Počet mexických jaguárů za poslední desetiletí vzrostl

Jaguár (Panthera onca) patří mezi nejznámější zvířata Jižní a Střední Ameriky, je největší kočkovitou šelmou západní polokoule a třetím největším felidem na světě, ve fosilním záznamu se poprvé objevuje asi před 500 000 lety, a od roku 2002 je na Červeném seznamu IUCN veden jako téměř ohrožený druh. O tomto majestátním vrcholovém predátorovi, aktivním hlavně v noci a za soumraku, a děsu celé řady živočichů, od jelence běloocasého přes pekari páskovaného až po tereky jednovousé a kajmany, by se toho dalo napsat opravdu mnoho. Není člověka, který už ve své hlavě za život o jaguárech nenastřádal nějaké informace. Vzhledem k tomu, že byl však tento velký savčí predátor vytlačen z 55 % svého původního areálu rozšíření, si jej dnes ne každý laik spojuje třeba s divočinou Arizony, Nového Mexika či Texasu, přestože tam bývá dodnes příležitostně spatřen. Televizní dokumenty zaměřené na jaguáry jsou často natáčeny v Jižní Americe, hlavně v Pantanalu, který hostí jejich největší populaci na světě (ta zahrnuje také velikostně největší jaguáry na planetě). Ne vždy se ovšem mluví o jaguáří populaci v Mexiku, přestože třeba nejslavnější část knihy Ken Ward v džungli (Ken Ward in the Jungle, 1912) od slavného amerického spisovatele Zanea Greye líčí souboj hlavního hrdiny s mexickým jaguárem. Tak jako ve většině jeho areálu rozšíření, i v Mexiku se populace jaguára amerického dlouho zmenšovala. V roce 2005 se sešli odborníci a ochránci těchto šelem, a společně shrnuli devět hlavních bodů pro ochranu jaguárů na území Mexika, od vytvoření biologických koridorů a identifikace prioritních oblastí, jež by měly být chráněny, až po úpravu práv na ochranu koček a sepsání pokynů pro jejich translokaci a reintrodukci. Tato skupina vědců a ochránců si začala později říkat National Alliance for Jaguar Conservation. Jejím zakladatelem je ekolog Gerardo Ceballos z Universidad Nacional Autónoma de México. Ten nedávno se svými kolegy napsal článek o populačních trendech jaguárů a jejich ochraně v Mexiku; 6. října tohoto roku byl publikován odborným časopisem PLOS One. National Alliance for Jaguar Conservation vytvořila datový soubor o jaguářích pozorováních z let 1998 až 2018, a to z vědeckých článků, technických hlášení, knih, tezí a také různých nepublikovaných záznamů. Sesbírala data z fotopastí, z rádiových obojků, kterými byli někteří jaguáři v zemi vybaveni, i informace o velkých kočkách zastřelených farmáři. Dát dohromady všechny dostupné informace byla velká výzva; protože před Ceballosem a jeho kolegy ještě nikdo v Mexiku jaguáry pořádně nesečetl, museli začít opravdu od nuly. Mezi březnem 2008 a červnem 2010 a později mezi červnem 2016 a říjnem 2018 byl prováděn také průzkum na jedenácti lokalitách, o nichž se ví, že poskytují mexickým jaguárům útočiště (např. tropický les Los Chimalapas ve státě Oaxaca, tropický suchý les Nevado de Colima ve státě Colima či subtropický opadavý les v lokalitě Sahuaripa na území státu Sonora). Klíčovou roli při těchto průzkumech hrály fotopasti, zapojili se do nich ale i místní obyvatelé. Zjištění, ke kterým nakonec tým došel, jsou překvapivá. Mezi lety 2010 a 2018 se počet jaguárů amerických v Mexiku zvýšil o 20 % - ze zhruba 4000 zvířat na 4800. Ceballos uvedl, že takový výsledek nečekal. Předpokládal totiž, že jaguárů bude v zemi žít zhruba tolik, co před začátkem minulého desetiletí, nebo že jejich počty dokonce poklesly. Nyní lze ovšem bezpečně tvrdit, že za osm až deset let se počet těchto zvířat v Mexiku zvýšil. A došlo k tomu v posledním desetiletí. Je to skvělá zpráva. Není asi příliš překvapivé, že nejvíc mexických jaguárů žije na poloostrově Yucatán - asi 2000 koček.

Jaguár americký na Yucatánu. Fotografie z webu La Colina Project

Pokud se jaguáří populace na území Mexika udrží alespoň v takových počtech, v jakých v současné době je, nebo pokud se dokonce i zvýší, bude z toho těžit řada ekosystémů, jež tyto šelmy obývají. A v neposlední řadě pak z jejich comebacku bude těžit i člověk. V roce 2022 se mexická vláda ve společnosti s National Alliance for Jaguar Conservation chystá rozšířit Biosférickou rezervaci v Calakmulu na jihu poloostrova Yucatán ze stávajících 723 185 hektarů na 1,3 milionu hektarů. Z oblasti se tak stane největší chráněný tropický prales na sever od Orinoka - a vlastně i největší v celé Střední Americe. Hlavní motivací k učinění tohoto rozhodnutí byla právě ochrana jaguárů. Nezbývá než doufat, že se jim na území Mexika bude i nadále dařit dobře, a že přinejmenším na Yucatánu jejich počty ještě vzrostou. 

Informace uvedené v tomto článku mi poskytl článek Beyond words: From jaguar conservation trends to conservation and public policy in Mexico, který si můžete přečíst po kliknutí na tento odkaz. Námět na tento článek i shrnutí nejdůležitějších informací mi poskytl web Mongabay.