnout. Je možné, že se mu mimo úkryt líbí hlavně po dešti. Neví se přesně, z čeho je složen jeho jídelníček, ale zřejmě na něj patří poměrně kluzcí živočichové, třeba žáby. Nasvědčuje tomu nejen aktivita krajtíka podivného po dešti, kdy samozřejmě mohou být aktivnější i denní žáby, ale také zvětšené zuby na zadním konci každé z nesrostlých spodních čelistí. Ty spolu s ostnatými výběžky na patře zřejmě umožňují lepší uchycení kluzké kořisti. Quah ve svém článku uvedl, že jeden krajtík podivný byl nalezen ve vzdálenosti pouhých patnácti metrů od potoka. Dobrou žabí kořist mohl jistě najít i tam. V žaludcích nalezených jedinců však nebyly nalezeny pozůstatky žádné nedávné kořisti; jen v případě příbuzného X. acanthognathus spolehlivě víme, že se živí scinky (konkrétně scinky rodu Sphenomorphus). Někteří odborníci předpokládají, že tito hadi tráví značnou část života pod zemí, a že tedy žijí hrabavým (fossoriálním) způsobem života. Přirozeným prostředím krajtíka podivného jsou tropické lesy v nízké nadmořské výšce o zhruba 600 metrech. To je samozřejmě prostředí, které jak na Malajském poloostrově, tak v jiných oblastech jihovýchodní Asie rychle mizí. Kácení lesů a jejich "nahrazování" palmami olejnými nesvědčí nejen krajtíkům, ale také mnoha ostatním unikátním živočichům, konče až u tapírů čabrakových a malajských tygrů. Protože je však krajtíky obtížné nalézt, neví se ani přesně, jak moc je jejich populace ohrožena. Dosud nebyl nasbírán dostatek dat na to, aby mohl být tento druh na Červeném seznamu IUCN zařazen do patřičné kategorie. Quah se svými kolegy v roce 2018 oznámil, že byl krajtík podivný nově nalezen na dvou lokalitách v jižní (resp. jihozápadní) části malajské části poloostrova, v distriktu Jelebu, východně od Kuala Lumpur. Je možné, že je více rozšířen, než se dosud ví, na druhou stranu existuje i možnost, že v některých částech poloostrova už kvůli ztrátě přirozeného prostředí vyhynul. Jak je to u těchto hadů s rozmnožováním, to zatím bohužel přesně nevíme. Ví se, že se jedná o druh vejcorodý; vajíčka se totiž nacházela v tělech několika studovaných samic. 

Příště koráloveček kroužkovaný!