V tropických rovníkových pralesích Afriky a výjimečněji na jihovýchodě kontinentu žijí jedni z největších zástupců třídy hmyzu - goliáši. Goliathus je rodem brouků patřících do čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae), podčeledi zlatohlávků (Cetoniinae), tribu Goliathini a podtribu Goliathina. Rodový název je přímým odkazem na známého mytologického obra. Celkem existuje pět druhů rodu Goliathus, a první z nich, goliáš obrovský (Goliathus goliatus) byl popsán v roce 1771 Carlem Linné. Dalšími druhy jsou roku 1789 Olivierem popsaný G. cacicus, goliáš královský (G. regius) popsaný Klugem v roce 1835, G. albosignatus, představený vědeckému světu v roce 1857, a goliáš perlový (G. orientalis), kterého popsal německý entomolog Julius Moser v roce 1909. Jediným druhem, který se vyskytuje zcela mimo tropickou rovníkovou Afriku je G. albosignatus, obyvatel středního až jižního Zimbabwe, severovýchodní části Jihoafrické republiky (v případě poddruhu G. a. albosignatus), Malawi, Mozambiku a Tanzanie (v případě G. a. kirkianus). Do Ugandy, Keni a Tanzanie zasahuje také areál rozšíření goliáše obrovského. Pro všechny zástupce rodu Goliathus platí, že to jsou velcí brouci se silným chitinovým exoskeletonem, a podobně jako u všech zástupců řádu Coleoptera, i u goliášů slouží k letu pouze zadní pár křídel, krytý krovkami. Končetiny goliášů jsou opatřeny velikými ostny, s jejichž pomocí šplhají po stromech. Samce lze od samic odlišit díky výrazným "rohům" na hlavě, jež užívají při vzájemných soubojích o samice. Těm naopak tyto hlavové výrůstky zcela chybí. Hlavu mají tvarovanou jako klín, aby mohly hrabat v zemi před nakladením vajíček. Přinejmenším v zajetí může trvat několik měsíců, než larvy goliášů dosáhnou etapy kukly. Procházejí jí poté, co si vytvoří tenkostěnný kokon, a nasoukají se do něj. U dospělých goliášů se velikost samců a samic trochu liší - samci jsou 6 až 11 centimetrů dlouzí, zatímco samice dorůstají délky 5 až 8 centimetrů, tudíž největší samice nejsou tak velké, jako největší samci. Zajímavé je, že larva goliáše může vážit 80 až 100 gramů (některé zdroje uvádějí dokonce až 120 gramů), kdežto dospělci dosahují hmotnosti jen asi 40 gramů.
Goliáš obrovský. Fotografie z webu Ben's Beetle Breeding Pages
Pro všechny goliáše platí, že jsou jakožto adulti krásně pestře zbarveni. U goliáše obrovského je pronotum (dorzální část prothoraxu) černá, ale zdobí ji podlouhlé, nerovné bílé proužky. Krovky jsou tmavě hnědé až takřka načervenalé, a u některých jedinců se bílé vzory přenášejí i na ně. Záleží ostatně na poddruhu, protože takový G. g. meleagris má krovky v podstatě bíle potečkované, kdežto třeba G. g. goliatus je má uniformně tmavě hnědé. G. albosignatus má krovky bílé s černými vzory vycházejícími z jejich středu. U goliáše královského je bílé pronotum zdobeno mnohem výraznějšími černými skvrnami, jež jsou poněkud protáhlé, a černé okraje krovek jsou od sebe odděleny jakýmsi bílým "trychtýřkem" či "sklenicí na víno". Goliáš perlový, zastupovaný dvěma poddruhy, má ve většině případů na bílých krovkách výraznou černou síťku. U některých exemplářů vytváří dojem, že jsou krovky vlastně černé a dosti silně bíle potečkované. G. cacicus má pronotum světle hnědé až naoranžovělé, s černými proužky, a krovky jsou u samců stříbřité a lesklé, kdežto samicím lesk téměř chybí. Dospělí goliáši se živí mízou stromů a jejich plody a šťávami z nich. V zajetí jim lze v larválním stádiu podávat i krmivo pro kočky a psy, protože obsahuje dostatek proteinů důležitých pro jejich růst. Když dospělci letí, zní jako takový malý vrtulník. Za to může jejich silné chitinové "brnění". Jsou na let poměrně těžcí, takže nepůsobí jako ti nejlepší broučí letci, ale ani jako nejhorší. Vzhledem ke své velikosti jsou pochopitelně důležitou potravou některých malých až středně velkých obratlovců, což se v rovníkové Africe naučili i rybáři, jež při lovu používají goliáší larvy jako návnadu pro sladkovodní ryby. Taková larva je ostatně dokáže zaujmout víc než nějaká obyčejná žížala!
Larva goliáše. Fotografie z webu Imgur
Tento článek jsem se rozhodl napsat po krátkém listování knihou Život na Zemi od Davida Attenborougha, ve které mě prostě fotografie zlatohlávka goliáše jen tak praštila do očí. Věřím, že se jedná o rod brouků Vám už dobře známý, ale i tak jsem o něm chtěl napsat, neboť jsem jej, pokud vím, na svém blogu dosud ještě ani nezmínil! Nejsem bohužel chovatelem, ale kdybych jím byl, goliáše bych si určitě moc přál. Možná má s jeho chovem zkušenost někdo z Vás? Můžete o tom napsat do komentáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat