6. srpen 2019 je dnem, kdy na mém blogu začíná nový projekt s názvem Velké kočky z pravěku! Jak asi již víte, naprosto mne fascinují predátoři, ať jsou to hadi, pavouci nebo žraloci, ale také kočkovité šelmy! A k těm nejpopulárnějším a nejoblíbenějším patří právě velké kočky, jinak řečeno pět současných druhů z rodu Panthera - někdy se také říká, že velkou kočku poznáte podle toho, že dokáže zařvat. V minulosti však na naší planetě žilo více "velkých koček", tedy více druhů rodu Panthera, ale i jiné velké kočkovité šelmy, které rozhodně stojí za zmínku. Právě s nimi Vás seznámím v této sérii... Začneme druhem, který považuji za jeden z nejzajímavějších. Když pomyslíte na jaguára, jaká je Vaše první asociace s tímto zvířetem? Možná jihoamerický prales. To je tedy alespoň má první asociace (dobře, uznávám, že hned potom si vybavím scény ze seriálu Dobrodružství s jaguáry s Nigelem Marvenem). Avšak je možné, že v pravěku žili jaguáři i v Evropě? Chcete-li zjistit víc, pusťte se do čtení!
Vědecký název: Panthera gombaszoegensis,
obecný název: jaguár evropský,
vyhynutí: střední pleistocén, před 1,77 milionem let (některé zdroje udávají, že vyhynul až před 480 000 lety).
Rod Panthera je v současné době představován pěti zástupci ze dvou vývojových linií. Tyto vývojové linie můžeme jednoduše nazvat "tygr a levhart sněžný" (první linie; sněžný levhart je mnohem blíže příbuzný tygrovi než "klasickému" levhartovi) a "lev, levhart a jaguár" (druhá linie, jejíž zástupci opět sdílejí společného předka, který však není společným předkem předchozích dvou jmenovaných). Právě tato druhá vývojová linie vyústila mj. i ve dva druhy velmi blízce příbuzných kočkovitých šelem; Panthera onca (jaguár americký) a Panthera gombaszoegensis (jaguár evropský). Tyto dva druhy jsou spolu velmi úzce spjaty. Neexistuje žádná další kočka, která by byla současnému americkému jaguárovi tak příbuzná, jako právě jaguár evropský. Ten je však již přinejmenším 1,7 milionu let vyhynulý. Ve fosilním záznamu se objevuje na počátku pleistocénní epochy, a zhruba v jejím středu zřejmě nadobro vymizel.
První kdy nalezené fosilní pozůstatky této šelmy byly odkryty v roce 1938 u našich sousedů; na Slovensku. Konkrétně pak v Gombasecké jeskyni, jež se nachází na západním úpatí Silické planiny ve Slovenském krasu. Šance popsat nový druh velké kočky se ujal maďarský geolog a paleontolog Miklós Kretzoi. Jméno Panthera gombaszoegensis vstoupilo v platnost ještě v roce objevení fosilií... Od té doby však byly ostatky evropského jaguára nalezeny i v Nizozemí, ve Francii, Španělsku, ve Spojeném království, a zvláště poblíž městečka Olivola v severozápadní Itálii. Toto zvíře bylo v prehistorické Evropě během několika dob ledových poměrně dosti rozšířené, pak ale z neznámých důvodů zmizelo... Hodí se ještě podotknout, že v některých vědeckých pracích byl evropský jaguár považován pouze za poddruh amerického jaguára; P. onca gombaszoegensis. My se však na něj díváme spíše jako na samostatný druh, což vůbec není špatně. Ba naopak, zdá se, že evropský jaguár se od svého amerického bratrance v mnoha ohledech velmi výrazně lišil, a zaslouží si tedy být považován za samostatný druh.
Prvním rozdílem byla pochopitelně velikost. P. gombaszoegensis byl mnohem větší než P. onca. Jeho tělesná hmotnost se pohybovala mezi 70 až 210 kilogramy; největší samec jaguára amerického údajně dosáhl hmotnosti 158 kilogramů, a to není číslo, které by v souvislosti s tělesnou váhou této šelmy padalo příliš často. Velikost evropského jaguára samozřejmě dává smysl; byl přizpůsoben na lov velké pleistocénní megafauny - býložravých savců od turů až po mladé mamuty. Tělesnou stavbou se jaguár evropský podobal spíše současným lvům a tygrům, kteří jsou stavěni ke skolení relativně velké kořisti (tygr i lev jsou přece jen schopni v ojedinělých případech složit i slona). Vědci se dříve domnívali, že tato šelma žila spíše v lesích, nyní je však považován spíše za stepní zvíře. Většinu velkých býložravců ostatně také mohl najít na částečně zamrzlých stepích. Podobně jako jeho americký bratránek, i tento jaguár byl převážně samotář.
Zdroje obrázků:
Doufám, že se Vám první část nového projektu líbila alespoň tolik, jako mě bavila psát. Tuto sérii si určitě hodně užiju! A ještě dodám jedno: máte-li zájem přečíst si druhou část spin-off příběhu Lovců kryptidů s názvem Agentka Kentová, pak s klidem klikněte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat