Jedním ze způsobů dělení typů rozmnožování živých organismů je rozdělení semelparity a iteroparity. Zatímco my, lidé, jsme iteroparitní, a tedy můžeme mít potomstvo vícekrát za život (i tehdy, když se rozhodneme žádné nemít), existují živočichové a rostliny, jež se rozmnožují pouze jednou za život. Pak umírají. To je semelparita, typická pro některé druhy bambusu, východoafrické hvězdnicovité rostliny lobelie druhu Lobelia telekii, a také agáve. Nezdá se být tak překvapivé, že mezi rostlinami se vyskytuje řada druhů, jež po rozmnožování zemřou. Semelparita se vyskytuje také u živočichů, opět není příliš překvapivé, že je k nalezení u některých pavoukovců, cikád, motýlů a samozřejmě také u jepic, které jsou jedním z nejlepších příkladů semelparity. U obratlovců je však poměrně vyjímečnější. Přesto i zde se setkáme s dobrým příkladem semelparity: je jím losos. Lososi rodu Oncorhynchus každý rok v době od července do října podstupují velkou migraci z Tichého oceánu do severoamerických řek. Vracejí se tam, kde se sami vylíhli. Milióny lososů pak představují potravu pro medvědy, orly, vlky, žraloky a lidi. Ti, kteří tažení přežijí a úspěšně se vytřou, nakonec zemřou, a stanou se tedy také potravou pro všechny ty hladové krky predátorů. K tomuto dění dochází mezi 2. a 5. rokem života lososů. Místa, kde se tyto ryby narodily, se také stávají jejich hroby. Ještě před smrtí a před třením však někteří z lososů procházejí úžasnou metamorfózou. Například lososi nerka (Oncorhynchus nerka) zcela změní svou barvu. Zbarvení jejich šupin se změní. Po celý svůj život, který prožily v moři, jsou tyto až osmdesáticentimetrové ryby poměrně nevýrazně, namodrale zbarveny. Po vplutí do řek se radikálně změní: září krásnou červenou. Takové zbarvení ale mají jen několik týdnů. Během té doby spolu samci bojují o hierarchii. Červeně zbarvena jsou obě pohlaví, nicméně samcům se ještě vytvoří tzv. kype. Jejich čelisti získají poměrně bizarní tvar, díky čemuž spolu mohou zápasit. Poté, co dají základ budoucí generaci lososů, umírají spolu se samicemi...
Může se to zdát neuvěřitelné, ale semelparita se vyskytuje i u některých dalších obratlovců. Dokonce i u těch suchozemských... Některé druhy rosniček rodu Hyla jsou toho dobrým příkladem. O to neuveřitelnější je pak fakt, že se vyskytuje i u plazů! Leguánovitý ještěr Sceloporus bicanthalis z borových lesů v nadmořské výšce 2900 až 4400 metrů je mexickým endemitem. Jedná se o živorodý druh ještěra. Když je na svět přivedena nová generace, rodiče umírají. Avšak ještě známějším semelparitním ještěrem je chameleon Labordův. Tento plaz, jenž je klasifikován jako zranitelný, obývá pouze část západního pobřeží Madagaskaru. Žije zřejmě nejkratší život ze všech čtyřnohých obratlovců, pouze 4 až 5 měsíců! Mláďata se z vajíček, nakladených samičkami, jež poté zahynuly, vylíhnou v listopadu. Podstupují velmi rychlý růst, pářit se mohou už v lednu, většina z nich tak učiní, samičky pak v únoru a březnu nakladou vajíčka a krátce poté zahynou. Jejich smrt nastává s koncem období dešťů. Po celé období sucha je pak volně žijící populace chameleonů Labordových tvořena pouze vyvíjejícími se vejci. Herpetolog se tedy s chameleonem Labordovým během letních měsíců na Madagaskaru nesetká, nenarazí-li na jeho hnízdo. Mezi plazy je takový způsob života velmi neobvyklý, ale vzhledem k malému množství získaných informací o mnoha druzích plazů je možné, že v budoucnu budou nalezeny další semelparitní druhy... Mezi ptáky se semelparita nevyskytuje, avšak mezi savci ano! To ale pouze mezi některými vačnatci. Jsou jimi někteří kunovcovití a vačice. Vačice druhu Marmosps paulensis obývá pouze Atlantský les, úžasný, ale před našima očima kvůli těžce dřeva rychle mizící habitat. Samci umírají po páření, samičky zřejmě po narození mláďat. To je samo o sobě velice neobvyklé. Savci se přece o svá mláďata starají, a živí je mateřským mlékem... Semelparitnímu rozmnožování těchto vačic ještě nebylo úplně porozuměno. Avšak brazilský výzkumný tým, který se jimi zabýval, nikdy nenašel narozená mláďata přisátá k mléčným bradavkám svých matek. Přitom mláďata zůstávají v hnízdě, které vačice vytvoří z rostlin. Samice umírají v březnu, nicméně samičky odchycené o něco dříve, na podzim, měly vždy napuchlé mléčné bradavky, to znamená, že pochopitelně tvořily mléko. Je tedy jasné, že svá mláďata po narození mlékem ještě krmí. Trvá to ale velmi krátce, zanedlouho je odstaví a pak zahynou. V budoucnu bude možná odhaleno více o skrytém životě tohoto druhu vačice, je však důležité, aby byl Atlantský les v Brazílii chráněn, neboť už nyní je na tom poměrně špatně, a jeho zvířecí obyvatelé jsou v ohrožení.
Snad Vás tento článek zaujal. Pokud znáte nějakého dalšího obratlovce, který po rozmnožování umírá, na nic nečekejte a napište jeho jméno do komentáře!
Žádné komentáře:
Okomentovat