Správce dinosauřího parku - Gigantické problémy

Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Jak asi dopadla rozhodnutí týmu? Je Oliverův život opravdu v sázce? Odpovědi na to vše a mnohem víc naleznete v dnešní části!

Gigantické problémy

Bylo krásné slunné sobotní ráno, když již byly všechny potřebné věci urychleně nachystány, helikoptéry vzlétly z našeho parku a my se vydali na Isle of Die k místům, kde měl původně Oliver se svým týmem tábořit. Po půlhodinovém přeletu přes moře nás uvítaly travnaté horské pláně plné obrovských dinosaurů, jako Brachiosaurus, Diplodocus, Apatosaurus, Camarasaurus i Saltasaurus, s nimiž tudy putovali menší, ale stále působiví býložravci typu Hadrosaura, Parasaurolopha, Ornithomima nebo Othnielií, které dokonce chováme v našem parku. Horší místo k táboření si Oliver vážně najít nemohl. Bylo nepochybné, že naprosto rozmlácený džíp pod kopcem symbolizoval přítomnost základního tábora právě v těch místech. Když vrtulníky dosedly na pevnou zem, vyběhl jsem obklopen pěti vojáky k rozbitému autu. Nemohl nás čekat větší úlek! Hned po otevření těžkých polorozpadlých dveří nějaký podlouhlý tvor vysunul hlavu ze skleněného terária, udělal výpad a téměř mne kousl-byl to pravděpodobně prehistorický had Najash, pojmenovaný po slavném a nebezpečném biblickém hadovi. Tento druh žil v Argentině v období Křídy před asi 90 miliony let a šlo o jednoho z vůbec prvních hadů, navíc byl ještě vybaven miniaturníma nohama. Zdá se, že Oliver jednoho chytil do terária, poté odjel s džípem pryč a byl něčím přepaden. Nikde se však nenacházely žádné stopy po souboji, ani ostatky Oliverova těla, takže pád auta přežil a unikl pryč. Viník byl ještě stále na místě-obrovská, třináct metrů dlouhá samice Giganotosaura chránící své hnízdo! Když se Oliverovo auto přiblížilo, automaticky začala hájit své hnízdo a napadla ho. To samé čekalo i nás, až na to, že my rychle nasedli do helikoptéry a tak se zachránili. Už nás skoro čekal odlet z této nebezpečné zóny, když samice svou hlavou narazila do přední části vrtulníku, s motorem se rázem něco stalo a prostředek tak ne a ne odletět! Mezitím samice prorazila hlavou do kabiny pilotů. Ti naštěstí včas kabinu opustili a tak samice skončila jen s tlamou plnou bavlněných křesel, jež roztrhala doslova na cáry. Potom do vrtulníku pořádně narazila a ten se překlopil na stranu. S děsivým křikem jsem vyskočil, otevřel dveře a utíkal k vrtulníku druhému. Divil jsem se, proč tamní vojáci nestřílejí, vtrhl jsem dovnitř a chystal se je seřvat za to, že nás nehájí, jenže uvnitř stál jen nějaký raptor a hodoval na tělech mrtvých. To mě dostatečně vyděsilo, abych zmizel v džungli...

Utíkal jsem ostrovním pralesem několik minut ve snaze zachránit se před těmi strašnými dravci. Řev Giganotosauras potvrzoval, že s vojáky do nevypadá příliš dobře, ovšem já nemohl nic udělat. Neměl jsem žádnou zbraň, a tak mi nezbývalo nic jiného, než útěk. Jednou jsem již zůstal na Isle of Die takhle ztracen, instinktivně jsem proto hned vyšplhal na strom, kde mi nehrozilo žádné nebezpečí. Pak se ale ozval bolestný řev Giganotosaura a volání mého jména. Vrátil jsem se zpět pod koce, kde mne čekali všichni ti, které jsem opustil, stojíce vedle mrtvoly toho obrovského predátora. Prý si na něm vystříleli zásobník. Z druhého, stále funkčního vrutlníku jsme vyhnali raptora a prohledávali ostrov dál. Záchranná mise tedy moc dobře neskončila-přišli jsme o část týmu, a co je horší, Olivera ani jeho lidi jsme dosud nenašli. Jak se tohle vysvětlí, to nevíme, každopádně je třeba podniknout ještě jednu záchrannou výpravu, a když už nic jiného, tak najít alespoň ostatky jejich těl...

Takže pokračování příště!