Správce dinosauřího parku - Zraněný Mesembriornis a střelba na pobřeží

Dnes ráno mi od Dana Jamesona přišla nová část jeho deníku z Tedova ostrova. Tentokrát ani nebylo třeba ji editovat. Jsem s prací našeho přítele skutečně velmi spokojen! Co víc dodat? Máte-li zájem dozvědět se, co se v Dinosauřím parku přihodilo za poslední týden, pak se pohodlně usaďte, a pusťte se do čtení!

Zraněný Mesembriornis a střelba na pobřeží

Linda Johnsonová a ostatní Ochránci strávili celý zbytek předchozího týdne pátráním po Scrapperech, ale bez výsledku. Oliver s nimi každý den mluvil po vysílačce, a nedozvídal se nic nového. Opuštěná helikoptéra, zanechaná na pobřeží Tongy, byla zkrátka tím jediným, co po sobě zanechali. Zatímco Ochránci pokračovali ve své práci a hledali v celém jižním Pacifiku stopy pytláků, já si hvízdal při uklízení výběhů a krmení zvířat. V neděli minulý týden se na mě naštval náš Giganotosaurus. Ani nevím, proč. Zkrátka mě uviděl za ohradou, a rozběhl se proti mě. Ještě štěstí, že jeho ohrada není dřevěná, ale kovová. Sloupy jsou zaraženy pěkně hluboko pod zem, takže ať se tenhle megapredátor snaží, jak chce, prostě se odtamtud nedostane. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že je tak velký. Měří už přes deset metrů. Je v podstatě naším největším masožravcem. Pamatuji si, jak ho Oliver přivezl. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera! Asi stárnu... A tím se nepodhodnocuji. Mluvím pravdu; v úterý jsem se staral o naše rok staré jeskynní lvy. Také se mi vybavuje, jak je Oliver minulý rok přivezl. Byl jsem z nich vždy nadšený. Teď už jsou to téměř dospělé kočky, a mají obrovskou chuť k jídlu. Prasečí kýtu jsou schopny ohryzat během dvou hodin doslova až na kost. Po vyklizení jejich výběhu jsem se s nimi chtěl pomazlit. Přece jenom se ještě nechají. Ale jeden ze lvů po mě chňapl svou mohutnou přední končetinou a pěkně mě podrápal na levé ruce. Od úterka tedy nosím několik náplastí. Budu tam mít jizvy do konce života. Ale víte, co se říká - jizva po zvířecím škrábnutí nebo kousnutí je znakem odvahy! Odvážný byl také náš děsopták Mesembriornis. Když ošetřovatel Gary vstoupil ve středu do jeho výběhu, povšiml si, že Mesembriornis se skrývá v křoví na okraji ohrady. Nedokázal si toto chování vysvětlit. Bylo snad něco špatně? A pak najednou Mesembriornis vystartoval proti němu. Gary uskočil stranou - již nebyl čas na útěk - a Mesembriornis frnkl ven z ohrady, a zamířil přímo do středu parku. Rangeři se za ním okamžitě vydali v helikoptéře, a já nasedl do jeepu spolu s Timem. Charles zrovna seděl na lavičce před hlavní budovou a četl si týden staré noviny z Kanady, když tu náhle se před ním objevil mocný zoban Mesembriornisův! Roztrhl noviny, a chystal se ředitele klovnout do hlavy! Právě v tu chvíli jsem vyskočil z jeepu a rozběhl se proti děsoptákovi. Vystřelil jsem po něm z uspávací pistole, ale minul jsem. Ještě štěstí, že jsem však nezasáhl Charlese! Vypadal dost poděšeně. Ostatně, kdo by nebyl, když na něj zaútočí taková hora masa a peří! Mesembriornise se mi podařilo odlákat, a běžel teď za mnou. Zamířil jsem přímo do zeleného parčíku uprostřed ostrova. Tenhle dvounohý běžec byl rychlejší, než by si člověk přiznal. Už mi skoro dýchal na záda, když po něm rangeři vystřelili síť z helikoptéry. Síť! Který pitomec?! Obalila ho, a chudák děsopták spadl na okraj silnice. Bolestně zařval. Okamžitě jsem poznal, že si zlomil nohu. Klel jsem, řval jsem na rangery, ale ti jen odlétali pryč. Mesembriornis byl pak přemístěn na veterinu, kde se už o něj postarali. Nohu spravili, a on je teď v kotci, ale kulhá. S vůdcem rangerů jsem měl ještě toho dne vážnou konverzaci. Sdělil mi, že za tu nehodu mohl jeho nový pracovník Jake. V naštvání jsem pak Jakea propustil. Chudák kluk se vrátil zpátky do Austrálie... Je mi ho trochu líto, ale nemohu si dovolit, aby tuhle práci dělali nezkušení nováčci...

Včera to na pobřeží Tedova ostrova pěkně vřelo. V jednu odpoledne jsem hrál karty s Oliverem a s Timem v jídelně nedaleko hlavní budovy. Náš kamarád Luis z Mexika nám do toho pěkně falešně zpíval, zatímco myl nádobí. Pak jsme uslyšeli hluk helikoptér. Divili jsme se, odkud asi jsou. Následovali jsme ten hluk, a spatřili vrtulníky Ochránců na východním pobřeží. Přiletěli nás varovat. Linda nám řekla, že se k našemu pobřeží blíží velká loď s ozbrojenci. Nechápali jsme to. Ozbrojenci? Tady? Teď? Když není válka? Samozřejmě to byli Scrappeři. Začali po nás z lodi střílet, a mířili dále k hlavnímu přístavu. Nemohli jsme dovolit, aby se tam dostali a někoho zabili! Možná jen pár minut nato vyletělo několik z našich lidí v malém aeroplánů, a zamířilo k lodi. Ti darebové se ji ovšem pokusili sestřelit. Řval jsem na ně megafonem, ať se vzdálí. A také jsem se jich ptal, co tu chtějí. Bez odpovědi. Ani přes rádio neodpovídali. Člověk by nevěřil, že v dnešní době je ještě něco takového možné... Oliver navrhl vzít na ně kulomet, ale to bylo proti mým pacifistickým zásadám. A kulomet v parku ani nemáme, tedy alespoň pokud vím... Pak se loď Scrapperů náhle ztratila. Co tedy chtěli?! Jen tak připluli na pobřeží, začali ho ostřelovat, a pak prostě odpluli?! Nevídané. Linda, Oliver, Tim a ostatní rychle naskákali do helikoptér Ochránců a vydali se za lodí. Ale ona jako by se vypařila. Zmizela! Jak je to možné?! Příliš mnoho otázek, já vím... A neznáme na ně odpověď. Scrappeři se nejspíš chtěli pomstít, ale nikomu z nás neublížili, tak proč se pustili do téhle akce? Je to pořádná záhada, ale my ji vyřešíme!

Správce dinosauřího parku bude pokračovat!!! O víkendu možná začne něco nového... Ale zatím nenapíši, co konkrétně (pro případ, že bych si to rozmyslel ). V neděli také přibude další krátké video s Jeffem Corwinem!