Migrace lososů

Ve světě přírody dochází k úžasným událostem. Některé se zdají být obyčejné, při jiných nezbývá člověku, než obdivovat výkony zvířat, jež se jich účastní. Ať už se jedná o pakoně putující za dešti a úrodnými travinami ve východní Africe, o masivní migraci monarchů stěhovavých přes severoamerický kontinent nebo snad o největší migraci ve světě savců, velké putování plejtvákovců šedých při tichomořském pobřeží Severní Ameriky, zvířecí migrace člověka vždy ohromí. Mezi nejúžasnějšími zvířecími cestovateli jsou také ryby: lososi. Atlantičtí i tichomořští lososi většinou každoročně podnikají velkou cestu z moře do sladkých vod za účelem tření. Mohou přitom překonat velké vzdálenosti, někdy i 5000 kilometrů! Lososi jsou rybami anadromickými. To znamená, že v době rozmnožování putují ze slané vody do sladké. Při této migraci však na ně čeká celá řada predátorů. Zvířat, jejichž život mnohdy na lososech závisí. A stejně tak na tomto velkém tažení ryb závisí život mnoha lidí. Podle jedné statistiky je až 96 % populace Aljašky alespoň trochu spjato s touto událostí. Rybáři i původní Indiáni vděčí za své živobytí právě těmto rybám. Zvláště význačná je tedy migrace severoamerických lososů. Jedná se o lososy rodu Oncorhynchus, tedy o tichomořské lososy. Jejich život začal v severoamerických řekách, zvláště velké množství se jich narodilo po tažení jejich předků v aljašských a kanadských sladkých vodách. Několik let strávili životem v moři, kde se živili jinými rybami, různými korýši a dalšími menšími živočichy. Pak však začíná jejich velký tah. Tato migrace probíhá především v létě. Už v červenci začínají do aljašských a západokanadských řek táhnout miliony lososů, a to doslova. Migrace pak končí zhruba v říjnu. Na 300 000 000 lososů vtrhne do aljašských řek. Mohou si vybrat z 12 000. Ale každý losos si vybírá jen jednu; tu, ve které se narodil. Stačí, aby se k jejich nozdrám dostala jediná kapička vody, kterou znají od té doby, kdy se narodili. Podle pachu pak řeku vyhledají. Čeká na ně však řada dravců, od orlů přes vlky až po medvědy. Medvědi grizzly i medvědi baribalové se na lososech přiživují. Za sezónu snědí tisíce kilogramů lososího masa, čímž si vytvoří tukové zásoby na zimu. Především medvědům baribalům, a zvláště pak Kermodským medvědům (někteří z nich jsou bílí) se daří rybařit za bílého dne. Lososi musejí překonat také spoustu překážek. Jsou však rekordmany ve skákání. Vertikální skok může být až 3,65 metru vysoký...

Tato masa proteinu tedy přiláká spoustu predátorů. Není třeba se divit, že méně než 1 % lososů, těch nejlepších ze všech, se dostane na místa tření. Tam pak proběhne metamorfóza, která je stejně pozoruhodná, jako u kteréhokoliv druhu motýla. Lososi, kteří jsou normálně stříbrní nebo namodralí, prodělají velkou změnu. Barvivo z šupin se absorbuje, a někteří lososi, jako jsou losos keta (Oncorhynchus keta) a losos nerka (Oncorhynchus nerka), zčervenají. Samičky se tolik nemění, ale samci prodělají skutečně velkou proměnu. Na zádech se jim vyvine hrb a jejich čelisti se změní do tzv. kype. Tyto prodloužené čelisti, většinou s velmi prominentními, vystupujícími zuby, pak používají při vzájemných soubojích o nejlepší místa ke tření. Jedná se o místa, kde je ve vodě dostatek kyslíku. Tam se vajíčka mohou vyvíjet. Samička lososa vytvoří svým tělem ve štěrku na dně řeky malý důlek, kam naklade jikry. Voda nad nimi nemusí být nikterak vysoká. Někdy se jikry nacházejí i překvapivě nízko pod vodní hladinou, která je doslova velmi "tenká".

Lososi patří mezi semelparitní ryby. Umírají poté, co se vytřou. Jejich nehybná těla pak poslouží jako potrava dalším dravcům. Je však podivuhodné, kolik se jich do aljašských a kanadských řek vrhá každým rokem. Není divu, že někteří pozorovatelé migrace tvrdí, že některé části řek byste klidně mohli překročit suchou nohou po zádech lososů. Tolik jich do řek společně vplouvá. Je to úžasný spektakl...

I nadále budu psát články spadající do Měsíce s lososy. Další již brzy...