Je to neuvěřitelné, ale Vánoce přijdou už za dva týdny! Nevím, jak vy, ale já si v současné době velmi užívám sněhu, který napadl snad po celém Česku. A dnes odpoledne jsem viděl a vyfotografoval své první dva hýly letošní zimy! Není nic lepšího, než vidět rudého samečka kontrastujícího s částečně sněhem pokrytou větvičkou, na které sedí... Pochybuji však, že si sněhu užívá naše stará známá Sloane Walker, britská lovkyně netvorů a adoptivní dcera argentinského businessmana Alessandra Velázqueze. Problémy Jacka Owena a jeho nejbližších už sice (alespoň do značné míry) skončily minulou sobotu, ovšem Sloaniny problémy s jednou nebezpečnou potvůrkou na ranči v Patagonii teprve přicházejí...
Konflikt se zabijákem krav
4. 12. 2021 - 10. 12. 2021
4. prosince 2021, sobota: Jo, léto je tu. Definitivně. Dnešní den jsem strávila běháním kolem ranče ve společnosti Alessandra, Eleuteria a dvou jeho rančerů v tom největším parnu, v jakém jsem snad byla... no, od návratu z Hondurasu. Pravda, vlhkost tu není tak vysoká, takže se mi líp odpařuje pot, ale stejně je tu hrozné horko. Zkoumali jsme, co zachytily fotopasti, které jsem v lesíku nedaleko ranče nastražila ve středu. Na většině z nich se v noci z pátku na sobotu nic neukázalo, až na jednu. Konkrétně to byla ta samá fotopast, která už našeho tajemného živočicha natočila ve čtvrtek ve dvě hodiny v noci. Samozřejmě jsem její umístění po zhlédnutí těch nepříliš vydařených záběrů upravila tak, abychom si zvíře mohli pořádně prohlédnout, a odvedla jsem s tím dobrou práci. Teď už víme, že se succarath pořád pohybuje v okolí ranče. V podvečer jsem ukázala nové záběry jak svému adoptivnímu otci, tak Eleuteriovi. Alessandro mě upozornil, že tohle zvíře mělo podivný, i když docela nejasný flek na levém boku. Když jsme jeho vzhled porovnali se succarathem, který včera ve tři ráno zabil v ohradě krávu, uvědomili jsme si, že šlo o dvě rozdílná zvířata stejného druhu! Takže poblíž Caceresova ranče se toulá nikoliv jeden, ale dva succarathové! Co to může znamenat? Je to pár, nebo je jeden z nich odrostlým potomkem toho druhého, a stále se drží v jeho teritoriu? Velikostně by si měli být celkem podobní. Jejich pohlaví zatím určit nedokážeme, na to záběry nejsou dost dobré. Každopádně jsme tímhle objevem nadšeni.
5. prosince 2021, neděle: Psala jsem, že mě první pohled na záběry pátečního útočníka nevyděsil. Aspoň ne ve chvíli, kdy jsem na ně poprvé koukala. Ale dnes v noci jsem o své rezistenci vůči strachu začala pochybovat. Succarath mě doslova přišel strašit při té nejzranitelnější činnosti, kterou dělám - při snění. Moje sny jsou už tak dost divoké. Pořád se mi vrací mé minulé já... Já vím, zmiňovala jsem to ve svém deníku už tolikrát, ale to, co mi kdysi udělali Shai'ri... na to se prostě nedá zapomenout. Jaké to bylo žít v těle někoho jiného, manipulovaného k zabíjení nevinných lidí, a k tomu ještě slyšet jejich nářek, to se nedá z hlavy jen tak dostat. Sloane the Slayer v těle Lexi Manson se mi pořád vysmívá. A poslední noc se k ní přidal succarath, pořád za mnou běhal, a když už jsem mu unikla, zase se odněkud vynořil. Pronásledoval mě v mé ložnici, pronásledoval mě po hlavní místnosti v přízemí tvrzi, a nakonec mě bolestivě hryzl do ruky. Zakousl se přesně tam, kam mě kousl sisimito. Strašně to bolelo. Naštěstí jsem se v tu chvíli probudila. Musela jsem si zajít na čerstvý vzduch. Byly asi čtyři ráno. Chvíli mi trvalo, než jsem si na tu temnotu zvykla. I když jsem je neslyšela, všimla jsem si pak, že krávy byly zase neklidné. Nějakých dvacet minut po opuštění ložnice jsem během pomalého procházení kolem ohrady uviděla nepěknou ránu nad kopýtkem levé přední končetiny jedné staré dojnice. Další oběť! Vzbudila jsem Cacerese, a on krávu okamžitě ošetřil. Succarath na ni určitě zaútočil, jenže když jsem vyšla ven - Alessandro mi sdělil, že dveře hlavní budovy při otevření hrozně hlasitě vrzají - dravec se lekl, a zmizel. Proč ale kousl krávu do nohy, a ne do krku? A proč se tolik bojí lidí?
6. prosince 2021, pondělí: Napsal mi Jocelin Razafimahefa, Miořin starý profesor, v současné době pracující pro radikální ochranářskou organizaci Their Madagascar, prostřednictvím které se snaží chránit všechny "nečlověčí" obyvatele Madagaskaru. Prý během víkendu zaletěl do Ankaratry, a našel mé údolíčko. Strašně mi e-mailem děkoval za to, že jsem ho objevila. Prý se rozbrečel, když spatřil přežívající trpasličí hrochy, jež celý život považoval za vyhynulé. Začal vyjednávat s jedním opozičním politikem, který je jeho dobrým kamarádem a zároveň je zeleným anarchistou. Chystají plán, jak prosadit ochranu celého území. Jocelin mě ale varoval, že současná vláda Madagaskaru je strašně zkorumpovaná, a celou její polovinu tvoří někteří z nejbohatších a nejchamtivějších lidí v zemi. K záchraně údolí bude třeba víc, než jen návrh. Jeho politický přítel prý započne velkou kampaň. Strašně doufám, že bude úspěšná. V neposlední řadě mě Jocelin informoval také o tom, že v údolíčku nespatřil jediného lovce z řad lidí. To je dobře - Khalila tam ještě neposlal další ze svých lidí, kteří by mohli napáchat velké škody. Jinak jsem celé dopoledne pracovala na článku o madagaskarských kryptidech, kteří tedy brzy kryptidy nebudou. Miora Andrianasola se mnou sdílela pár grafů, nad kterými prý strávila tři dny v kuse. Článek se pomalu dává dohromady, a já fakt doufám, že ho publikuje nějaký prestižní odborný časopis. Obě to vidíme na Nature. Večer jsem se odhodlala odejít do lesíka, a udělat tu malý stake-out. Sedím teď na větvi, je 23:43, tohle píšu pod baterkou. Doufám, že succaratha zahlédnu.
7. prosince 2021, úterý: V noci se stalo něco neočekávaného. Succarath přišel, ale tentokrát se rozhodl překonat svůj strach z lidí, a šel po mě. Nedělám si srandu, pět minut před jednou v noci se jeho strašidelná tvář objevila přímo před mým obličejem. Mohla jsem vykřiknout hrůzou. Sice jsem měla celou noc na očích termobrýle, ale nějak jsem nezaregistrovala, že by tak velké zvíře přišlo k mému stromu, a vyšplhalo na něj. A pak mě najednou pozdravil svým ďábelským, zubatým úsměvem. Jeho obličej vypadal, jako obličej vyhublé kočky. Ve tmě rozšířené vertikální zorničky byly upřené na mou hlavu, měla jsem vlastně pocit, jako by mi koukal přímo do očí. Dokážu si představit, že na mě i vrčel. Máchla jsem před ním rukou, on sebou cukl, pak začal natáčet hlavu trochu doprava, a po pár dlouhých vteřinách čekání učinil dva kroky vpřed. Já se ve strachu přesunula až na konec větve, a ta se začala houpat. Musím přiznat, že se mi nejen z toho udělalo trochu špatně od žaludku. Cítila jsem obrovský stres. Succurath na mě pořád tak divně koukal, pak ke mě prudce přiskočil, a já vystřelila z pistole. Kulka zasáhla kmen stromu, nikoliv zvíře, to se ale strašně polekalo. Zorničky se mu rozšířily tak moc, že pokryly snad celé oční bulvy, ve vteřině seskočilo dolů a ztratilo se v křovinách. Opět se zaleklo hlasitého výstřelu. Nejprve se mi nechtělo ze stromu slézt, ale když jsem se dlouhým pozorováním okolí ujistila, že succurath byl opravdu pryč, svůj noční úkryt jsem opustila a vrátila jsem se na ranč. Alessandro, oblečený v zapoceném pyžamu, se mě tam znakovou řečí ptal, proč jsem střílela. Celý se rozklepal, když jsem mu vyložila, co se mi přihodilo.
8. prosince 2021, středa: Po celý včerejšek jsem odpočívala, a trochu jsem pracovala na tom svém článku. Brzy bude hotový, čekám teď ale na další statistiky od Miory. Ve fosách se vyzná lépe, než já, takže všechno ohledně cryptoprocty nechávám na starost jí. Od pondělka mi nenapsala, ale to je v pohodě, určitě má spoustu práce. Dnešek byl trochu zajímavější, fotopasti v lesíku totiž konečně natočily oba succurathy, jak se k sobě v půl čtvrté ráno choulili. Chvíli to vypadalo, jako by byli na námluvách. Šelma s flekem na boku vylezla svému protějšku na záda, a sklátila ho k zemi. Pak se začaly kočkovat, sekaly po sobě packami, běhaly dokola, následně se zase přichoulily k sobě, a v této pozici zůstaly další dvě hodiny. Námluvy to zřejmě nakonec nebyly, a já si teď myslím, že by to mohli být mladí sourozenci, které nedávno opustila matka. Jejich hrátky jsou líbezné, ale nepříliš intimní, a nepovažuji je proto za pár. Po obědě, na který byla Milanesa (hovězí kotleta s vejci, česnekem, petrželí, rajčaty a hranolkami), se Eleuteriův šestadvacetiletý syn Juste vydal na obhlídku pastviny, a zažil něco... dost nepříjemného. Byl ozbrojen pouze elektrickými vidlemi na dobytek, nehodlal je ovšem na otcovy milované krávy použít. V jednu chvíli, kdy se kochal pohledem na pastvinu, ho něco povalilo na zem. Prý se okamžitě otočil, a uviděl succaratha, zanořujícího drápy levé přední končetiny mezi jeho žebra. Juste okamžitě sáhl po elektrických vidlích, a pokusil se jimi zvíře zasáhnout, jenže šelma uskočila, a pak ho kousla do paže. Brzy se objevil druhý succarath, ten s flekem na boku, a začal Justeho hnát z pastviny pryč. Přiběhl k nám celý udýchaný a krvácející, a podle Alessandra mluvil o succarathech dost sprostě. Není se, čemu divit. Chtěli ho zabít nebo ne? Nebo se ho jen snažili odehnat? Tohle mi určitě zase nedá spát.
9. prosince 2021, čtvrtek: Mám z těch otázek insomnii. Usnula jsem někdy po třetí v noci, a vzbudila jsem se v sedm, kvůli nepohodlné posteli. Přemýšlím taky, co s těmi succarathy uděláme. Stávají se čím dál víc drzejšími. Včera na Justeho zaútočili za bílého dne! Pořád o nich víme tak málo, nemůžeme Cacerese a jeho lidi nechat věřit, že jsou škodnou. A přestože jsou děsiví a nebezpeční, a bojí se už očividně jen hlasitých ran z pušek a pistolí, a ničeho jiného, tahle zem jim patří! Takže co s nimi? Tahle dilemata... No, aspoň mi dávají další materiál na vědecký článek. Pro tohle by Lovci kryptidů zabíjeli. No pun intended. Špatný den mi z dneška udělaly taky další komentáře Franciszeka Zielinskiho. Ten chlap prostě neví, kdy přestat. V rozhovoru pro nějaký zaujatý anti-environmentalistický, senzacechtivý časopis vlastněný člověkem nápadně podobným tomu šílenému kritikovi Johnu Campeovi, prohlásil, že "Sloane Walker je psychopatka, která pro své zvířecí miláčky umučí i toho nejlepšího člověka na světě". Úplně mě z toho přešla chuť na snídani. A ještě horší byly komentáře Zielinskiho přátel a následovníků, co si stačil za poslední týden z některých lidí udělat. Našla jsem na internetu všelijaké fake fotky, na kterých jsem mlátila lidi, na kterých jsem na sobě neměla moc oblečení a podobné hrůzy. No jo, online disinhibition effect. Takhle se prostě chovají lidi, kteří vás začnou nenávidět, i když vás osobně neznají. Na internetu je každý hrdina, a jakmile vás někdo vilifikuje, udělá z vás zloducha, jdou po vás, bez soucitu. Thiago mého adoptivního otce informoval, že dokonce pár lidí z Ameriky, Británie, Německa a Polska volalo do tvrzi, a nazývali mě dost vulgárními slovy. Rozhodně mám nepřátele, a nijak mě to netěší.
10. prosince 2021, pátek: Justemu není dobře. Rána po kousnutí mu zahnisala, a musel odjet do nemocnice v Puerto Deseado. To je až na pobřeží, na poledníkové úrovni naší tvrzi. Eleuterio jel s ním, má o svého syna velký strach. Dnes ráno navíc jeden succarath napadl Eleuteriovu ženu, Micaelu. Nezranil ji, ale pořádně ji vyděsil. Šla časně zrána nakrmit slepice, a najednou na ní succarath vylítl zpoza sudu s vodou. Příšerně na ní syčel, prskal, a máchal ze strany na stranu svým bujným chvostem. Micaela utekla do domu, vzala tam brokovnici a pak se zase vrátila ke slepicím. Succarath tam pořád byl. Ve chvíli, kdy po něm vystřelila, a on se zase kvůli hlasité ráně dal na útěk, vybíhali jsme už ven i já a Alessandro. Ten pak vystrašenou Micaelu uklidňoval. Jako všichni na ranči, i ona už je z toho všeho zničená. Jak se pár minut nato ukázalo, succarath si za sud s vodou zatáhl zabitou slepici. Měla úplně prokousnutý krk, a rozškubané břicho. Eleuterio se před odjezdem do Puerto Deseado s Alessandrem dost dohadoval na možném zabití obou šelem. Můj adoptivní otec se mu samozřejmě snažil vysvětlit, že jsou to vzácná zvířata, a že tu teď my všichni patříme mezi těch pár privilegovaných jedinců, jimž se poštěstilo je zahlédnout. Eleuterio ale trvá na svém, označuje je za nepřátele, a slíbil, že pokud je z jeho ranče sami neodeženeme, udělá vše pro to, aby je postřílel nebo otrávil.
Vypadá to, že na Sloane čeká ještě pár dní na Caceresově ranči! Životy "otravných" succarathů jsou nyní v sázce. Co se stane dál? To se dozvíte zase příští pátek, 17. prosince! Na příštích pár dní mám pro Vás takový malý speciální program... Více o něm zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat