V předvánočním čase se v Anglii šíří zpráva o možné existenci Buckshawské příšery, která se údajně z okolí Manchesteru přesouvá do Wolverhamptonu. Roger už zařídil, aby místní policie nastražila v městských ulicích fotopasti. Brzy se k nim má přidat Jack, jenž by rád Buckshawskou příšeru podrobil výzkumu. Rozhodně však nejsou jedinými, kdo má na zvíře spadeno. Pierre měl na Vánočním trhu nedaleko základny Lovců kryptidů v jižním Londýně poněkud zajímavé setkání s nepříjemným staříkem, který v novinách slíbil, že Buckshawskou příšeru zabije. Roger zase ve Wolverhamptonu spatřil důvěrně známý kovový odlesk...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST DRUHÁ:
Do Wolverhampton Station dorazil odpolední vlak z Londýna. Mezi mnoha cestujícími byl i Jack. Na hlavě měl klobouk, na očích černé brýle, oblečen byl v tlustém kabátu. Byl by nerad, kdyby ho tu někdo poznal. Před nádražím stálo policejní auto. U něj stál Roger a starší, bělovlasý policista. Jack zamířil rovnou k nim. Přitom však jeho ucho postřehlo zajímavý rozhovor nějakých dvou teenagerů. "Viděl jsi už tu kovovou sochu na kraji města? Je docela srandovní..." řekl jeden z nich. "Jo, a oblékli ji do červeného spandexu. Vánoce jak vyšitý." Jack předstíral, že je neslyšel, a pokračoval k cestě k autu. Policista se mu představil jako Ian Crowley. Společně nasedli do auta a odjeli. "Stmívá se. Vydáme se tedy na naší objížďku městem. Předpokládám, že až se na vozovce provoz uklidní, objeví se to neznámé stvoření," konstatoval Ian. "Budeme si muset dávat pozor. Na stanici si spolu dva lidé povídali o nebezpečí, které nám hrozí," řekl Jack a pak se otočil na Rogera, který vzadu v autě seděl vedle něj, "považují ho za sochu. Asi se někde vystavil, aby působil 'nenápadně'." Roger se zasmál. Pak ale svůj výraz zvážnil. "Také jsem ho viděl. Docela blízko budovy policie," mínil. Policista dělal, že si jejich rozhovoru nevšímá a soustředí se na řízení. Avšak těžko by ve svém obličeji, viditelném ve zpětném zrcátku, zakrýval, že ho velmi zajímá, o čem se to vlastně baví. Wolverhampton zasypával sníh. Všude svítila Vánoční světýlka, děti v teplých čepicích a bundách utíkali po ulicích, některé z nich vyplazovaly jazyk a zkoušely sníh ochutnat, a to i k velké nevoli jejich rodičů, s nimiž byli na večerní procházce. Auto zastavilo v tmavé uličce. Zdejší domky byly trochu ošuntělé, a nebyly tolik zdobeny. Ian vytáhl tablet. Spolu s Rogerem a Jackem pak pozoroval, zda už kamerové pasti něco zachytily. Bylo to nudné čekání. Podle jejich předpokladů by se Buckshawská příšera měla objevit někde na okraji města. V tuto dobu už řídce obydlenými bloky nikdo neprocházel, takže před kamerou se během několika hodin neobjevila ani jedna lidská postava. Sněhu venku jen přibývalo a v autě začínala být docela zima. "Tohle bude trvat věčnost," řekl trochu hořce Roger a zkroutil pusu... "Sleigh bells ring, are you listenin'? In the lane snow is glistenin'. A beautiful sight, we're happy tonight, walkin' in a winter wonderland..." ozývalo se z poradní místnosti, v základně Lovců kryptidů. "Tak se mi zdá, že Británii zasáhla sněhová vánice," řekl Fahad a vyklonil se z otevřeného okna v patře budovy. "Zavři to, nebo tady umrznu," řekl mrzutě Pierre. "Mrznou spíš Roger s Jackem. Ve Wolverhamptonu. Pořád si říkám, že se k nim měl přidat ještě někdo z nás," pokýval zamyšleně hlavou Fahad. "Chlapi, nechcete už změnit tu Vánoční písničku? Hraje tady už nejmíň hodinu," navrhla Pauline, která vešla do pokoje se složkou formulářů, jež právě vyplnila. "Ne," řekl drze Pierre. "Hodinu poslouchám ta samá slova ve vedlejší místnosti. Hraje vám to tu moc nahlas," stěžovala si Pauline. "Tak si zvykej," zasmál se trapně Pierre. Fahad přišel k rádiu a hudbu ztlumil. "Co děláš, člověče? Je to super písnička," bránil se Pierre. "Hele, radši postavme Vánoční stromek," navrhl Fahad. "Hele, hele, to je dost dobrej nápad," usmál se Pierre a prudce vyskočil z gauče. Před základnou zatroubilo auto. Fahad opět vyhlédl ven z otevřeného okna. "Fuj, to je zima! Musíš vždycky otevírat okno?!" napomenul Pierre Fahada. "Přijela za tebou ta slečna, kterou jsi potkal na Vánočním trhu," usmál se Fahad na Pierra dost přesvědčivě. Do Pierra jako by udeřil blesk. Seběhl schody a vyrazil ven. Obličej, který před sebou spatřil, byl však spíše drsný než přátelský. A vůbec nepatřil té slečně, Kate. "Jsi hodný, žes mi otevřel," řekl Akihiko a poplácal Pierra po rameni. Vstoupil dovnitř a zkontroloval bezpečnostní systém. Po schodech sestoupil Fahad. "Dělal sis ze mně srandu!" zvolal naštvaným hlasem Pierre. Ale Fahad nevěnoval Pierrovi pozornost, ačkoliv ještě před chvílí musel zadržovat smích. "Je to pěkný model. Není to teda Batmobil, ale Lovci kryptidů mají konečně hezkou káru," řekl Akihiko Fahadovi. "Hned nechám otevřít garáž," informoval ho Fahad. "To udělej. Já se volantu ani netknu. Nastavil jsem řízení auta tak, aby automaticky do otevřené garáže vjelo. Ten stroj je chytrej." "Skvělý dárek pro Lovce kryptidů k Vánocům..."
Ve Wolverhamptonu už bylo na chodnících přinejmenším deset centimetrů sněhu. Odbila desátá večer. Policejní auto pomalu projíždělo ulicemi. Náhle Ian zastavil. Pořádně se podíval na přímý přenos v tabletu. "Pánové, teď se před tou kamerou něco mihlo. Je to v ulici tak pět minut jízdy odsud!" řekl vzrušeným hlasem. Jack nařídil, aby se tam okamžitě vydali. Zastavili ve vedlejší ulici a pak pokračovali pěšky. "Vsadím se, že to byla Buckshawská příšera," řekl Roger a Jack zakýval hlavou. Opatrně vkročili do zasněžené ulice. Nic zde nebylo. Ian přišel ke kamerové pasti, uchycené na stožáru. "Hm. Divný," zamumlal. "Nezdálo se Vám něco?" zeptal se ho trochu podrážděně Roger. "Ne," odpověděl místo Iana Jack, "koukněte se na tohle." Přímo před ním se nacházela spousta odházeného sněhu. "Tady došlo k souboji. Škoda, že to nebylo přímo před kamerou," dodal. Všichni tři si dokázali představit, co se teď v ulici muselo odehrát. Jack zapnul svítilnu, která celou ulici mocně osvítila. Vrhl světlo na střechy domů, jako by měl nějaké tušení. Na střeše vysoké vily se světlo odrazilo od sebejistě stojící, dvoumetrové postavy. Z temnoty se vyrýsovaly masivní svaly potažené kovem. "Nasedněte do auta," poručil Jack. Kovový muž, inteligentní robot, Metaller, vysunul z ruky svou pětihlavňovou "pušku". Auto se rychle rozjelo. Sníh za ním létal do výšky minimálně tří metrů. Metaller vybil svůj zásobník, ale auto bylo rychlejší, než jeho muška. Sám pro sebe se usmál a s čímsi malým, co držel v ruce, tak křehkým, že to jemně přidržoval pouze dvěma prsty, zmizel v temnotě. Nejspíš seskočil ze střechy vily a ztratil se v chumelení. "Co tady dělal?" zeptal se Roger Jacka a hned navrhl, že to podle něj "měli do Metallera našít z laserových pistolí". "Sám moc dobře víš, že by ho to nezastavilo," oddechl Jack, "a co tady dělal? Měl asi spadeno na toho samého kryptida, jako my. Musel s ním bojovat ve sněhu, ale co s ním udělal, to těžko soudit." "Tak dost, pánové," dostal se konečně ke slovu Ian. "Chci od Vás vědět, co se tady děje. Nejdřív mluvíte o nějakém možném nebezpečí, pak o jakési soše... To myslíte tohle? Co to bylo? Proč se to tak lesklo? Proč to chodilo po dvou? Proč tomu vylezla puška z nitra ruky?" ptal se Ian a s každou otázkou se mu víc stahovalo hrdlo. "Je mi líto, pane Crowley, ale... My zatím nemůžeme nic říct," odpověděl hbitě Jack. Ian se možná, s pocitem bezbranného muže zákona, chystal protestovat, avšak jeho oko hned zaujal další pohyb v záznamu na tabletu. Tentokrát se před kamerou objevil rypákovitý čenich, jenž kameru očichával. Pak se z tmy vynořila půlka hlavy, s prasečíma očkama a beraními rohy. "Kde se to odehrává?!" vykřikl Jack. "V ulici kousek odsud. Počkejte, hned tam zajedeme!" zněla Ianova odpověď.
Co udělal Metaller s tím záhadným tvorem? Je to, co mají Roger, Jack a Ian Crowley možnost pozorovat na tabletu, skutečná Buckshawská příšera? A jak bude toto dobrodružsví v zasněžené, prosincové Anglii pokračovat? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat