Slavné expedice: Výpravy do Gladysvale Cave

SLAVNÉ EXPEDICE

VÝPRAVY DO GLADYSVALE CAVE

Někdy se jí říká "kolébka lidstva" (anglicky "Cradle of Humankind"). Gladysvale Cave, jeskyně nacházející se přibližně 45 kilometrů na sever až severozápad od jihoafrického hlavního města Johannesburgu, je bohatým nalezištěm pozůstatků předchůdců lidského rodu. Proslula zvláště díky objevům ostatků našeho pravěkého bratránka druhu Australopithecus africanus. Během 20. století ji navštívila řada předních světových odborníků na hominidy; někteří byli na svých výpravách a vykopávkách úspěšní, jiní se odtamtud vrátili s prázdnýma rukama - ale pravdou zůstává, že Gladysvale Cave skutečně odhalila mnohé o prehistorii našich předků, a rozšířila naše znalosti o těchto zdánlivě divokých "opolidech".

Gladysvale Cave je tvořena brekcií, tedy sedimentární horninou, jež vzniká suchozemským či případně ledovcovým způsobem. Od 30. let 20. století, kdy byla poprvé navštívena vědeckými odborníky, vynesla na světlo světa mnoho fosilních pozůstatků pozdně třetihorních a raně čtvrtohorních savců. Kromě již zvýšených hominidů, převážně australopitéků, to byly i fosilie antilop, obrovských zeber, různých druhů opic a také vyhynulých psovitých šelem, velmi se podobajících vlkům. Mimoto byla v Gladysvale nalezena i acheluleénská ruční sekera stará 1 milion let, pravděpodobně vyrobená buď lidmi druhu Homo habilis nebo jejich současníky jiného druhu... Gladysvale Cave nese název po dívce jménem Gladys z rodiny Nortonů, která žila v blízkosti naleziště...

Prvním paleontologem, který Gladysvale Cave navštívil s výzkumnými účely, byl Robert Broom. Stalo se tak v polovině 30. let minulého století. Tehdy mu jeho kolega, lepidopterista z Muzea v Transvaalu, doporučil, aby se do Gladysvale vydal a zkusil tam štěstí při hledání zkamenělin. Onen lepidopterista totiž nalezl na určeném území spodní čelist hominida, neměl však prostředky k její exktrakci z horniny, a tak ji jen tak nechal "viset ve stěně jeskyně". Jenže když Broom, uznávaný jihoafrický paleontolog a doktor skotského původu, dorazil do Gladysvale, čelist už byla pryč. Někdo si pro ní přišel a vydobil ji z horniny sám. Kdo ví, kde tato zkamenělina skončila... Zhruba pět kilometrů na jihovýchod od Gladysvale se nachází ještě větší jeskyně, proslulá svými paleoantropologickými nálezy, a to sice Sterkfontein. Naděje, že by Broom mohl nalézt ostatky předchůdců člověka právě tam, jej nakonec odlákala z Gladysvale, a nikdy se tam již nevrátil. Zbytek své kariéry pak zasvětil studiu parantropů a australopitéků z lokalit Swartkrans a Kromdraai. Ale Gladysvale neměla být zapomenuta...

Psal se rok 1946, když tehdejší pětadvacetiletý student a později uznávaný jihoafrický paleoantropolog Phillip V. Tobias vedl další expedici do Gladysvale Cave. Zaznamenala úspěch; jeho tým nalezl v jeskyni fosilní ostatky vyhynulého druhu paviána. Bohužel to nebylo zrovna to, v co členové expedice doufali. Tobias později v životě zaznamenal mnohem větší úspěchy, a to nejen v rámci oboru paleoantropologie, ale také v rámci aktivismu proti apartheidu.

Rok 1948 zaznamenal nechvalně proslulou a neúspěšnou výpravu, které se říkalo Campova-Peabodyho expedice. Bylo to poprvé, co se kdy do Gladysvale vydali Američané. Zvláště Frank Peabody se po několik týdnů snažil nalézt pozůstatky hominidů, avšak nepodařilo se mu to. Od té doby neměl o Gladysvale Cave nikdo velký zájem... Změnilo se to až na začátku 90. let...

Na obrázku vidíte Lee Bergera, americko-jihoafrického paleoantropologa z National Geographic, který společně s Andre Keserem, pretorijským expertem na paleontologii a geologii, naleziště znovuotevřel vědeckému světu v roce 1991. Oba muži věřili, že Gladysvale Cave přece jen skrývá nějaká ta tajemství, a díky svému neutuchajícímu zapálení překonali nesnáze svých vědeckých předchůdců, zde neúspěšných. Během vykopávek nalezli dva zuby australopitéka druhu A. africanus, popsaného Dartem v roce 1925. Jak se ukázalo, tito štíhlí opolidé s lebeční kapacitou okolo 490 kubických centimetrů, byli na území tohoto naleziště před přibližně 2,5 milionu let poměrně hojní. Dva zuby se nemusí zdát něčím velkým, ale šlo o první objev hominida na území Jihoafrické republiky od roku 1948 (právě tehdy Broom nalezl parantropa ve Swartkrans).

Později se Gladysvale stala jedním z prvních jihoafrických nalezišť fosilií, jež byla zmapována ve 3D. Za tento počin můžeme vděčit Peteru Schmidovi z Univerzity v Curychu.

Gladysvale byla domovem i našich lidských předchůdců z rodu Homo; před několika lety tam byly nalezeny lidské kosti datující se do doby před 257 000 lety. Zároveň byl v jeskyni objeven i hyení trus, opět starý 257 000 let, který obsahoval zachovalé lidské vlasy a chlupy. Obrovské jihoafrické hyeny tedy buďto lovily lidi, nebo požíraly jejich mrtvoly.

V Gladysvale se od doby Keyserovy a Bergerovy expedice nalezly i kosti parantropů. Právě zde nalezené pozůstatky těchto hominidů konečně jasně dokázaly, že samci a samice parantropů se od sebe velikostně lišili více, než se dříve předpokládalo (alespoň tak to řekl Colin Menster z Univerzity v Johannesburgu). Nyní si díky objevům, jež byly v Gladysvale zvláště v posledních desetiletích učiněny, dokážeme představit, jak Jižní Afrika vypadala v době před 2,5 až asi 250 000 let. Australopitékové, parantropové, pak lidé... A po jejich bocích žili obrovité hyeny, které je mohly, ale také nemusely lovit. A první lidé obývající onu část naší planety zase s pomocí primitivních nástrojů lovili obrovské zebry.

Existují i slavnější a větší naleziště pravěkých lidí a jejich předků v Jihoafrické republice. Přesto je Gladysvale Cave nalezištěm velmi důležitým. A kdyby nic jiného, dokázalo, že
i po letech neúspěchů může člověk najít to, co hledá. Celá desetiletí snili ti, kteří se do jeskyně a jejího okolí vydali, o objevení pozůstatků hominidů. Nakonec to byli jiní, kdo je odkryli. To ale vůbec nevadí. Nebýt Brooma nebo Campa a Peabodyho, možná by si Berger a Keyser této lokace ani nevšimli. A my bychom byli ochuzeni o všechny ty poznatky, která díky nim a ostatním, kteří přišli po nich, tato jeskyně přinesla...