Je čas na pátý díl druhé série Lovců kryptidů... Vánoce se kvapem blíží, a Lovci kryptidů se jich už nemohou dočkat. To však neznamená, že by se nemohlo přihodit něco, co poklidné čekání na Vánoce možná trochu změní...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST PRVNÍ:
Bylo poklidné prosincové ráno. Na předměstí jižního Londýna se rozkládaly velké Vánoční trhy. Mnoho místních obyvatel se těšilo krásné Vánoční atmosféře. Chodili od jednoho stánku ke druhému, popíjeli teplé nápoje a obdivovali velký Vánoční strom, vysoký smrk, ozdobený zářivými řetězy a třpytivými baňkami. Sníh ještě nenapadl, ale byl už mráz, tráva vedle chodníků byla pokryta bílou jinovatkou, která zazářila pokaždé, co zpoza světle šedých mraků vyhlédlo slunce. Každou chvíli někdo řekl svému příbuznému: "Podívej, támhle jsou nápoje, kup mi jeden", a hned poté u jiného stánku tajně kupoval nějaký ten dárek. Mezi stánky se procházel Pierre. Měl na sobě slušivý zimní kabát, ruce měl v kapsách, a prohlížel si všechny ty drobnosti, přemýšleje o tom, zda by nějakou z nich nekoupil nějakému svému kolegovi z Lovců kryptidů. Zamýšlel se zvláště nad tím, jaký dárek koupit Jackovi. Zatímco tak bloudil po trhu, začal se trochu klepat zimou. A proto jakmile uviděl stánek s horkými nápoji, přišel k němu. Otočila se na něj mladá slečna. Pierre na vteřinu zapomněl, co vlastně chtěl, ale velmi brzy se vzpamatoval a poprosil ji o jeden z nápojů. K tomuto stánku na okraji trhu mnoho lidí nechodilo, takže spolu na chvíli osaměli. Slečna na něj působila velmi přátelsky, takže si začali povídat. Jmenovala se Kate, a vůbec neměla potuchy o tom, že Pierre Leroy patří ke slavným Lovcům kryptidů. Pierre tak alespoň usuzoval podle toho, že se o nich ještě nezmínila. Spousta lidí z jižního Londýna jinak vědělo, kdo Pierre Leroy je. Zatímco spolu mluvili, za což byl Pierre rád, protože si se svými kolegy příliš nepovídal, prolétly trhem ztracené noviny. Nikdo si jich nevšímal. Prudký, mrazivý vítr, si s tím salátem pohrával jako s hadrovou panenkou. Co chvíli noviny zašustily o zem, někdo se u nich zastavil a přečetl si hlavní titulek. Nikoho nijak nevzrušoval. Pierre se chystal rozloučit se s Kate, když tu náhle do něj narazil jakýsi stařík. Byl malé postavy, s hrbem na zádech, vystouplou bradou, pokrytou ostrými, stříbrnými vousy. Zpod bavlněné čepice vylézaly nepříjemné, zlé oči. "Nemůžete dávat pozor, vy jedno nemehlo?!" vykřikl stařík, který vinu srážky svedl na Pierra. "Promiňte, pane. Ale to vy jste do mne narazil," řekl mu Pierre a poodešel. Ale stařík ho pevně chytil za ruku. "Počkej, tebe si zapamatuju. Ty jsi jeden z těch Lovců kryptidů, že?" prohlásil drsně starý muž. Kate se na Pierra podívala s překvapením v očích. "To má něco znamenat?" zeptal se celkem upřímně Pierre. "Ty ještě uvidíš..." varoval ho starý muž a na svůj věk překvapivě rychlou chůzí opustil tržiště. Pierre se tím nenechal vytočit. Byl v klidu. Pak ale zavál vítr a do Pierrova obličeje narazily ty noviny, které nikoho nezajímaly. Teď se Pierre trochu naštval, a kdyby tu nebyla Kate, možná by i naštváním vykřikl. Hodlal noviny zahodit, ale titulek ho doslova šokoval. "Únik Buckshawské příšery. Z okolí Manchesteru se údajně přesouvá na jih." Pierre vykulil oči a prohlédl si rozmazanou fotografii pod titulkem. Ještě více ho však zaujal titulek dalšího článku na stejné straně. "'Slibuji, že to zvíře odstřelím,' říká lovec Gregory Martin." Vedle něj se nacházela fotka starého muže. Byl to ten stejný, nepříjemný muž, se kterým se Pierre právě setkal...
Pierre vtrhl do Jackovy kanceláře v základně Lovců kryptidů se zdánlivým přesvědčením, že noviny, které drží v ruce, budou pro Jacka perfektním Vánočním dárkem, jenž mu však předá už teď. "Pierre, stalo se něco?" zeptal se Jack, zdvihaje hlavu od počítače. "Přečti si tohle!" vydechl Pierre a položil mu noviny na klávesnici. "Buckshawská příšera. Už jsem o tom četl. Něco nového?" reagoval pohotově Jack. "Ehm... Myslel jsem, že o tom ještě nevíš," zbrzdil Pierre. "Včera večer nám jedna paní, chovatelka ovcí, poslala video. Přehraji Ti ho. Dnes ráno tam odjel Roger. Brzy se k němu přidám," konstatoval Jack. "Kam odjel?" "Do Wolverhamptonu." Roger zrovna minul Vánoční strom na Wolverhamptonském náměstí a vkročil do šedé, mrazivé uličky. Šel celkem poklidně, maje teplou zimní bundu na svém spandexovém obleku. Netušil, že ze střechy vysokého domu jej sledují oči dychtící po jeho smrti. Přestal foukat vítr a v ulici zavládl klid. Náhle však začal padat sníh. Roger se otočil, aby spatřil první sněhové vločky letošní zimy. Přitom ho zaujal pohyb na střeše budovy. Mihlo se tam něco lesklého. Během chvilenky se to ztratilo z jeho dohledu. Rogerova pohodlná nálada se však rázem změnila. Sáhl si na opasek, a pak na laserovou pistoli v pouzdře. Jen se přesvědčil, že je dostatečně nabitá. Pak konečně vkročil do hlavního sídla Wolverhamptonské městské policie. Seržant mu řekl, že kamerové pasti v městských ulicích byly na přání Lovců kryptidů umístěny. Roger mu poděkoval za informaci. "Večer společně objedeme několik ulic v centru města. Vzhledem ke všem informacím se ta neznámá příšera přemístila z nedaleké farmy až do centra města. Jen nevíme, kde se skrývá," pokračoval seržant a nabídl Rogerovi horký čaj. Ten nabídku přijal. "Hlavní je, seržante," řekl Roger a upil si čaje, "aby se veřejnost nedozvěděla o tom, že ve Wolverhamptonu řádí nějaký kryptid. A co víc, nejde tu jen o kryptidy. Viděl jsem tu cosi, co může být ještě nebezpečnější a nevypočitatelnější. Ale zatím nebudu specifikovat." "V pořádku," usmál se seržant. "Kdy že přijede Váš kolega, případně kolegové z Londýna?" "Pokud vím, alespoň jeden z nich v tuto chvíli opouští Londýn. Asi tak za dvě a půl hodiny dojede vlakem do Wolverhamptonu," zněla Rogerova odpověď.
Jak bude toto dobrodružství v Anglii během prosince pokračovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat