Konečně je tu poslední část letošního letního příběhu Araripe, pravěký ráj! Jak nakonec setkání Santanaraptora Rocka a Mirischie Ayi skončí? To se nyní dozvíte...
ARARIPE, PRAVĚKÝ RÁJ - ČÁST ŠESTÁ:
Aya minula několik kaktusům podobných rostlin. Při zběsilém úprku se k nim přiblížila tak moc, že se jí osten jedné z nich zabodl do stehna levé zadní končetiny. Ale mladá Mirischia se neohlížela na bolest. Nebyl ani čas si sednout a s pomocí malých, ostrých zoubků si osten ze stehna vytáhnout. Musela co nejdříve dosáhnout lesa. Mezi rozeklanými údolími snad měla šanci se skrýt. Rock byl však nepovolný, vytrvalý a tvrdý. Nechtěl se snadné kořisti vzdát. Dohnal Ayu těsně před vysokou stěnou zeleně, jež představovala hranici lesa a plání. Nahlas zapištěl a skočil na ni. Aya se otočila, a uviděla, jak Santanaraptorovy tyranosauří drápy míří přímo na její hlavu. Pokusila se uskočit, ovšem ne již v pravou chvíli. Ostré dýky nepřítele se jí zařezaly do kůže na hřbetu. Byly to jen tři asi centimetr hluboké rány, ale krev z nich prýštěla jako řada miniaturních gejzírů. Aya se svalila na zem. Rock opět zařval a přiblížil k jejímu krku své dokořán rozevřené čelisti. Ve chvíli, kdy zraněná Mirischia ucítila strašný zápach vycházející ze Santanaraptorovy tlamy, instinktivně vyskočila, a zase byla na nohou. V tuto chvíli už nemohla utéci. Musela se mu postavit. Byla jen o půl metru kratší než on, což mezi nimi nečinilo zase tak velký rozdíl. Poněvadž však byla zraněná, byla v nevýhodě. A Rock to moc dobře věděl, ostatně proto po ní šel! Narazil jí do krku svou hlavou, tentokrát se zavřenými čelistmi. Aya uskočila, ale narazila se pravým bokem o kmen stromu. Dost to bolelo. Rock k ní opět přiskočil, a v tuto chvíli již použil drápy předních končetin, aby se přichytil jejího levého boku. Mirischia ze sebe vydala sténavý, bolestný řev. Zatřepala se. Snažila se v poslední chvíli Rocka setřást. Jenže drápy pronikly hluboko do masa. Rock hned nato chňapl po Ayině hlavě. Mirischia se jaksi posunula vpřed, přímo odskočila od kmene, a jen díky tomu Rock sklapl čelisti těsně nad její hlavou. Pak už Aya neváhala. Mocně se zakousla do jeho pružného krku, tlačíc do něj zuby silněji než do čehokoliv předtím. Rock se ještě nikdy s žádnou Mirischií neutkal. Po jejím zbabělém chování, představovaném neustálými útěky, byl takovou agresí ze strany menšího masožravce značně překvapen. Pokusil se ze sevření vytrhnout, zatřepal krkem i hlavou, jako by se snažil zbavit vody na peří, ale nemělo to smysl. Tak tedy alespoň zanořil drápy svých předních končetin znovu do jejích boků. Aya ho povalila na zem a stoupla mu levou zadní tlapou na krk. Oba predátoři se do sebe zaklesli ve smrtelném zápase.
Pro Rocka však bylo již příliš pozdě. Aya sice pořádně krvácela, ale pořád měla šanci z tohoto souboje vyjít živější než on. Držela jako vzteklá. Těžko říci, jak dlouho spolu takto bojovali. Nakonec však Aya zařvala nad Rockovou mrtvolou a pak si vedle ní znaveně lehla. Mrtvý Rock měl v očích zvláštní, křečovitý výraz plný překvapení. Na dějiště krvavé bitvy se okamžitě slétli Araripedactylové. Z lesa také vyběhla skupinka nějakých malých, mrchožravých teropodů. Aya se Rockova masa neštítila. Santanaraptor chtěl ulovit a sníst Mirischii, nakonec to však dopadlo naopak. A Aya musela této hostiny využít. Poté, co se nažrala, vrátila se konečně zpět do hustých lesů Araripe... Po setmění si našla hezký pelíšek mezi kořeny fíkovníku. Schoulila se do klubíčka a usnula. Pár hodin nato začalo pršet, ale Ayu chránil její jemný pernatý pokryv, a tak pěkně odpočívala dál... Smečka Santanaraptorů stále trávila makrogryfosauří oběd. Možná si některý z členů skupiny povšiml, že Rock chybí. Avšak nikdo se po něm nescháněl. Samotářský Santanaraptor, byť statečný, to tentokrát zřejmě přecenil... Co z toho vyplývá? Nic. Absolutně nic. Nebo snad přece jen něco? Možná jen fakt, že pravěké Araripe bylo divočinou rovnou jakékoliv jiné divočině. Kruté, nelítostné místo, dějiště malých i velkých soubojů, jejichž vítězi se různili. Dnes štěstí přálo Aye, zítra ale může přát jejímu novému rivalovi... Ale všechny bitvy nerozhodují o tom, jakým místem Araripe je. Nyní, před 100 miliony let, je to zkrátka dinosauří ráj. A bude jím ještě po dalších několik desítek milionů let...
Doufám, že se Vám příběh Araripe, pravěký ráj líbil! Rozhodně to nebyl poslední příběh, jehož hlavními hrdiny byli dinosauři, jenž se na tomto blogu objevil! Jistě však víte, že s koncem tohoto příběhu se uvolňuje místo pro něco nového... Pro čtvrtou sérii Lovců kryptidů!
Žádné komentáře:
Okomentovat