Zpět do Džungle času-část 2.

Můj příběh Zpět do džungle času konečně pokračuje... Jak ale sami zjistíte, nebude to pro Palmerovu expedici vůbec jednoduché, stejně jako pro jejího poradce George McCanna. I tak se ale on sám setká s někým, koho už ve svém životě nikdy neočekával...

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 2.:

Bylo přesně 14:52 o celý týden později a letadlo z Chicaga zrovna doletělo do panamského hlavního města Ciudad de Panamá. Nejprve vystoupila řada turistů vracejících se z dovolené ze Spojených států, a poté i Ian Palmer a George McCann. Před velkou čekárnou na černé cestě čekali další členové Palmerovy dokumentaristické expedice. Byli to Fernando Cortes, panamský biolog a expert na deštné pralesy, Richard Marshall, kameraman a fotograf z BBC, Donald McClarke, také kameraman, Freddy Dixon, zvukař, a nakonec Xu Zhang, technický poradce z čínské společnosti Hunan. George se se všemi nejprve seznámil a poté následovala cesta do čekárny. Ian tam začal ihned objednávat taxi službu, zatímco tým si mumlal všelijaké zajímavé organizační věci. Georgovi se ale zdálo, že mezi všechny příliš nezapadá. Jen Fernando Cortes mu nabídl šálek čaje, který George nemohl odmítnout, ale jinak chodil po čekárně sám a jen obhlížel španělské nápisy na zdech a sledoval tabuli odletů. Když se přiblížil k recepci, všiml si ale najednou nějaké jemu povědomé tváře. "Můžete mi dát klíčky od...?" nedopověděl svou otázku, když se ten muž proti němu náhle otočil. "Jeremy Stewarts!" vykřikl George. "Jak dlouho jsme se neviděli?" optal se ho Jeremy. Hned si začali povídat o tom, co se za uplynulých deset let stalo. "Pracuji teď tady, před třema lety jsem tu našel celkem slušné místo, ale v Panamě se držím už delší dobu. Vlastně od toho incidentu si práci ve státech moc nehledám," vysvětloval Jeremy. "Já tu nebyl už deset let," řekl George, "a teď jsem sem přijel na takovou dovolenou." Jeremy se pousmál a vytáhl z kapsy fotku bývalého hlavního týmu zoologů a cestovatelů časem, které George vedl. "Nikdy nezapomenu," řekl Georgovi svíraje fotku, "i když to dobrodružství bylo vážně nebezpečné. Ale vracet bych se tam nikdy nechtěl." "Já taky ne," pokýval hlavou George, ale v jeho obličeji zavládla nejistota, což Jeremy okamžitě zjistil. "Pane McCanne?" uslyšel za sebou George Ianův hlas. "Říkejte mi Georgi," odvětil George, "jen bych si tu něco dopověděl se svým známým, možná potom." Ian se na něj ale stále díval: "Taxi je tu. Jsme připraveni, čekáme jen na Vás." George se tedy s Jeremym rozloučil slovy: "Za asi pět dní se sem na letiště vrátíme a uvidíme se znovu!" Ovšem to ještě sám nevěděl, co bude následovat. Při jízdě ne zrovna moc vyklizeným autem po neuvěřitelně dlouhé prašné cestě skákaly Georgovi do hlavy myšlenky o vůbec celé téhle věci. Jeremy by se tam prý už nikdy nevrátil, a u George to není jiné, ale když dostal takovou nabídku, která ho může v životě podpořit, nemůže ji přeci jen tak nevyužít a nezahodit za hlavu. Z myšlenek ho ale vytrhl rozhovor s celkem přívětivým biologem Fernandem, který se opět George na cosi ptal. Bylo ale poznat, že tématu Georgovy zatím poslední a téměř smrtelné návštěvy panamské džungle se pečlivě vyhýbá. Následujícího dne brzy ráno tým dorazil do jedné místní vesnice. Panamci byli rádi, že zase vidí nějaké cizince. Bylo jim ale přísně utajováno, že tato expedice míří do pralesa natočit jejich ještě cizejší sousedy...

Zrovna hustě pršelo, když si začala expedice razit cestu pralesem. Džungle času, bývalé středisko pro výzkum prehistorických zvířat přivážených do současnosti, byla plně izolována od civilizovaného světa. Nad lesem nesměla létat žádná letadla. Teď byl Fernando ve svém živlu, protože se celý svůj život věnoval pralesům a jejich fauně a flóře. Při cestě chytal různé hady a žáby, které ukazoval zbytu týmu. Richard je fotil a neustále opakoval své obvyklé slovo: "Senzace!" Pro Iana to byl vážený člověk, vždyť šlo o předního kameramana z BBC, pro George šlo však pouze o typického novináře, kterému nevěnoval sebemenší pozornost. Navíc George trápilo špatné svědomí. Jak se ukázalo, štáb byl celkem dobře vybaven na cestu do Džungle času. Dokazovaly to i pušky se střelami naplněnými strašlivě silným jedem, a několik samopalů. V podstatě každý člen týmu byl schopen vzít v nejkrajnějším případě do ruky zbraň a střílet. Když do Džungle času dorazili, bylo už skoro poledne. "Tak tady to je," zašeptal George, ovšem tak, aby to všichni slyšeli. Filmový štáb nejprve upřeně hleděl na zarostlý plot, který vypadal jen jako velká psím vínem zarostlá zeď. Z toho všeho je ale vyrušilo zahoukání nějakého tvora. George si ty zvuky pamatoval. Tým okamžitě vysoký plot přelezl. "Páni, připadá mi to tu větší, než to vypadalo na mapě. Tady za tím zarostlým plotem les normálně pokračuje," řekl Ian. Pro George to byl celkem nezvyk. Byl ihned nervózní a snažil se v paměti najít všechny tvory, které zde zanechali na živu. "Pojďte sem! Tohle prostě musíte vidět!!!" zařval najednou zvukař Dixon. "Jsou parádní!!!" křičel. Pralesem si totiž razilo cestu stádo Camptosaurů. Xua to zprvu trochu vyděsilo a okamžitě myslel na čínské draky, ale George jen uklidňoval: "Klid, tihle nejsou nebezpeční. Jsou to býložravci. Teprve až do Vás nějaký zaryje své zuby, poznáte, že je nebezpečný. To dělají pro změnu masožravci." Štáb zvířata okamžitě natáčel. Někteří staří Camptosauři měli ještě lidi v paměti a věděli, že jim zde nehrozí žádné nebezpečí. Zkušenému Georgovi ale rychle došlo, že mladší kusy jsou obezřetné. Na blízku musí být určitě nějaký dravec. "Chlapi, kdybyste náhodou viděli velikého dvounohého dravce s takovými hřebínky na čele, nenatáčejte ho a odběhněte pryč! Jsou to jediní dravci, kteří tu žijí!" řekl George. O chvíli později popadalo několik vyšších stromů na zem. Naštěstí se ukázalo, že za tím stojí jen stará samice Kentrosaura, kterou pochopitelně George dobře znal. Všichni si to natáčení užívali, jen George ne. Zdálo se mu, že materiálu už mají filmaři dost, ale ti se nechtěli hnout-a navíc chtěli do centra lokace. "Hele, kde je vlastně Xu?" zeptal se asi po půl hodině Ian. George jen pokrčil rameny, načež se ozval strašlivý řev. "Dilophosaurus!!!" zařval George. Hned nato se všechny okolní křoviny začaly hrůzostrašně pohybovat. Camptosauři se dali na útěk, ale lidé nikoliv. Bylo jasné, že jsou obklíčeni... Pokračování příště!

Jak to bude s expedicí dále vypadat? Jak jsem již napsal, to se dozvíte příště, tedy pravděpodobně v následujícím týdnu!!!