Pracovali spolu několik let. Setkali se již s mnoha neuvěřitelnými, tajemnými, překrásnými a někdy i nebezpečnými tvory. Museli čelit lidem, kteří by je nejraději viděli mrtvé. Teď je čeká ta největší zkouška...
Včera jsem na svůj blog přidal komiks Lovci kryptidů: Nový začátek, ve kterém jsem nastínil něco z toho, na co se v nové řadě příběhu můžeme těšit. Čtvrtá série Lovců kryptidů se však bude od svých předchůdců lišit. Silně navazuje na kontinuitu předchozích tří sérií, její příběh ale bude velmi odlišný... Na konci třetí řady byla do pohybu uvedena kola událostí, které již nejdou vzít zpět. A v centru tohoto všeho jsou právě Lovci kryptidů!
LOVCI KRYPTIDŮ 4: BRZY SE PŘIHODÍ NĚCO STRAŠNÉHO, ČÁST PRVNÍ:
Zpoza černých mračen opět vyšlo slunce. Krátký, ale prudký liják přírodě velmi prospěl. Teď však byla připravena usušit se ve slunečním svitu. Nad mohutným pralesem, největším pralesem planety Země, se zvedla jemná mlha. Slunce proplétalo své paprsky jako nitě jejími zákoutími, a pracně se snažilo dotáhnout je skrze husté listoví stromů až k vlhké zemině, pokryté tlejícím listím. U drobné kaluže se usadil zářivě modrý motýl Morpho rhetenor. Protáhl si svá majestátní křídla a nastavil je slunci, jež je na krátkou chvíli, snad jen na vteřinku, duhově zbarvilo. Motýl se náhle vzrušil. Těsně za ním vylezla z listí velká stonoha. Vylezla po dešti z úkrytu a pátrala po snadné kořisti. Byla velmi blízko, a motýl se jí náramně líbil. Zachtělo se jí zmáčknout jeho křehké tělíčko svými jedovatými kusadly. Avšak ten pozoruhodně krásný modrý drahokam rychle zamával křídly, a vznesl se do vzduchu. Zamířil pryč, a letěl tak dlouho, jak jen mohl. Nakonec se usadil na mechem porostlé padlé větvi. Zde byl zákeřně napaden ze zálohy. Tvor, který na něj skočil, a který drobnými zoubky polámal jeho křídla, nepatřil do tohoto světa. Alespoň tedy ne z pohledu většiny lidí. Cítil se tu však skvěle, stejně jako celé generace jeho předků, po miliony let přežívajících ve skrytu Amazonského deštného pralesa. Pár desítek centimetrů dlouhý, ještěrkovitý Compsognathus zde nebyl sám. Putoval pralesem jako společník Curupiry, ochránkyně zvířat, která si ho před léty osvojila a začala mu říkat Lil. Curupira, schopná rozumět jakémukoliv jinému tvorovi, a vybavená dozadu zatočenými chodidly, byla posledním zástupcem svého druhu. O všechny její sestry je připravil člověk. Nejnebezpečnější tvor planety. Každý den ohryzával kousek po kousku její prales. Kolika lidem se již Curupira postavila, když chránila tajemství tohoto místa! Věděla však moc dobře, že někteří lidé jsou dobří. Strávila celé měsíce s Lovci kryptidů, dobrodruhy, výzkumníky a hrdiny, kteří ji vzali mezi sebe a učinili z ní oficiálního člena svého týmu. Kdykoliv, kdy pro ně bylo potřeba její pomoci, mohli pro ni přiletět. Avšak nyní se Curupira věnovala obvyklému životu v pralese. A zatímco malý Lil rozkousával křídla a tělíčko motýla, pila Curupira z jiné, větší kaluže úplně stejně, jako vodu pijí vlci a psi. Nejprve se zdálo, že zbytek dne bude klidný. Déšť ustal, slunce nádherně svítilo, v pralese byl klid. Ale bystrý sluch Curupiry zaznamenal hučivý, tlumený zvuk, vycházející odkudsi z nebes. Podívala se na svého šupinatého přítele a zeptala se ho: "Že by to byli lidé? Nezní mi to jako letadlo nebo helikoptéra..." Dala se do běhu. Dorazila až k malé ploše pralesa, jejíž stromoví velikáni nedávno padli při velké bouři. Právě zde poprvé spatřila ten tajemný objekt, který vletěl do atmosféry a obrovskou rychlostí se blížil k zemi. Byl podlouhlý, a musel měřit několik stovek metrů. Pod velkou černou hlavicí, která zářila červenými světly, se nacházelo několik útlých, lesklých končetin, zakončených hroty. Ty se s příšernou ranou zanořily hluboko do půdy. Světla zhasla. Kolem objektu se zvedl prach. Pak se z něj začal ozývat pronikavý tikavý zvuk, červená světla opět ožila, a z objektu vyskočilo několik hnědavých, dvounohých tvorů. "Co to je? Tohle přece nejsou lidé, Lile," řekla Curupira svému stejně zděšenému příteli. Jejich přílet jí nepřišel zrovna přátelský. Kolik ptáků odletělo ze svých hnízd v okolí této plošiny jen proto, že zde tak dramaticky přistáli. Curupira se jim vydala naproti. Jestliže od nich hrozilo nebezpečí, ať už byli čímkoliv, musela se jim postavit. Lil šel s ní. Trojice dvounohých tvorů se zastavila, když je uviděla. Curupira šla zcela klidně, Lil však začínal být nervózní a dával to najevo hlasitým dýcháním. Předek výzkumné skupinky samozvanců se dal opět do pohybu, trochu zrychlil, až se Curupiře pořádně ukázal. V jejích očích se objevilo zděšení. Z úst ošklivého tvora s velkou vrásčitou hlavou se ozvalo nepříjemné syčení. A z podivné, podlouhlé zbraně, již nesl v rukou, vyšla svítivá šleha. Curupira i Lil stačili už jen zařvat... Probudili se o několik hodin později v hnědé místnosti, jejíž stěny byly zdobeny složitými rytinami. Lil byl umístěn do průhledné trubky, Curupira visela hlavou dolů ze stropu. Nohy i ruce měla umístěny v bílých kulatých předmětech, sloužících jako pouta. Procházel jimi velmi slabý proud, kvůli němuž jí končetiny jemně svěděly. Ani jeden z nich nevěděl, kde byli. Jasné bylo jen to, že se stali zajatci.
Srpen 2019. Od incidentu v New Orleans uběhly už téměř dva měsíce. Lovci kryptidů si žili svými životy. Svět měl na ně různé názory. Někteří je považovali za hrdiny, jiní za šílence, a dalším byli úplně ukradení. Jack a Pauline trávili léto v základě Lovců kryptidů na jihu Londýna. Starali se o malého Tatzelwurma jako by to bylo jejich vlastní dítě. Pauline zredekorovala poradní místnost. Její zdi vyzdobila fotografiemi z předchozích dobrodružství. Roger se zrovna vrátil z dobrodružství ve Střední Americe a podělil se se svými dvěma přáteli o neobyčejné zážitky z divokých cest po jedné z nejúžasnějších částí naší planety. Akihiko se ztratil v ulicích Tokia, kde opět chránil nevinné, a Fahad si vyjel na dovolenou do Kalifornie. Pierre a Kate zamířili do Hamburgu v Německu. Mladý Francouz měl štěstí. Za své činy, kterých hluboce litoval, nakonec nešel do vězení. Už neměl žádné problémy. Byl teď vyrovnaný, hrdý a jako kdysi také vtipný. Nemohl na tom být lépe... V první polovině měsíce přišla Jackovi vážná zpráva ze Spojených států amerických. Vzkaz mu poslal kapitán Conroy, tajuplný muž, vedoucí tajné vládní organizace, která toho měla na starost mnohem víc než kupříkladu CIA nebo FBI. Jack druhého dne okamžitě svolal poradu. Díky vysokorychlostním letounům se dostavili i Fahad a Akihiko. Jack začal: "Vážení, jsem moc rád, že Vás zase vidím pohromadě. Přišla nám závažná prosba o pomoc. Na Aljašce se přihodilo něco strašného. Před několika měsíci ona nejmenovaná vládní organizace odchytila muže, na kterém někdo provedl neetické experimenty. Začali mu říkat Bloodslurper. Býval to obyčejný chlapík, jenže po těch experimentech mu vypadaly vlasy, zmodrala mu kůže, zvětšily se mu oči a z krku mu začalo vylézat rostrum sloužící k sání krve." "To zní dost děsně. Mám se bát?" řekl hy
stericky Pierre a přitiskl se k usmívající se Kate. "Není to zlý muž. Ti, co na něm experimentovali, ho unesli. Udělali mu to jen tak. A on pak ubližoval lidem v Texasu. Nakonec se nechal převést do výzkumné budovy v Aljašských horách na sever od Anchorage. Nikdo neví, že tam ta budova stojí. Je přísně střežená... A on z nějakého neznámého důvodu unikl ze své cely. Tu budovu zavřeli, a on se jí teď toulá. Nejhorší je, že musí instinktivně zabíjet lidi. Když pozná, že se nachází v blízkosti člověka, začne ho k sobě lákat svým hlasem. Člověk neodolá, je tím andělským hlasem přitahován, a následně zabit," pokračoval Jack. "Takže tu máme budovu, ve které je kupa lidí s nějakým geneticky modifikovaným zabijákem?" optal se Akihiko. "Přesně tak. A protože my s tvory tohoto ražení máme jisté zkušenosti, prosí nás Conroy o pomoc. Musíme se tam okamžitě vydat!" reagoval na to Jack.
stericky Pierre a přitiskl se k usmívající se Kate. "Není to zlý muž. Ti, co na něm experimentovali, ho unesli. Udělali mu to jen tak. A on pak ubližoval lidem v Texasu. Nakonec se nechal převést do výzkumné budovy v Aljašských horách na sever od Anchorage. Nikdo neví, že tam ta budova stojí. Je přísně střežená... A on z nějakého neznámého důvodu unikl ze své cely. Tu budovu zavřeli, a on se jí teď toulá. Nejhorší je, že musí instinktivně zabíjet lidi. Když pozná, že se nachází v blízkosti člověka, začne ho k sobě lákat svým hlasem. Člověk neodolá, je tím andělským hlasem přitahován, a následně zabit," pokračoval Jack. "Takže tu máme budovu, ve které je kupa lidí s nějakým geneticky modifikovaným zabijákem?" optal se Akihiko. "Přesně tak. A protože my s tvory tohoto ražení máme jisté zkušenosti, prosí nás Conroy o pomoc. Musíme se tam okamžitě vydat!" reagoval na to Jack.
Pak zavedl zbytek týmu do podzemní části základny, kde mu ukázal nové uniformy. Byly černé s červenými vzory na rukou, bocích a nohou. Symbol Lovců kryptidů se nacházel na hrudi. "Fajnový voblek," zasmál se Pierre. "Konečně něco novýho. Je to stylovější než ty staré černé spandexy," poznamenal Fahad. "A taky to není spandex. Díkybohu," řekl na to Akihiko. "Tak jo, lidi," usmál se Jack, "do Cryptid Swiftu! Vyrážíme!"
Tady začíná zřejmě nejnebezpečnější dobrodružství Lovců kryptidů! Buďte u toho, když se Jack, Pauline, Pierre, Kate, Akihiko, Fahad a Roger setkají se záhadným Bloodslurperem! Co však bude s Curupirou a Lilem? Co jsou zač ti tvorové, kteří přistáli uprostřed Amazonského deštného pralesa, a co tu chtějí?
Pokračování příště...
2 komentáře:
No to som zvedavý ako toho cucáka dostanú. Taký Alijašský El Chupacabra bude určite nebezpečný.
[1]: Děkuji. :-) Další část přibude během první poloviny příštího týdne. :-)
Okomentovat