Sierra Gorda ("Tlusté hory") je důležitým ekologickým regionem rozléhajícím se v severní třetině státu Querétaro a zasahujícím dále do států Guanajato, Hidalgo a San Luis Potosí v Mexiku. Území je součástí Reserva de la Biósfera Sierra Gorda, jež byla zřízena 19. května 1997, a která je podle IUCN "striktní přírodní rezervací". Tento druhově bohatý ekosystém je zároveň druhou nejvíce zalidněnou chráněnou přírodní oblastí v Mexiku. Místní obyvatelé již dlouhodobě bojují s chudobou, což má na přírodní rezervaci poměrně dost velký vliv; podle údajů z roku 2007 se ze Sierra Gorda ve státě Querétaro odstěhovalo na 50 000 lidí, z nichž většina emigrovala do Spojených států amerických, svým rodinám však posílá část svých výdělků a ty si pak staví větší domy a více užívají různých dopravních prostředků, které prostředí znečišťují. Ačkoliv se v přírodní rezervaci samotné nekácí příliš mnoho stromů, má problémy se suchem a s invazivními druhy. Celkově zabírá území Sierra Gorda plochu o 383 567 hektarech. V roce 2007 vlastnili 5,6 % této plochy (21 500 hektarů) statkáři a další majitelé půdy. Krajina Sierra Gordy je drsná, s hlubokými kaňony a vápencovými formacemi s jeskynními propadlinami známými jako sótanos.
Právě drsnost terénu a nedostupnost některých území stojí za vznikem velkého množství mikroprostředí, ze kterého těží místní živočichové a rostliny. Sierra Gorda tak patří mezi skutečná "horká místa" biodiverzity v Mexiku. Východní část území je relativně vlhká; vlhkost je přinášena z Mexického zálivu. Poměrně vysoké hory, měřící od 300 po 3100 metrů, větry z Mexického zálivu blokují a tak je západ Sierra Gordy suchý, a je tvořen semiaridními křovinatými porosty. Menšími habitaty v samotném pohoří jsou například jehličnatý les v Zaomarano či kaktusové plochy na západě Sierra Gordy, na hranici s Mexickou plošinou. Známý říční kaňon Moctezuma je hluboký 480 metrů a dlouhý 12 kilometrů. Teplota závisí na nadmořské výšce; průměrná roční teplota ve výše položených oblastech je 13°C, v těch níže položených, například poblíž města Jalpan de Serra, se pohybuje až okolo 24°C. Nejvíce zima je v oblasti v prosinci a lednu, naopak nejtepleji je v ní v dubnu a květnu. Historii a geografii tohoto úžasného území se věnuje muzeum v Jalpan de Serra, postavené původně kolonisty jako armádní pevnost v roce 1576. V muzeum byla pevnost proměněna v roce 1990 a otevřena o rok později.
Biosférická rezervace Sierra Gorda zahrnuje celkem patnáct typů vegetace, od vždyzelených listnatých lesů přes lesy dubové a borovicové po travnaté oblasti a alpinský chaparral. Podle informací, které na svých webových stránkách uvádí UNESCO, žije v rezervaci 1718 druhů cévnatých rostlin (nebylo-li jich od uvedení této informace zaznamenáno ještě více!) a 124 druhů plísní. Mezi chráněné rostlinné obyvatele Sierra Gordy patří například Echinocactus platyacanthus, pomalu rostoucí kaktus klasifikovaný na Červeném seznamu IUCN jako téměř ohrožený (Near Threatened). Může dosáhnout výšky až 2,8 metru a šířky 1,5 metru, přičemž je schopný žít více než sto let. Kvetou žlutými květy o výšce 2 centimetrů a šířce 3 centimetrů, a tvoří malé třícentimetrové plody. Tyto velké sudovité kaktusy jsou doma v Čivavské poušti, mimo ní se přirozeně nevyskytují. Někdy se jim říká biznaga gigante nebo biznaga de dulce.
Dalším přísně chráněným rostlinným obyvatelem biosférické rezervace Sierra Gorda je Abies guatemalensis, nejjižněji přirozeně se vyskytující druh jedle na světě. V centrálním Mexiku je velice vzácný, tato oblast ostatně představuje nejseverní část jeho areálu rozšíření - odsud se vyskytuje až po El Salvador a sever Hondurasu. Tato jedle dorůstá výšky 20 až 35 metrů, a její kmen je obvykle 60 až 95 centimetrů široký. Má hřebenaté jehlice, dlouhé 1,5 až 5,5 centimetru. Plodem je světle hnědý oříšek o délce 9 milimetrů, s 1,5 centimetru dlouhým vzdušným váčkem. Protože je tento strom stále kácen, je na Červeném seznamu IUCN klasifikován jako ohrožený (Endangered). V Mexiku se vyskytuje v nadmořské výšce 1800 až 3700 metrů. Dále patří mezi chráněné rostliny Sierra Gordy také Magnolia dealbata, endemicky se vyskytující pouze na území tří mexických států, z nichž jedním je stát Hidalgo, a kaktus Lophophora diffusa, vybavený velmi malým množstvím pellotinu s potenciálními psychoaktivními účinky na lidský mozek; tento druh je zastoupen už jen asi 3000 exempláři.
Co se živočichů týče, je fauna Sierra Gordy skutečně rozmanitá. Oblast obývá 131 druhů savců, 363 druhů ptáků, 72 plazích druhů a 23 druhů obojživelníků. Z bezobratlých tu alespoň část roku tráví nějakých 600 druhů (více než na celém území USA a Kanady dohromady), což je 30 % všech mexických specií (myšleni jsou ale denní motýli, nikoliv motýli noční; celková diverzita řádu Lepidoptera v Sierra Gordě je tedy ještě větší!). Rezervací prolétají i monarchové stěhovaví, mířící ze Spojených států amerických do Reserva de Biosfera de la Mariposa Monarca na hranici států Michoacán a México. Zimují ale primárně tam, v Sierra Gordě se zdržují jen někteří, a to konkrétně na jihu biosférické rezervace. Monarcha stěhovavý (Danaus plexippus) je jedním z nejdůležitějších severoamerických opylovačů a jeho zbarvení je perfektním příkladem müllerovských mimiker. Patří do čeledi babočkovitých (Nymphalidae), a je jedním z největších motýlích cestovatelů.
Co se velkých savců týká, patří mezi ty nejvíce nápadné třeba medvěd baribal (Ursus americanus). Tento oportunistický omnivor byl bohužel ve velké části Mexika vyhuben (přestože ve Spojených státech amerických a v Kanadě se mu daří velmi dobře - je tam koneckonců nejhojnějším medvědím druhem), a tak je Sierra Gorda jedním z jeho posledních útočišť v zemi. Neméně nápadným, ale ještě vzácnějším obyvatelem Sierra Gordy je jaguár (Panthera onca). Pod textem vidíte fotografii této majestátní kočkovité šelmy - třetí největší kočky na světě a největší kočkovité šelmy západní polokoule - pořízenou fotopastí výzkumníků z World Land Trust v Sierra Gordě v roce 2007.
Není pochyb, že mezi nejvzácnější a nejvíce ceněné ptáky Sierra Gordy patří hoko proměnlivý (Crax rubra), zranitelný druh hrabavého, preferující deštné lesy. Od východního Mexika je rozšířen až po severozápad Ekvádoru, jenže v mnoha oblastech výskytu je ohrožený kvůli kácení lesů a přílišnému lovu. Dospělý hoko proměnlivý je 78 až 100 centimetrů dlouhý, váží 3,1 až 4,8 kilogramu a jeho křídla měří 36 až 42,4 centimetru. Samice jsou menší než samci. Zranitelný ara vojenský (Ara militaris) také žije v biosférické rezervaci, a to v jejích tropických opadavých a částečně opadavých lesích. Tento papoušek může žít ve volné přírodě 50 až 60 let. Hnízdí v dutinách stromů 15 metrů nad zemí a vytváří si asi devadesáticentimetrová hnízda. Podle dat z roku 2019 už od západního a středního Mexika po sever Argentiny žije jen 2000 až 7000 těchto ptáků. Kácení lesů je jedním z největších problémů, se kterými se potýkají.
A co plazi? Mezi ty zvláště chráněné a vzácné patří krokodýl americký (Crocodylus acutus), dorůstající délky až 6,1 metru a hmotnosti 907 kilogramů (v případě větších samců). Je to zranitelný druh, ve zbytku svého areálu rozšíření ohrožený nadměrným lovem, ztrátou přirozeného prostředí a znečištěním vod. Z ještěrů potkáte v biosférické rezervaci Sierra Gorda třeba druhy Plestiodon tetragrammus, Lepidophyrma sylvaticum, Sceloporus grammicus, Sceloporus minor či Barisia ciliaris. A hadi? Mastichophis schotti, Geophis latifrontalis, Conopsis lineata, Oxybelis aneus (bičovka americká), Boa imperator, chřestýš Crotalus aquilus... To je jen velmi stručný výčet některých možná výraznějších beznohých šupinatých pouze s pravou plící.
A obojživelníci? Těch je v Sierra Gordě taky požehnaně. Potkáte tam například rosničku kaňonovou (Hyla arenicolor), skokana Berlandierova (Lithobates berlandieri), bezblanku liliputánskou (Craugastor pygmaeus) nebo axolotla Velascova (Ambystoma velasci). Výrazný je ale třeba i mločík ozdobný (Isthmura bellii), viz obrázek.
Lidé žijí v Sierra Gordě už 4000 až 6000 let, ale dlouho tuto divočinu nějak výrazně neovlivňovali. Jak již bylo zmíněno výše, lesy se v této oblasti příliš nekácejí, je ostatně chráněná. Ale znečištění má na některé ze zvířecích a rostlinných obyvatel Sierra Gordy značný vliv. I nadále však bude velká část tohoto území zachovávána v co nejdivočejší formě. Ještě uveďme, že biosférická rezervace Sierra Gorda je zřízena ve státech Querétero a Guanajuato, nikoliv však na území státu Hidalgo. Tam, kde se setkávají řeky Moctezuma a Tula, se nachází hidalžská hydroelektrická elektrárna - jedna z největších svého druhu v celém Mexiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat