Blízká příbuzná tajmena sibiřského, hlavatka obecná, také známá jako hlavatka podunajská (Hucho hucho) je jednou z nejzranitelnějších ryb vyskytujících se na evropském kontinentu. IUCN ji už od roku 1990 klasifikuje jako ohroženou. Hlavatka obecná se vyskytuje pouze ve sladkých vodách povodí Dunaje na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku, Rumunsku, na Ukrajině a také na východní Moravě v České republice. V současné době sice člověk její areál zvětšuje, děje se tak ale pouze z důvodu komerčního využití této ryby; je uměle vysazována v povodí Vltavy v Čechách, a také v Německu a Francii. Avšak divoká hlavatka obecná je v ohrožení z důvodu činnosti vodních přehrad. Ty totiž omezují sílu říčních proudů, v nichž hlavatky žijí. Když se navíc sečte plocha celého území, které hlavatka obecná obývá, zjistíme, že žije pouze v areálu 500 kilometrů čtverečních. To je dost na to, aby už byla považována za ohroženou rybu. Asi před stoletím začalo hlavatek obecných výrazně ubývat. V minulosti mělo tento úbytek na svědomí především rybářství, dnes je to spíše problém ochrany přirozeného prostředí hlavatek. Neznamená to však, že hlavatky brzy ztratíme úplně. Evropská unie vytváří EU LIFE projekt v Rakousku, jehož cílem je zlepšit prostředí, v němž hlavatky obecné žijí. Projekt byl už takřka dokončen a rozhodně byl dosud velmi úspěšný...
Hlavatka obecná je dravou rybou, živící se především mihulemi, bezobratlými a menšími druhy ryb. Údajně se také občas může přiživit na malých žábách či savcích, ti ale netvoří hlavní část jejího jídelníčku. Ve volné přírodě se dožívá věku až 20 let, jde tedy o rybu dlouhověkou. Samci hlavatek se poprvé účastní tření ve věku 3 až 4 let při tělesné hmotnosti jednoho kilogramu, samice ve věku 4 až 5 let, kdy jejich tělesná hmotnost činí dva až tři kilogramy. Ke tření dochází v březnu a dubnu, výjimečněji v květnu, ve vodách o teplotě 6°C až 10°C. Hlavatka obecná nikdy neobývá sladkou vodu o teplotě vyšší než 15°C. Na rozdíl od některých lososů, například tichomořských lososů rodu Oncorhynchus, s nimiž patří do stejné čeledi (lososovití - Salmonidae), hlavatka po tření neumírá, její život pokračuje dál. Poté, co samička naklade jikry, spolu se samečkem je přikryje substrátem, například štěrkem. Mláďata se líhnou 25 až 40 dní poté. Po dobu osmi až čtrnácti dní se skrývají ve štěrku, kde absorbují svůj žloutkový váček. Jakmile jsou dostatečně vyživena na opuštění svého úkrytu, vydávají se na první lov bezobratlých. Mladí jedinci preferují rychle proudící toky. Když dorostou plné velikosti v dospělém věku, budou měřit až 1,5 metru (největší česká hlavatka měřila 115 centimetrů).
Za informace velice děkuji webu IUCN. Doufám, že se Vám tento článek, jenž je součástí Měsíce s lososy, líbil. Zaujala-li Vás hlavatka obecná, napište o tom do komentáře...
2 komentáře:
Samozřejmě, je to jedna z mých oblíbených ryb.
Je dobře, že se daří záchrana této ryby, je moc pěkná. :-)
Okomentovat