Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (4/6)

Vánoce se rychle blíží, ale zdá se, že v centru Londýna protentokrát tolik poklidné být nemusí. Pokud tedy Akihiko nezastaví skupinu oranžových dráčků, s nimiž se už Lovci kryptidů setkali v jezeře Nikaragua, a kteří se záhadně objevili ve středu britské metropole. Jack a Roger se stále ženou za tajemstvím zuřivé Buckshawské příšery, s níž měli tu čest se potkat v zasněženém Wolverhamptonu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST ČTVRTÁ:

Akihiko bolestí zakřičel. Těžce dopadl na zem a pustil přitom svou železnou tyč, která zacinkala o asfalt. Neobyčejně velký dráček s fialovým hřebínkem na hlavě pootevřel tlamu, z níž se vyrýsovaly dozadu zahnuté, dýkovité zuby, a vydal z hrdla pronikavý řev. Lidé, kteří stáli při okraji Trafalgar Square, hystericky řvali. Akihiko se na dráčka, jenž k němu pomalu kráčel, zle podíval. Bleskově popadl svou tyč, vykřikl něco japonsky a přetáhl hybrida tyčí přes hlavu. Netvor se sklonil a padl na břicho. K odchytu ostatních, malých dráčků použil Akihiko svou síťovou pistoli. Jakmile sítí obalil posledního, který se pokusil o odpor, klekl si a opřel svou tyč o zem. Omylem přitom stiskl červené tlačítko ve středu tyče, a ona se zasunula. Akihiko spadl na obličej. Působilo to komicky, ale nikdo se nesmál. Akihiko se nehýbal. Pomalu k němu přišlo několik lidí a jemně mu pomohlo na nohy. "Jste v pořádku?" zeptala se ho jedna starší paní. "Jo, je mi fajn," řekl Akihiko, jako by se nic nestalo. Vymanil se z rukou přihlížejících a vzal do ruky síť s prvním dráčkem. "To by mě vážně zajímalo, co teď s nima budem dělat," uchechtl se nervózně Akihiko. "To už nechte na nás," ozval se dunivý hlas londýnského policisty. Akihiko se na něj nedůvěřivě podíval. "Odvedl jste parádní práci. Teď je čas na policii, aby tento případ vyšetřila." "Vy jste ho nechali jet samotnýho?!" ozývalo se v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů. Pauline byla poněkud zděšena tím, že se do boje proti Nietovým dráčkům dal pouze Akihiko. "Hele, nic nám neřekl," bránil se Fahad. "Jo, řek jen: 'V Londýně jsou nějaký zrůdy. Beru si auto a jedu pryč.' Nebo tak nějak..." řekl jí Pierre. "A navíc," dodal, "Akihiko se o sebe umí postarat sám, ne?" "Přesně tak," řekl zuřivý Japonec a vkročil do místnosti. "Vidíš, jak dobře vypadá?" zasmál se Pierre, a Fahad do něj strčil loktem, aby přestal. "V pohodě?" zeptala se Akihika Pauline a ukázala na šrám, který se táhl po jeho čele. "Upad jsem na chodníku. Trapný," řekl Akihiko, aniž by se na Pauline podíval a sedl si na gauč. "Sledovali jsme zprávy. Vysílali tam i pár záběrů tebe při boji s dráčky," řekl Fahad svému příteli. "Řeknu vám, bez toho novýho auta bych se tam nikdy nedostal tak rychle," usmál se konečně Akihiko, "a pak by nebyl nikdo, kdo by ta monstra zastavil." "Tak nám řekni, jak se tam dráčci objevili. Podle toho, co jsme viděli v bedně, byli na chlup stejní jako ti z Nikaragui," vložil se do rozhovoru Pierre. "Mluvil jsem s poldama, a... Nad Londýnem prý přeletěl nějaký letoun. Dost zvláštní je, že letěl tak rychle, že ho radary sotva zaznamenaly," řekl poněkud tajemně Akihiko. "Nieto?" zeptala se Pauline. "Nejspíš to byl jeho letoun," přitakal Akihiko. "Každopádně letěl do Londýna směrem od Wolverhamptonu, a letoun byl magneticky velmi aktivní, když to řeknu jednoduše. To znamená, že v něm bylo něco, co je celé z kovu. Nebo někdo," pokračoval Akihiko. "Metaller! Nietův kovový posluhovač..." uhodl Pierre. "Jenže teď je letoun i s Metallerem mimo Velkou Británii, ne? Tak proč tu nechali ty dráčky? Vyhodili je z letadla s padáky nebo co?" řekl Fahad. "Zdá se, že jo. Asi chtěli otestovat, jak dráčci útočí na lidi. Chápete, že jsme jediní, kdo o Nietovi a jeho plánech vědí? Jack to chce tajit, a má pro to dobrý důvod. Když Nieta odhalíme, pomstí se. Jenže on sám je tikající bomba. A vidíte, co dělá. Nemáme moc času..." odpověděl Akihiko. "Víte co, lidi? Zajedu do Wolverhamptonu. Co když mají Jack a Roger nějaké trable? Četl jsem v novinách o tom, že se včera v noci ve městě něco přihodilo. Nějaká dopravní nehoda. To přece nebude jen tak," navrhl Pierre.

Jackovi přišla Pierrova zpráva. "Jsem docela rád, že se k nám Pierre přidá," řekl Jack Rogerovi, "konečně je zase v pohodě. Vidíš, co dělá čas. Jako by se ty hrůzy v Tokiu nikdy nestaly." Seděl s Rogerem v malé kavárně naproti policejní stanici. Ian Crowley jim ohlásil, že už s nimi dál spolupracovat nebude. Dostali nicméně licenci pokračovat v pátrání po Buckshawské příšeře. Podle Crowleyho se vydala na východ města, snad až na předměstí. Po malé Vánoční kávičce tedy Jack a Roger nasedli do auta, které si vypůjčili, a odjeli na okraj Wolverhamptonu. "Vánoce jsou tu," řekl Roger, když se jeho noha zabořila do bláta. Sníh totiž tál. Před nimi se nacházela velká, zelenobílá pláň, pokrytá trávou i sněhem. Malé anglické domky postávaly v řadě za nimi. "Nedaleko odsud je farma, kde ta chovatelka ovcí pořídila video Buckshawské příšery, jež nám potom poslala," konstatoval Jack. Na Rogerovu otázku, zda si myslí, že se kryptid stále zdržuje v této oblasti, odpověděl Jack, že ano. S opatrností tedy začali procházet pláň, pátrajíce po stopách kopyt toho roztodivného netvora. Kolem třetí hodiny odpoledne dorazil Pierre do Wolverhamptonu. Také pro něj přijel policista, Crowleyho kolega, a na jeho přání jej odvezl na východní okraj města. Jakmile zde Pierra, jistého, že se brzy shledá se svými přáteli, zanechal, přišlo nepříjemné překvapení. Na pláni se náhle objevila skupina mužů s puškami. Pierre strnul. Ale jen na chvíli, neboť pohledy přátelských Angličanů pro něj zřejmě neznamenaly žádné nebezpečí. "Hello, jste na lovu zvěře?" zeptal se Pierre. "Jasný. Vánoce se musej oslavit, ne?" zasmál se jeden vousáč s čepicí, která mu skoro kryla oči. Náhle však Pierra někdo popadl zezadu za ruku. "Říkal jsem, že si tě zapamatuju," bylo mu řečeno do očí. Za ruku ho držel ten nepříjemný stařík, se kterým se už Pierre setkal na Vánočních trzích na jihu Londýna před několika dny. Ten stařík, který pro noviny uvedl, že Buckshawskou příšeru zastřelí stůj co stůj. "Přijel jsi nám překazit hon?" zeptal se ho Gregory Martin. Pierre byl trochu v šoku a neodpovídal. "Ehm, ne," odpověděl a trapně se usmál, "procházím se tady, víte." "Procházíš se tam, kde žije ten tvůj kryptid, co, Lovče kryptidů?!" zakřičel Gregory Martin. Pierre se podíval na loveckou pušku, kterou přitom stařík namířil na jeho hruď. "Musím letět," pokýval prudce hlavou Pierre, kopl do pušky, která pak Gregory Martinovi vypadla z ruky, a dal se na útěk. Bylo to možná zbytečné, neozývala se žádná střelba. Proč by do něj také několik dychtivých lovců střílelo? Ale Pierre dobře věděl, že běh a rychlost se teď budou hodit. Musí okamžitě vyhledat Jacka s Rogerem. Buckshawské příšeře, zvířeti byť nebezpečnému, ovšem také vzácnému, nyní hrozí velké nebezpečí...

Podaří se Jackovi, Rogerovi a Pierrovi zachránit Buckshawskou příšeru před odhodlaným střelcem Gregory Martinem? Dozví se Lovci kryptidů, proč Buckshawská příšera vyšla ze souboje s Metallerem v ulicích Wolverhamptonu živá, a proč vlastně Metalller do Velké Británie přiletěl? Byla nepříjemnost s dráčky na zasněženém Trafalgar Square testem Nietových plazích hybridů? Pokračování příště...