Zpět do Džungle času-část 4.

Z minulé části již víte, že se v Džungli času začaly dít jakési záhady. Nejprve naši hrdinové zjistili, že lze rozsvítit světlo v místnosti a tím pádem že možná funguje elektřina, ještě větší záhadou však byl objev třetihorního krokodýla rodu Pristichampsus, který tu vůbec nemá existovat. Jak to pak dopadlo s Anurognathy, to se dozvíte právě dnes!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 4.:

Ian kolem sebe začal okamžitě střílet z pistole, ale podařilo se mu ztrefit jen jednoho z celé hromady ptakoještěrů. Ti, jako správní krvelační upíři, sedali na ruce všech třech a zabodávaly do nich své malé, ostré zoubky, a sáli krev. "Vypadněte ven!!!" poručil George Ianovi a Dixonovi a rozkopl nějakou nádrž, trochu připomínající plynovod. Potom proskočil sklem velikého okna a zmizel mezi kapradinami. Spoustu Anurognathů tento postup zmátl, ale dříve, než si stačili něco uvědomit, ozvala se strašlivá rána a celá budova vyletěla do vzduchu! Většina malých ptakoještěrů se usmažila za živa, a těch pár, kteří přežili, raději odletěli. Stejně se poblíž rozkládala mršina nějakého Camptosaura, na které si ještě mohli pochutnat. Ian, Dixon a zachráněný Xu si nejprve dělali starosti, co se stalo s Georgem. Ten ale naštěstí brzy vylezl z ruin padlé budovy, kterou si ještě jednou prošel. "Připomínala mi domek jednoho lékaře..." řekl. "Co teď budeme dělat? Kde jsou Fernando, Richard a Donald?" optal se ostatních Ian. "Já navrhoval bych urychlená odstup z tohoto nebezpečný prostor," řekl nepříliš správně anglicky Xu. "Taky bych odsud rád vypad," poznamenal George. "Co byste řekli tomu, kdybychom je tu nechali? Anebo už třeba utekli, co víte?" navrhl Dixon, ale ostatní s ním nesouhlasili. Když tu najednou zpoza vysokého stromu vyskočil znovu dravý krokodýl Pristichampsus a chytil Xua za pravou nohu. Ostatní se příšerně polekali, Ian okamžitě vytáhl pistoli, ale posledním nábojem, který mu zbýval, už nic nevyřešil. Pristichampsus se postavil zpátky na čtyři končetiny a začal Xua trhat doslova na cucky. George vzal veliký klacek a praštil krokodýla po hlavě, ale to rozhodně neměl dělat. Jednak byl Xu již mrtvý, problémem však bylo, že tímto upozornil sám na sebe. Pristichampsus se po něm rozehnal šílenou rychlostí. Naštěstí se George zachytil liány visící z nevysoké palmy a vyhoupl se nahoru, jenže nohou zavadil o liánu další, pustil se té původní, noha se do té druhé zamotala a on zůstal viset hlavou dolů s otevřenými čelistmi Pristichampsuse jen pár centimetrů před očima. "Tady, tady, pojď sem ty potvoro, no pojď!" začal na sebe Pristichampsuse lákat Ian. Obrovský krokodýl si ale všímal jen George. Naštěstí, ačkoliv stál na zadních, nedokázal Pristichampsus vyskočit, jelikož jej se zemí vázal dlouhý a těžký ocas. George toho využil a pomaloučku se od jeho čelistí vzdálil, a konečně dosáhl vrcholu stromu. Po chvíli už přestal mohutného dravce zajímat a ten se vrátil ke Xuově mrtvole, od níž odtrhl hlavu a začal hodovat na břiše. George se rychle vymotal z lián, sestoupil dolů a za chvíli už s Dixonem a Ianem utíkali džunglí dále. Z toho všeho je ale vytrhly děsivé skřeky, mírně připomínající směsici zvuků delfína s ptačím tokem. "Znáte ten zvuk?" optal se Ian, a doufal, že George pokývá hlavou na znamení souhlasu. "Bohužel ne..." odvětil se strachem v očích George. "Ale popravdě, něco Vám snad připomínají, ne?" zkusil to ještě Ian. Najednou se ozval strašidelný pískot. "Jo, teď už jo, Velociraptory z Jurského parku, byli děsní a draví..." George však větu nedopověděl, neboť z blízkého houští vyskočil řvoucí dvounohý dinosaurus s viditelným drápem na zadní noze. "Tohohle jsme tu nikdy nechovali!" zařval George předtím, než se po něm dravec vrhl. Všichni začali okamžitě s útěkem, ale dravec byl neuvěřitelně rychlý a za chvíli už Georgovi dýchal na záda. Když se už připravil použít při běhu svůj srpovitý dráp, aby jím prokopl Georgova záda, projelo jeho krkem snad deset ostrých kulek ze samopalu. Dravec lehl a ve strašných bolestech zemřel, zatímco mezi křovisky se objevil Richard a mával na ostatní, aby běželi k němu...

"Dělejte, pojďte za mnou!" vykřikl Richard ve chvíli, kdy již byli skoro u něj, a vedl je kamsi doprostřed džungle, opět k tomu městečku. "Kde jsou Fernando a Donald?" optal se jej starostlivě Ian. "Schovali se v jednom docela velkém domě, který mi tak trochu připomíná skleník," odvětil Richard. "Co je to za místo?" položil Ian další otázku, tentokrát Georgovi. "Asi nějaké výzkumné středisko, pamatuji si na souboj s Dilophosaury, který se tam odehrál," řekl George. Budova se před nimi brzy objevila. Byla pořád vysoká, kromě bílých lišt ji tvořila pořád ještě průsvitná okna. V dolním patře však bylo sklo rozbité, což oživilo některé z Georgových strašných vzpomínek. "Co byl zač ten dinosaurus, který na nás útočil?" vytrhl ho z přemýšlení znovu Ian. "Asi Deinonychus... Chovali jsme tu Dromaeosaura, jenže ten byl zastřelen, ovšem tyhle jsme sem nikdy nevozili. To je právě ta záhada," dostalo se mu pomalé odpovědi od George. Po chvíli se už tým shledal s Fernandem a Donaldem, kteří se dozvěděli nešťastné zvěsti o Xuovi. Iana napadlo, že teď, když je už tým docela celý, mohli by oblast opustit. Odpoledne už vrcholilo a obloha se měla brzy zatáhnout do podoby černého netvora. Když už chtěli lidé z budovy vystoupit, uslyšeli podivné šmátrání po oknech. Znělo to, jako by drápy nějakých živočichů skřípaly po tlustém skle ve snaze probít si cestu do stavení. "Když jsme se tu ukryli," začal s vyprávěním Fernando, "vystříleli jsme si náboje na takových monstrech, byli velcí asi jako my, a vydávali otřesné skřeky." "To byli ti Deinonychové," poznamenal George. Bylo jasné, že smečka stále slídí v okolí budovy a ví o lidech, jež se v ní skrývají. Napětí se neustále stupňovalo a v posledních paprscích pozdně odpoledního slunce se odrážely stíny těchto predátorů. Nikdo neřekl ani slovo, až najednou oknem jeden z Deinonychů proskočil a svými čelistmi zmáčkl Donaldovu hlavu! Fernando vytáhl mačetu a sekl do Deinonychova boku, ale dravec se hbitě otočil a drápem kopl Fernanda do kolena. Ten se svalil na zem, zatímco další Deinonychové se po obou okamžitě vrhli. Richard v poslední chvíli vytáhl svůj samopal a pár z těch, kteří obklopili Fernanda, zastřelil a tím i jej zachránil. Celý tým, až na mrtvého Donalda, opustil budovu, která se v tu chvíli stala místem děs nahánějící večeře neuvěřitelně krutých stvoření...

Co myslíte, podaří se našim hrdinům uniknout z Džungle času, jež je obohacena o ještě více smrtelné tvory, než kdy předtím? Už brzy se dozvíte, co za těmito záhadami stojí, a také co se stane dál-proto si nenechte ujít příští část!!!