Několik fotografií mých zvířecích modelů

Jak jsem včera sliboval, jsou tu fotografie některých mých zvířecích modelů! Posledně jsem takový článek napsal v polovině února, když byl ještě sníh. Od té doby se příroda dosti změnila, a přestože jaru tento rok trvalo obzvlášť dlouho, než skutečně naši přírodu probudilo (nemůžu uvěřit tomu, že jsem letos neviděl ještě jediného rorýse - v tuhle dobu by už přece měli poletovat po obloze a upozorňovat na sebe svým charakteristickým hlasem!), tráva a listy se konečně zase zelenají, vykvétají květiny a celkově je příjemně teplo. V únorovém článku s fotkami mých modelů na sněhu jsem zmiňoval, že jsem k Vánocům kromě fukuisaura, tehdy Vám již prezentovaného, dostal také želvu sloní a postosucha. Tento rok se má sbírka rozrostla ještě o pár dalších modelů. Všechny Vám je tady ukážu, a navíc Vám budu prezentovat i pár modelů, jež mám ve sbírce už nějakých deset let. Enough talkin'. Let's have a look at 'em.

Jako první se Vám představuje Postosuchus od Schleichu, uvedený na trh v roce 2019! Jsem s tímto modelem velmi spokojený. Patří k nevelkému počtu modelů živočichů z triasu, které vlastním. Nevím jak vy, ale já si jako jeho majitel myslím, že se mu mezi těmi fialkami a hluchavkami docela líbí. Kdyby kousek odtamtud nenechala kočka nalíčeno, krásně by to tam vonělo.

Je pravda, že na první fotografii není hlava postosucha úplně zaostřená, takže tady je ještě jedna fotka. Postosuchus od Schleichu má pohyblivou spodní čelist. Právě asi uviděl nějakou potenciální kořist, a už se chystá na ni vrhnout. Že by nějaká ze včel, kterých se nyní u kvetoucích rostlin shromažďují spousty?

Jedna hluchavka se zřejmě líbí i mé želvě sloní z galapážského ostrova Pinta. Podívejte, jak líbezně se na ni dívá. Myslím, že brzy ji začne okusovat - ještě, že hluchavky nejsou vzácné. Tento model je od Collecty, a byl na trh uveden v roce 2013. Když se zrovna neprochází venku a nepožírá hluchavky, stojí tahle želva sloní na mém pracovním stole, pár centimetrů od počítače.

A teď přejděme k novějším modelům! Jako prvního Vám představím dimorphodona od Schleichu, zřejmě vydaného v roce 2018. Taktéž se mi velice líbí. Zvláště zajímavé jsou podle mě vzory na jeho křídlech, ale i jeho hlava je velmi pěkně zbarvena a navíc má parádní zuby. Na fotce to nejde vidět, ale taky má docela dlouhý ocas. Jen tak si hoví na větvi šeříku, spodní čelist o ni otírá, a přední pravá končetina mu jaksi ujíždí do vzduchu.

Look at 'em gnashers! Ještě detail jeho obličeje. Tlamu má otevřenou asi proto, že je mu moc horko. Podobně se ochlazují i krokodýlové.

Dalším novým přírůstkem v mé rozsáhlé sbírce druhohorních obratlovců (hlavně tedy dinosaurů) je Baryonyx od Collecty, vydaný v roce 2019. Je úplně jiný než jeho předchůdce, zelený Baryonyx od stejné společnosti, tuším z roku 2008 - toho mám ve sbírce už možná devět, deset let. Toto zvíře je poměrně lehčeji stavěno, je v podstatě oranžové s výraznými hnědými skvrnami na bocích a na ocase, ale i na nažloutlé hlavě. Pod zadními končetinami má podstavec, na němž je několik spadlých lístků. Uznávám, že tato fotografie není nikterak oslnivá - chtěl jsem ho jakožto rybožrouta přesunout někam k vodě, byť jí v okolí bylo málo (stejně ani není na fotce vidět). Možná jsem ho spíše měl vyfotit někde vcelku, s celým ocasem, ale co se dá dělat...

Ještě detail jeho krokodýlích čelistí. Všimněte si toho pěkného červeného "růžku" na hlavě. Myslím, že je to samec, a tímhle se předvádí neexistujícím samicím.

Potom tu mám hatzegopteryxe od Collecty z roku 2011. Jak dlouho je v mé sbírce, to si popravdě přesně nevzpomínám - možná se stal její součástí někdy okolo roku 2013? Je to každopádně skvělý model, líbí se mi, jak je zbarvena jeho hlava, a pochopitelně vypadá jako taková velká dravá žirafa s křídly. Když se člověk na tento model dívá, opravdu mu dochází, že Hatzegopteryx možná vážně trávil značnou část svého života na zemi a tím obrovským zobákem prostě masakroval malé pozdně křídové dinosaury.

Potuluje se po okolí mého domova, uličník jeden, a určitě hledá něco k sezobnutí.

Všechny fotografie uvedené výše jsem pořídil ve středu odpoledne a v podvečer. Původně mělo pršet, a tak jsem jich chtěl mít připravených co nejvíce, ale nakonec v minulých dvou dnech spadlo jen pár kapek a dnes se taky na obloze neobjevilo nějaké závratné množství oblaků, tak jsem ještě po poledni vyrazil ven a cvaknul dvě fotky svých modelů miocénních savců. Musím říci, že tito tvorové, z nichž alespoň jeden bude hvězdou nadcházejícího dokumentu Forgotten Bloodlines: Agate vyprávěného Nigelem Marvenem, patří k mým nejcennějším kouskům. Nejprve se podívejte, jak Hyaenodon gigas od Mojo, kterého vlastním asi od roku 2014, zakousl Anchitherium od Bullylandu, jež jsem nechával žít asi od roku 2010. Modely nekrvácejí, takže pokud jste citlivější povahy a nevidíte rádi tu životně důležitou červenou tekutinu, nebojte, tady žádná není.

Hned, co si chtěl hyenodon pochutnat na mase primitivního severoamerického koníka, objevil se na scéně Daeodon, a chystá se s ním o mrtvolu poprat. Pořád si živě vzpomínám, jak jsem si modely hyenodona a deodona koupil v Dráčiku tehdy, před mnoha roky. Oba byli prezentováni pod značkou televizní společnosti Animal Planet s jejím tehdejším logem. Pokud vím, tak existuje ještě jiná barevná verze tohoto deodona od Mojo, a to sice hnědá. Mě se však více líbí tento tmavší model.

Připomínám, že můžete na obrázky kliknout a zobrazí se Vám pokud možno v původní velikosti. Zatím plánuji, že bych podobný článek napsal zase v létě, a ukázal Vám další modely prehistorických i současných zvířat, které do té doby získám, anebo zkrátka některé z modelů, které mám už dlouho. Pořád se více věnuji fotografování ptáků a dalších žijících zvířat, a to s teleskopickým objektivem, ale není na škodu si občas lehnout do trávy a zkusit pořídit pár fotografií zvířecích figurek. Vlastně mě to dost baví, i když by některé z těch fotek mohly být lepší! 

Doufám, že se Vám tato krátká přehlídka líbila. Všechny jsou to krásné modely, a jsem moc rád, že je vlastním!