Zpět do Džungle času-část 3.

Další část mého příběhu je zde! Co se asi Ianu Palmerovi, Georgi McCannovi a dalším členům týmu stalo, když se kolem nich začalo pohybovat neznámé zvíře? To se dozvíte právě zde!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 3.:

Všem bylo jasné, že nezbývá nic jiného, než útěk! První se rozběhl George mezi hustou vegetaci a ostatní ho následovali. Mysleli si, že on sám moc dobře ví, co dělá, ale mýlili se. Z křovin naproti Georgovi vyběhl docela velký pětimetrový Dilophosaurus s jasně červeným hřebenem a výbušně u toho řval. Všichni se ohlédli zpět, ale tam už stála veliká Dilophosauří samice, se kterou se zde George kdysi setkal, a ten mladý samec bylo jedno z jejích mláďat, nyní však už dospělých. "Do Prčic, tak střílejte!" vykřikl George na Richarda a Dixona, kteří zrovna v tu chvíli drželi v napjatých rukou zbraně. Samice se proti nim ale rozběhla příliš zběsile a střelba už jim nepomohla. Lidé se rozběhli na všechny strany, ale Dilophosauři je kupodivu nenásledovali. Vycítili, že jeden ze starších Camptosaurů narozdíl od svých druhů neutekl, protože byl raněný. Veliká zahnisaná rána na levé zadní končetině to jen dokazovala. Dilophosauři spojili své síly a za chvíli už ležel Camptosaurus mezi krvavě červenými kapradinami s rozervaným břichem a rozdrásaným krkem. Mezitím byl už tým rozdělen. George utíkal společně s Ianem, zatímco Richard, Donald, Fernando a Dixon se úplně ztratili. Nikdo navíc nevěděl, kam se před Dilophosaurovým útokem schoval Xu a nebyl-li snad už zabit. Po asi pěti minutách rychlého běhu narazili George a Ian na malou dřevěnou budovu porostlou různými popínavými rostlinami. "Kde je jedna budova, tam jich bude za chvíli určitě víc," sdělil Ianovi George. Opravdu tomu tak bylo-za chvíli si oba proklestili cestu do původního městečka. To ale vypadalo úplně jinak, než kdysi, z vysokých budov čněly letité stromky, cesty byly úplně rozšlapány, což navíc potvrzovaly i veliké tříprsté stopy, a všude se ozývaly zvuky dinosaurů. Ian zapnul svou menší kameru, kterou s sebou nosil pro případ nepřítomnosti svých kameramanů, a začal se dívat na pár záběrů Camptosaurů. "Nechte to a pojďte!" řekl mu George a šel dále. Ianovi nic jiného nezbývalo. Náhle se z trsu trávy ozvalo podivné zahoukání. Georgovi bylo ihned povědomé. Ian se začal trochu klepat strachy, ale nebylo to třeba. Z trsu trávy najednou vyskočil malý Pisanosaurus. "A hele, tenhle vypadá celkem nově, Pisanosaurů tu během deseti let asi trochu přibylo!" zaradoval se George. Ian začal Pisanosaura okamžitě natáčet na svou kameru, ale pak se najednou ozval dupot. Ian i George pozorně nastražili uši, ale hned poznali, že ten dupot vydávají podrážky bot. Z vysoké zídky najednou těžce skočil dolů zvukař Dixon. "Chlapi, to zvíře mě pronásledovalo, fakt, musíme zmizet!" zakřičel a rozběhl se k menšímu domku s otevřenými dveřmi. George a Ian moc nepřemýšleli, nechali Pisanosaura na pokoji a vydali se za Dixonem. Pečlivě zavřeli dveře od domku a Dixon rozsvítil světlo. Nejprve všichni tři obhlíželi okolí venku, ale pak George něco napadlo. "Počkat, ta světla! Tady funguje elektřina!" vyhrkl náhle. Ian a Dixon ale jeho úvahám nevěnovali pozornost, protože po úzké venkovní uličce se už začal pohybovat onen strašný tvor...

Šupinatá kůže toho živočicha se výrazně leskla ve světle odpoledního slunce. Pak se najednou zpoza husté vegetace vynořil celý. Všichni tři na něj jen s úděsem hleděli, nejvíce však George. Nepřipomínalo mu to nic, co zde dosud viděl. "Pristichampsus!" napadlo ho. "Ale jak je to možné? Nikdy jsme sem toto zvíře nepřivezli!" prohlásil. "Je to hodně zvláštní dinosaurus, proč táhne ten ocas po zemi, když je to už zavrhnutá domněnka?" optal se Ian. "Není to dinosaurus, je to krokodýl. Jenže dokáže chodit po dvou," uhodl správně Dixon a George jen pokýval hlavou na znamení souhlasu. Zatímco si George mohl samým překvapením nechat omlátit hlavu o zeď, Pristichampsus se už začal přibližovat k budově. "Zhasni to světlo!" poručil Ian Dixonovi a ten uposlechl. Najednou strašidelná hlava prehistorického třetihorního krokodýla stanula přímo vedle okna a prohlížela vnitřek budovy. George, Ian i Dixon se tiskli těsně pod oknem. Ian už vytahoval z kapsy malou pistoli, když tu najednou Pristichampsus zareagoval na tento pohyb, hlavou do domku vnikl a svými mocnými čelistmi chytil Ianův svetr, a i jeho samotného táhl ven! Ian naštěstí svetr včas vysvlékl. "Vypadněme odsud!" zařval George a proskočil protějším oknem ven na tvrdý asfalt. Ostatní ho následovali. Pristichampsus v těch chvílích pouze trhal Ianův svetr a žádné nebezpečí prozatím nepředstavoval. George navrhl, aby se skryli se v jiném, ještě menším stavení a tak také učinili. "Cože jste to říkal? Že jste tohle zvíře nikdy nepřivezli do současnosti?" optal se Ian George, když už seděli na špinavé podlaze té budovy. "O ničem vůbec nevím. Ani když jsme tu byli naposledy, nic takového tu prostě nebylo. Rozum mi z toho může stát," řekl George, ale pak se na chvíli zamyslel. "Celkem mě překvapilo, že jsme v tamtom domě rozsvítili světla, takže elektřina minimálně tam funguje. Možná to bude znít bláznivě, ale mám takový pocit, že se tu s elektrickou energií vážně něco stalo, a jestli to postihlo i stroj času, který jsme tu zanechali..." pověděl George. "Pak to znamená, že je to tu nebezpečnější, než se zdá! A žijí tu zvířata, která ani neznáte!" doplnil ho Ian. Najednou je ale z rozhovoru vytrhl lidský křik s čínským přízvukem. Byl to Xu utíkající po prašné cestě a za ním se hrnula kupa netopýrům podobných ptakoještěrů, zvaných Anurognati. "Musíme ho zachránit!" navrhl Dixon, ale pterosauři zřejmě zachytili malýma citlivýma ušima jeho slova a drobnými otvory hned vtrhli do budovy... Pokračování příště!!!

Závěr příběhu mluví za vše! Pokračování se dočkáte možná už na začátku příštího týdne, nemohu to ale samozřejmě tvrdit úplně s jistotou...