Předchozí část série Pravěcí netopýři jsem napsal 12. srpna tohoto roku, tedy před více než třemi měsíci. Rozhodně je tedy na čase se k němu zase vrátit! Ačkoliv minulý rok jsem psal minimálně jednu část tohoto projektu za měsíc, tento rok se prehistorickým letounům věnuji trochu méně; toto je teprve třetí letošní část... Doufám však, že se o dalším vybraném netopýrovi dozvíte něco zajímavého - třeba i něco, co jste ještě nevěděli!
Druh: Tadarida constantinei,
Období: pleistocén,
Území: Nové Mexiko, USA.
Do rodu Tadarida patří minimálně osm platných žijících druhů netopýrů, z nichž sedm se vyskytuje ve Starém světě, od jižní Evropy až po ostrov Nová Guinea. Pouze jeden recentní druh, tadarida guánová (T. brasiliensis), zahrnující devět poddruhů, se vyskytuje na americkém kontinentu; lze se s ním setkat jak v jižní polovině Argentiny, tak v mnoha státech USA (patří k nejhojnějším severoamerickým savcům). Některé z oněch devíti subspecií byly dříve klasifikovány jako samostatné druhy, kupříkladu poddruhy T. b. mexicana či T. b. cynocephali. V současnosti je však tadarida guánová jediným zástupcem tohoto rodu na celé západní polokouli, přestože se na americkém kontinentu vyskytuje i řada dalších druhů z čeledi Molossidae (kupříkladu hmyzožravý Eumops perotis s až půlmetrovým rozpětím křídel). V nepříliš dávné geologické minulosti se však v Severní Americe vyskytoval ještě jeden druh rodu Tadarida. V roce 1960 jej popsala paleozooložka a mammalioložka Barbara Lawrence (1909-1997), a to na základě fosilních pozůstatků nalezených ve vápencových jeskyních Carlsbad Caverns National Park v jihovýchodní části amerického státu Nové Mexiko. Pojmenovala ho Tadarida constantinei. Zkamenělé kosti tohoto druhu tadaridy byly nalezeny v guánových nánosech datujících se do doby před více než 17 800 lety, tedy do pozdního pleistocénu. Lawrence se do rukou dostalo devatenáct exemplářů; všechny pocházely z jeskyně New Cave (též Slaughter Cave). V roce 1958 je tam objevil dr. Danny G. Constantine, kterého tento netopýr ctí svým binomickým jménem. Ve svém záznamu z 19. května onoho roku uvedl, že se "donedávna" v New Cave těžilo netopýří guáno, a že velká část starého guána již byla zřejmě odstraněna. Nánosy byly z poloviny pokryty lehce odstranitelným sintrovým kamenem. Netopýřími fosiliemi, které při průzkumu jeskyně našel, byly kosti předních končetin, jež se hojně vyskytovaly ve vyšších vrstvách guánových nánosů, a lebky s dalšími těžšími kostmi, které se v nánosech nacházely o něco hlouběji. Constantine si okamžitě všiml, že se některými znaky tento fosilní molossid odlišoval od současného obyvatele Carlsbad Caverns National Park, již zmíněné tadaridy guánové. Holotyp druhu T. constantinei sestává z lebky, kterou Constantine nalezl 7. května 1958. Lawrence ji popsala jako rovnoměrně obdélníkovou. Průměrná délka lebky (od condylus occipitalis po alveolární kost, resp. po alveolus pro zub C1) devatenácti nalezených exemplářů činila 16,5 až 17,4 milimetru. Tadarida constantinei byla velmi podobná tadaridě guánové, a patřila s ní do podrodu Rhizomops. Byla však zhruba o deset procent větší. V roce 2006 provedli Lundberg a McFarlane datování guánových nánosů v New Cave, obsahujících fosilie, a zjistili, že jsou staré zhruba 209 000 let. Exempláře, které Constantine nalezl, jsou tedy zřejmě ještě starší, než se dříve uvádělo, nicméně stále lze tvrdit, že tento netopýr žil v epoše pleistocénu. Bohužel o něm není známo mnoho dalších informací. Můžeme předpokládat, že se T. constantinei podobně jako T. brasiliensis živil hmyzem, včetně nočních motýlů, brouků, ploštic a mravenců, ale také vážek. Během svého letního pobytu v Texasu loví původně mexické tadaridy guánové migrující hmyz ve výšce několika stovek metrů. Jsou velmi dobrými a rychlými letci, schopnými vyvinout rychlost až 160 km/h, a zhruba 60 % času ve vzduchu tráví lovem a následnou konzumací kořisti. Jejich tlama je ohraničena převislou, zvrásněnou kůží, která se pravděpodobně při letu rozšiřuje a umožňuje jim tak efektivněji chytat létající hmyz - skoro, jako by ho chytaly do roztažené sítě. Tadaridy guánové byly radarem zaznamenány i v nadmořské výšce 3300 metrů (podle výzkumu T. C. Williamse a jeho kolegů, publikovaného v roce 1973), a řadí se tak mezi nejvýše létající netopýry. Pochopitelně jsou schopny echolokace; používají ji k navigaci a při lovu kořisti. Při letu mění modulovaná frekvenční volání v rámci hodnot 40 až 70 kHz. Mláďata dosahují dospělosti a jsou matkou odstavena už ve věku 4 až 7 týdnů. Je možné, že Tadarida constantinei žila velmi podobným způsobem života. Už jen hojnost jejích fosilií v New Cave na území Carlsbad Caverns National Park svědčí o tom, že také hřadovala v jeskyních ve velkých počtech. Značná část guánových nánosů v jeskyni má původ právě u nich. Dnešní tadaridy guánové ostatně dokáží vyprodukovat 18 700 tun guána za rok (v jedné jeskyni dokáže celá kolonie vyprodukovat 22 až 29 tun). K více či méně dobrému zachování svých lebek si tedy pravěké novomexické tadaridy nalezené dr. Constantinem pomohly samy, když s ostatními zástupci svého druhu defekovaly na jeskynní podlahu, na níž o něco později zemřely.
Tadarida guánová (Tadarida brasiliensis) se zvrásněnou kůží na okrajích čelistí
Za informace pro tento článek vděčím studii Barbary Lawrence, webu Utep.edu a také článku o tadaridě guánové na anglické Wikipedii. Teď už mi zbývá jen odkázat Vás na skladbu Tadarida od Hanse Zimmera a Jamese Newtona Howarda z jednoho z mých nejoblíbenějších filmových soundtracků... A ujistit Vás, že projekt Pravěcí netopýři bude i nadále pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat