Vážení čtenáři, mám pro Vás další část Správce dinosauřího parku! O čem asi Dan Jameson píše tentokrát? To se nyní dozvíte!
Problémy v džunglích
Z chladných aljašských vod jsme se přesunuli na teplé australské pobřeží, teď zase jiný problém stíhá souostroví Havaj. Pravěká zvířata, zvláště ta vodní, se stěhují po celém Pacifiku. Z vod okolo Tedova ostrova, na němž je vystavěn Dinosauří park, a divokého a nezkrotného Isle of Die, míří do všech koutů světa zabijáci všech různých tvarů a velikostí. Jsou mezi nimi žraloci, kteří vzácně útočí na lidi, jsou mezi nimi mořští plazi, jejichž čelisti dokáží stisknout a rozervat celý trup parníku... Jeden z těchto mořských zabijáků se dostal až na pobřeží ostrova Kauai. Ochránci pravěké zvěře okamžitě přiletěli na místo nehody. Výletní loď zdemoloval obrovitý ještěr. Od pondělí, kdy k incidentu došlo, se spekulovalo o tom, že nehodu způsobil Kronosaurus. Ale veškeré záběry pořízené výletníky z jiných lodí dokázaly, že tomu tak nebylo. Jedná se o mořskou příšeru, která se dosud neukázala, tedy až doteď. Kenneth McFarlane, Roger Stewart, přední světoví odborníci na studium mořských plazů, a renomovaný (a občas trochu ulítlý) přírodovědec Oliver Marsh (z proslulého Dinosauřího parku, jehož jsem já správcem!) byli pověřeni identifikací toho tvora. Mnoho ze záznamů jej ukázalo, jak zvedá ploutev nad mořskou hladinu. Poté dokonce vynořil hlavu, protáhlejší, než má Kronosaurus. McFarlane, Stewart i sir Marsh (má úcta, Olivere) se shodli na tom, že se jednalo o Pliosaura. Avšak Havaj zažil ještě víc. V deštném lese na Kauai došlo k dalšímu prapodivnému útoku. Mladý přírodovědec zrovna studoval masožravé píďalky, jedny z mála housenek, které nejsou býložravé, ale živí se jiným hmyzem (na Havaji je málo vos či podobných hmyzích masožravců, takže píďalky během evoluce zaujaly jejich místo). Sám se vydal do lesa pouze s fotoaparátem a vším vybavením, které potřeboval k fotografování a následnému studování píďalek. Dlouho se nevracel, proto se ho jeho rodina vydala hledat. Ještě předtím o tom informovali sousedy (šlo o rodinu žijící na předměstí jednoho havajského městečka). Když se také dlouho nevraceli (mluvíme o celém dni), zavolali sousedé na policii. Ta vtrhla do lesa a našla rozežraná těla všech členů rodiny, včetně o něco dříve zabitého přírodovědce... Byl jim vyžrán především obsah břicha. Bylo to strašné. V okolí se nacházela spousta stop. Vedly do nějakého doupěte. Na Havaji by byla přítomnost nějakého velkého zvířete už tak dost překvapivá, i kdyby šlo třeba o uprchlé prase. Ale v tomto případě šlo o dinosaura, o nějakého raptora, který pozabíjel půlku členů policejního týmu. Byl odchycen, ale při převozu na speciální stanici zahynul. Pravděpodobně šokem z přítomnosti v kleci, do které byl umístěn...
Tým Ochránců pravěké zvěře odletěl na Havaj hned ve středu. S pěti chlápky byl i Tim, Oliverův parťák od nás z parku. V tom samém lese při své výzvědné výpravě našli další dva raptory, kteří zrovna pili vodu z rychle tekoucího potoka. Pořizovat videozáznam bylo vážně hodně nebezpečné, raptoři měli uši nastražené, reagovali na každé prasknutí větvičky, jednou se dokonce skoro podívali do objektivu kamery, jinak perfektně skryté v hustém listoví keřů. Ale jak se takoví raptoři na Havaj dostali? Přece se tam nevyskytli jen tak sami od sebe! Na tom musí něco být... Něco mi říká, že někdo na téhle planetě musí mít pěkně černé svědomí. A bude člověk, či skupina lidí... Než se o raptorech, jejichž existence na Havaji je světu pochopitelně přísně tajena, dozvíme více, musíme zjistit, kde sehnat dost peněz na nový teréňák. Včera jsem se nechal Oliverem přemluvit, abych s ním odletěl na Isle of Die. V tamní džungli, na západě ostrova, chtěl hledat prehistorické netopýry, studovat je a možná přivést nějakého do parku. Ve velmi řídké džungli, mixované se savanou, jsme zrovna projížděli teréňákem, zatímco vrtulník kroužil nad námi. "Dávejte pozor. Zezadu se k Vám blíží nějaký zuřivec," informoval nás pilot ze shora. Oliver se otočil, a stejně tak já. V závěsu za autem si to za námi hnal pořádně velký Albertosaurus. Kličkovali jsme, ujížděli jsme, ale terén nám nepřál. Auto na to doplatilo. Když tedy Oliver pořádně troubil a Albertosaurus se dostatečně vzdálil, narazili jsme do stromu. Ještě nikdy jsem neměl obličej v airbagu, přísahám. Tedy až doteď. A jsem za to rád, jinak by se můj obličej omlátil o kmen pravěké aurakárie stejně dobře, jako přední sklo našeho auta. Z expedice za netopýry nakonec nebylo nic. Místo toho jsem sledoval, jak vrtulník odnáší poničený teréňák zpátky do parku, zatímco jsem seděl u otevřených dveří helikoptéry a nad sladce působícím Pacifickým oceánem se snažil vzpamatovat z toho, co se mi právě přihodilo...
Dalšího Správce dinosauřího parku se dočkáte příští týden...
Žádné komentáře:
Okomentovat