Zpět do Džungle času-část 1.

Tento příběh určitě nikdo z Vás neočekával, zvláště v době, kdy mám již jeden rozepsán (jde o Život šavlozubého mláděte). Každopádně již v době, kdy jsem začínal psát příběh Džungle času a který jsem dopsal desátou částí přesně před měsícem, bylo mi jasné, že pokračování Vás nemine... Snad si to celé užijete, začínme!!!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 1.:

Od incidentu v Džungli času už uběhlo dlouhých 10 let. Panamská i americká vláda existenci pralesní výzkumny proměněné v lidmi neovlivňovanou rezervaci přísně zatajovaly. Většina původních pracovníků se však rozprchla po celém světě a navzájem na sebe ráda zapomněla všechny kontakty. Lidé se vyvarovávali napsat do svého pracovního listu jakoukoliv zmínku o tomto projektu. Už krátce po celé nehodě mladý Scuttelosaurus, přivezený z období rané Jury, zahynul v důsledku působení nějakého současného tropického prvoka, na kterého nebylo dinosauří tělo vůbec adaptováno. Staří známí se najednou stali nepřátely anebo dělali, že na sebe zapomněli. Postarší padesátiletý paleontolog George McCann již definitivně změnil svůj názor na zkoumání pravěkých zvířat a obrátil svůj zájem pouze na fosílie. Většinu času trávil ve své laboratoři zkoumáním drobných kamínků. Touha po z koumání dinosaurů jakožto živoucích zvířat jej už dávno naprosto opustila. Stále byl však uznávaným profesorem, i když se jej jeho nynější veřejný nepřítel Rodríguez Edgar Corwin snažil zesměšnit. Veřejnost však uznala, že McCann přiznal své chyby vládnímu tisku a celému světu se za ně omluvil. Na Džungli času pomalu lidstvo zapomínalo... Bylo zrovna krásné, i když trochu chladné ráno jednoho říjnového pracovního dne, když George McCann vstoupil do své pracovny. Té noci se mu opět zdálo o děsivých událostech, které před deseti lety prožil v Panamě, ale snažil se na ně nemyslet a konat dál svou pravou práci. Včerejší zásilka od paleontologického týmu obsahovala kosti nějakého oviraptorida a McCannovým úkolem bylo zkameněliny prozkoumat. Krátce po jeho příchodu do práce ale zazvonil zvonek. George otevřel dveře a spatřil před sebou nějakého mladíka, kterého nikdy předtím v životě neviděl. "Pan McCann?" optal se slušně mladý muž a představil se: "Jmenuji se Ian Palmer a jsem zoolog a filmař." "Co pro Vás mohu udělat, pane?" zeptal se rázně George. "Jednu menší věc," začal Palmer, "rád bych si o tom s Vámi promluvil, ale někde jinde než tady. Mohl byste dnes ve dvanáct přijít ke mě domů na oběd? Bydlím ve 105. Saint v Palos Hills, tady ve středu Chicaga. Měl bych pro Vás nabídku." Poté se muž rozloučil, nasedl do auta a odjel. George jej ještě sledoval odjíždět a přemýšlel, zda má nabídky oběda využít. Ten muž mu na sebe nedal žádný jiný kontakt, asi se opravdu spoléhal na McCannův příjezd. Prozatím si ale sedl do své pracovny a rýpal do dinosauřích kostí. Přemýšlel, o jakou nabídku by se tak mohlo jednat. Hlavou mu procházely různé divoké myšlenky, až jej napadlo, že by mu snad ten muž mohl nabídnout financování nebo vykopávky nebo tak. Do toho ale zase neseděla Palmerova profesere-zoolog a filmař. Kupodivu, George o tom muži našel pár věcí i na internetu, ale kromě jeho spolupráce na nějakých filmech o přírodě se toho příliš důležitého nedozvěděl. Rozhodl se tedy přijet za ním na oběd...

Palmerův dům vypadal skutečně pěkně. Po stěnách visely malé reproduktory, ze kterých bylo slyšet poklidnou hudbu na klavír. Palmer byl v domě úplně sám a McCanna s radostí přijal. "Takže, pane," řekl mu u oběda složeného z kuřete a rýže, "nebudu to protahovat. Chci natočit film, nebo lépe řečeno dokument, jako nikdo přede mnou. Víte co je tohle?" optal se George a vytáhl z kapsy jakousi mapu. Georgovi něco jakoby problesklo hlavou. "To je mapa pralesa," odpověděl krátce. "Jakého?" položil mu další otázku Palmer. "Panama?" řekl s jistotou George. Palmer poťukal prstem na malý červený čtvereček vyznačený v mapě. "Džungle času..." řekl George. "To je to místo, kde jste pracoval," řekl suše Palmer, ale dále už mluvil barvitěji: "Je to rezervace ponechaná vlastnímu osudu. Deset let na tom místě nestanul jediný člověk, ale možná se to už brzy změní. Najal jsem štáb nejlepších dokumentaristů na světě, ale chceme taky experta na dinosaury, a ne jen tak ledajakého, chceme někoho, kdo to místo už zná. Za deset let se to tam mohlo změnit, já vím, ale chápete ten potenciál?" George nevěděl, co měl říci. Neměl už chuť ani na ten oběd, který měl před sebou. "Vy víte, co tam žije, tak proč ne? Pane McCanne, tenhle film vydělá miliony, budete mít peněz na výzkum jako žádný jiný paleontolog. A samozřejmě pokud nebudete chtít, v titulkách nebudete uveden. Řekněte si institutu o dovolenou do střední Ameriky, a zbytek vyřídím už já sám." řekl dále Palmer. "Na jak dlouho?" "Asi... Pět dní, počítáno i s dopravou. Cesta je naplánovaná." "Na kolik Vám můžu věřit?" zeptal se George. "Jako nikomu jinému na světě." zasmál se Palmer, "upřímně, kontaktoval jsem předtím už jiného chlapa, který tam pracoval, ale odmítl. Ovšem vy jste ještě někdo jiný, a určitě má cenu s Vámi spolupracovat." George chvíli přemýšlel, co má říci, ale pak pokývl hlavou. "Vyrážíme!!!" vyhrl Ian Palmer a vítězoslavně tleskl...

Výprava se rozjíždí, stejně jako náš příběh! O všem se dozvíte už v příští části, která Vás nemine pravděpodobně během příštích dvou týdnů!