Burnetia byla rodem biarmosuchiána, který žil v pozdním Permu asi před 250 miliony let. Řadí se do čeledi Burnetiidae, jež byla pojmenována podle ní, a do které se řadí vzrůstově spíše menší biarmosuchiáni. Zástupci této čeledi jsou známí pouze z Ruska a Jihoafrické republiky. Burnetia je pak jihoafrickou specialitoum, pocházející z formace Balfour ve Východním Kapsku. Jediný dosud popsaný druh, B. mirabilis, byl popsán a pojmenován proslulým jihoafrickým paleontologem Robertem Broomem už roku 1923. Broom sestavil popis zvířete na základě silně stlačené lebky, která nebyla skloubena s dolní čelistí. K poškození lebky došlo při procesu fosilizace. Exemplář je tedy pouze fragmentem, jenž je takřka zbaven jakýchkoliv výjimečných znaků. I podle výrůstků, jež se na lebce zachovaly, lze však odhadovat, že Burnetia měla na hlavě mnoho hrbolků. To bylo pro biarmosuchiány typické. Také se ví, že měla prodloužené špičáky, jednalo se tedy o masožravce. Jak velkou kořist lovila, to nevíme. Lebka je dlouhá 20 centimetrů, rekonstrukce délky trupu i s ocasem se pak od sebe více či méně liší. Biarmosuchiáni byli permskými zvířaty nesmírně zajímavými. Jejich tělo bylo mohutnější než například tělo gorgonopsiantů. Na rozdíl od nich také lebka neměla více ještěrčí či až vlčí tvar. Přesto se u těchto zvířat vyskytovaly mohutné špičáky. Gorgonopsianti tedy nebyli jedinými šavlozubými své doby. Biarmosuchiáni, včetně Burnetie, vyhynuli na konci Permského období, kdy Zemi zasáhlo největší vymírání živočišných druhů všech dob...
Její popisek naleznete na anglickém webu Prehistoric Wildlife.
Příště Emydops!
Žádné komentáře:
Okomentovat