Nejistá budoucnost hoka modrozobého

Pouze v několika oblastech středních And v Kolumbii žije neobvyklý pták z řádu hrabavých a čeledi hokovitých. Jmenuje se hoko modrozobý, latinsky Crax alberti, anglicky Blue-billed curassow. Patří mezi nejvýznačnější ptáky severní části Jižní Ameriky, a to částečně i pro svůj modrý zobák, tmavé peří rostoucí po většině těla a bílou část jeho spodku, a pro svou slepičí chůzi. Už před tisíci lety dávní obyvatelé Kolumbie vytvářeli zlaté sošky hoků. Věřili, že hokové mají na vršku hlavy patku z peří proto, že kdysi ukradli oheň jaguárovi a donesli ho lidem. A když jim ho přinesli, držíce dřevěnou kládu na zádech, sežehl jim oheň peří na temeni hlavy a vytvořil tak kudrlinky. Kdyby se ve skutečnosti stalo, že hoko daroval člověku oheň, jistě by toho velmi litoval. Lidé totiž přirozené prostředí hoků takřka zničili. Nejen, že většina lesů do nadmořské výšky asi 2500 metrů nad mořem byla v Kolumbii vytěžena. Byla to také produkce koky a marihuány v místech, kde se dříve rozkládaly lesy, co způsobilo snížení jejich počtu. 90 % jeho přirozeného prostředí bylo kvůli pěstování drog ztraceno. To je druhý důvod, proč je hoko tak význačný - je velmi vzácný. Podle IUCN už zbývá jen 150 až 700 jedinců ve volné přírodě! V kolumbijských zoo žije 27 exemplářů, přičemž většina samic je už stará na hnízdění, a rozmnožování je schopen pouze jediný samec. Dlouho to vypadalo, že se chov v zajetí ani nezdaří, ale v roce 2014 byla konečně nakladena první snůška, a dnešní tříletí hokové už dospívají, takže také budou moci být brzy zapojeni do chovného programu. Otázkou je, jak zachránit hoka modrozobého ve volné přírodě. Společnost věnující se ochraně ptáků v Kolumbii, Proaves, vytvořila ve středních Andách rezervaci El Paujil, a to v listopadu 2003. Je to jedno z posledních míst, kde se vyskytují divoce žijící hokové modrozobí a jsou zde relativně v bezpečí (na stejném místě je natáčel štáb společnosti Image Impact pro seriál Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem z roku 2012). Po dlouhých krvavých konfliktech, jimiž Kolumbie proslula, se lidé vracejí do míst, jež dříve opustili, včetně oblasti Santa Marta nebo Serranía de San Lucas, kde hoko modrozobý žije. Návrat lidí do těchto oblastí, které jsou dalšími z posledních pár útošiť hoka modrozobého, může napáchat další škody. Lidé samozřejmě potřebují pole, farmy a cesty ke svému životu. Je ale předem jasné, že za to místní lesy zaplatí... Jak tedy hoka modrozobého zachránit? Doufejme, že chov těchto ptáků v zajetí bude úspěšný, a tak se jejich počet pomalu zvýší. Snad také nebude lidmi využita všechna ta půda, kde žijí. Hokové se totiž vyskytují v oblastech daleko od lidí, jsou to plašší ptáci, a divoká místa, kde mnoho lidí nežije, opravdu potřebují. Snad také birdwatching může mnohému přispět, vždyť do rezervace El Paujil právě za hoky a dalšími pozoruhodnými ptáky přijíždějí pozorovatelé ptáků z celého světa, a tím přispívají na správný chod rezervace a ochranu jejích ptáků. V neposlední řadě dochází také k přeškolení partyzánů, účastníků kolumbijských konfliktů, na strážce lesů. Snad větší počet lesníků bude znamenat zvýšení ochrany těchto ptáků...