Krajta kýlnatá-Nádherný škrtič z Kimberley

Přináším další hadí popisek... Dovolte mi seznámit Vás s překrásnou krajtou kýlnatou ze severozápadní Austrálie!

Latinský název: Morelia carinata,

Rozšíření: Kimberley, Západní Austrálie,

Velikost: Až 2 metry.

Tento druh krajty byl popsán v roce 1981 L.A. Smithem na základě exempláře uloženého v lihu. První fotografie živé krajty kýlnaté z divočiny byly pořízeny až v roce 1992 Johnem Weigalem z Australian Reptile Park. Weigal a jeho kolegové se tehdy vydali do nezmapované části regionu Kimberley na severozápadě Austrálie (technicky řečeno na severu Západní Austrálie), a setkali se s celou řadou plazů, z nichž některé pak přemístili do Australian Reptile Park v Novém Jižním Walesu. Tam se pak v roce 2000 šesti krajtám (třem samcům a třem samicím) narodilo potomstvo; vůbec první kdy v zajetí narození zástupci tohoto druhu. V roce 2012 se Australian Reptile Park mohl chlubit faktem, že se za předchozích dvanáct let na jeho území vylíhlo celkem 71 krajt kýlnatých... Kůže tohoto překrásného hada je zdobena medově hnědými či červeno-hnědými vzory. Od hlavy směrem k ocasu se nahnědlé skvrny, pokrývající celá záda hada, zvětšují. Břicho je bílé, někdy se na něm však objevují černé skvrnky. Ve svém přirozeném prostředí, tedy v zarostlých roklích a mezi kameny, je tento had perfektně maskovaný. Všimnout si ho není snadné nejen pro jeho kamufláž. Ze svého úkrytu totiž vylézá jen v určitou část dne; je striktně krepuskulární. To znamená, že je aktivní hlavně za svítání a za soumraku. Právě v tuto dobu loví malé savce a ptáky. Zdá se, že dává přednost teplokrevné kořisti. Často bývá asociován s výskytem na ovocných stromech; někteří herpetologové se domnívají, že jeho hlavní kořistí se stávají býložraví, případně frugivorní (ovocežraví) živočichové - opět z řad savců a ptáků, jak už ostatně bylo zmíněno... Většina krajt má poněkud hladké šupiny, samozřejmě však záleží na druhu. Mezi zástupci své čeledi je Morelia carinata výjimečná tím, že má kýlnaté šupiny. Nejsou tedy hladké, ba naopak. Středem každé šupiny prochází výrůstek, kýl, díky němuž je šupina drsná na dotyk... Krajta kýlnatá je vejcorodým hadem, páření probíhá v červenci a srpnu, kladení vajec pak na podzim (tedy na jaře na jižní polokouli). Samice se kolem své snůšky obtočí a stahy svalů pro vejce produkuje teplo po dva nebo tři měsíce. Jakmile se malé krajty vylíhnou, samice je opouští... Dospělci jsou velice krotcí. Pokud je člověk chytí, málokdy se snaží kousnout... Krajta kýlnatá byla natočena jen jednou, a to proslulým australským dokumentaristou Malcolmem Douglasem. Na svou roli v nějakém z moderních přírodovědných pořadů ještě čeká...

Příště krajta zakrslá!