Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (3/5)

Skála nedaleko vesničky Yuliría v mexickém státě Veracruz je obsypána ptakoještěry. Poprvé v lidské historii se obrovské množství kryptidů samo ukázalo světu, když na skále hnízdí a vyvádí mláďata. Lovci kryptidů se přijeli na tento zázrak podívat, aby zjistili více. Přidali se k Alejandru Reyesovi, vědci, jenž tento úkaz už několik dnů sleduje. Pierre a Pauline byli vysláni, aby prozkoumali tělo muže, jehož smrt je přičítána ptakoještěrům, Reyes nicméně zjistil, že byl ve skutečnosti čímsi spálen. Po pronásledování ptakoještěry se Akihiko, Roger a Fahad utkali s létajícím robotem, jehož střele jen taktak unikli. Jacka napadl starý nepřítel, kovový muž Metaller. Co to všechno má znamenat na jednom místě?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST TŘETÍ:

Jack pohotově vytasil svou laserovou pistoli. Věděl, že mu to ale nebude nic platné. Paprsek zasáhl tělo Metallera a odrazil se od něj. Díky tomu se však mezi oběma zvířil písek. Přesně toho dokázal Jack využít. Skočil zpátky do jezera. Následovala ho salva z Metallerovy automatické pušky, která byla vysunuta z jeho pravé ruky. Střílel do vody jako šílený. Když se už několik sekund na hladině vody neobjevila krev, horlivě přiběhl až k okraji břehu, z levé ruky vysunul další pušku a střílel teď oběma zároveň, kam ho jen napadlo. Jack se naštěstí ponořil dostatečně hluboko, aby ho žádná ze střel nezasáhla, a rychle plaval kupředu. Plánoval vynořit se na protějším břehu. Po chvíli plavání se však musel vrátit na hladinu, aby se nadechl. Bystré oko inteligentního robota si okamžitě povšimlo Jackovy hlavy čnící nad vodou v překvapivé vzdálenosti. Kdyby se Jack včas neponořil, pokropily by jeho hlavu ostré broky. Za několik desítek vteřin se opět vynořil. Rychlým kraulem plaval na druhý břeh, a jakmile byl u něj, vyskočil z vody a běžel do lesa. "Sakra!" zaklel Metaller. Jeho tělesné složení mu neumožňovalo plavat, proto musel jezero oběhnout. Než se včas přiblížil k místu Jackova slavného útěku, přijal vzkaz od svého pána. Něco mu bylo nařízeno. Mírně se tedy otočil a utíkal poněkud odlišným směrem. Směrem k ptakoještěří skále... Bojovná trojka svištěla vzduchem s obrovským létajícím robotem v zádech. "Zkusíme ho setřást! Ať už je tahle plechová zrůda cokoliv, nemůže se zaměřit na tři jinudy letící body!" řval při letu Roger. Akihiko zmáčkl tlačítko na ovladači jetpacku a vyletěl kolmo vzhůru. Pak se ve vzduchu prudce otočil a vracel se k jeskyni. Fahad prolétl pod robotem. Přitom do něj střílel z laserové pistole. Bez výsledku. Robot se plně soustředil na Rogera. Neustále za ním letěl. Roger ve vzduchu kličkoval, prudce klesal, šílenou rychlostí stoupal, udělal dvě kolečka kolem robota, vyhýbal se jeho střelám, které pod ním zapalovaly stromy, pálil to do jeho hlavy z laserové pistole, kdy jen mohl, prováděl všelijaké šílené kousky, ale robota ne a ne setřást! Pak rychlostí ještě prudší narazila do hlavy robota železná tyč. Akihiko se vrátil! Jetpack syčel, Akihiko ho nastavil na neuvěřitelnou rychlost. S bersekerovskou zuřivostí mlátil tyčí do hlavy mechanického nepřítele. Když v silném kovu utvořil jamku, vstřelil do ní Fahad laser. Robot explodoval. Akihiko s Fahadem byli tlakovou vlnou odesláni k zemi. Naštěstí měli dost sil na to, aby jetpacky znovu ovládli a těsně před dopadem na zem stabilizovali svou polohu. Jen se nad zemí vznášeli a utírali si pot z obličejů. Za minutku se k nim přidal i Roger. "Tohle bylo fakt těsný, chlapi," řekl. "Co byl ten robot zač?" zeptal se Fahad. "Něco od Nieta. Určitě," odpověděl Roger. "Teď není čas na rozhovor!" naštval se Akihiko. "Koukejte, kolik jich sem letí, aby nás po vzoru svého předchůdce přivítali!" dodal. Z oblohy se takových robotů sneslo deset. Na tři muže bojovné trojky dopadla elektrizující síť. Zatímco pod jejím vlivem křičeli šokem, přitahoval si je jeden z robotů za tenké vlákno k sobě... Alejandro Reyes netrpělivě překračoval. "Něco se muselo stát... Něco se jim muselo stát..." mumlal si pro sebe španělsky. Nervózně si utíral pot z čela, pohlížel na hnízdiště ptakoještěrů, pak se zase ohlížel sem a tam, jelikož očekával návrat Jacka, Rogera, Akihika a Fahada. Najednou se ozvalo řinčení kovu. Reyes skoro vyskočil překvapením. Otočil se, ale místo zvolání: "Tady jste, moji milí hoši!", které se chystal vyslovit, zůstal zmrazen strachem. Z houští vystupoval dvoumetrový robot, a pomalým, sebejistým krokem, s příšerným, až lidsky drzým úšklebkem na tváři, též lidské, jen pokryté lesklým kovem, přistupoval k němu. "Co... Co jsi... Co jsi zač?" koktal Reyes a při jediném kroku vzad takřka upadl. Metaller k němu přišel ještě blíž, naklonil se k němu a podíval se mu do očí. "Vrátí se sem Jack Owen, že ano?" řekl. "To... To... Já... Nevím... Vy... Vy jste člověk nebo...?" koktal Reyes. "To ty nepotřebuješ vědět!" zařval mu do obličeje Metaller. Chytil Reyese za rameno. Stiskl. Reyes zaskučel. "Jestli je naživu, vrátí se sem... Čekám tu na něj..." pípal Reyes. "Tak to já si na něj počkám taky, kámo," usmál se drze Metaller. Z jeho ruky se vysunulo ostří. Probodlo Reyese skrz na skrz a vyjelo ještě dobrých dvacet centimetrů z jeho zad. Reyes v šoku a bolesti kašlal krev. Ostří zajelo zpátky do Metallerovy ruky a zkrvavený vědec padl do písku. Metaller do něj ještě kopnul, aby se ujistil, že je mrtvý. Pak se obrátil k lesu...

Pierre a Pauline vstupovali do nemocnice. Starší lékařka se svou mladou asistentkou je vedly k mrazícím boxům. Mezitím si spolu povídaly španělsky. Pierre ani Pauline nerozumněli ani slovo. "Hele, Pauline," řekl trochu stydlivě Pierre, a jen letmo se na ní podíval, "v tom Japonsku... Já... Nechtěl jsem..." "Já vím, Pierre, nic se nestalo." "Myslel jsem hlavně to, jak jsem Ti řek, že tě miluju... Prostě... Nevím proč... Chápeš? To asi to blbý sérum." Pauline se jen usmála. "Fakt, nechtěl jsem tě urazit, ani Jacka, vlastně nikoho," mluvil dál starostlivě Pierre. Při examinaci těla zemřelého muže se Pierrovi dělalo špatně. "Zemřel spálením," sdělila jim lékařka. "Medicínu jsem nestudovala, ale soudě podle spálené hlavy se mu asi vypařil mozek, ne?" zeptala se Pauline. "Přesně tak. Zasáhl ho obrovský žár. Nikdo to však neviděl. Lidé jeho mrtvolu spatřili až tehdy, když ji ohlodávali ti... kryptoidi... nebo jak se jim říká," dodala asistentka. "Kryptidi. Já jsem jejich lovcem!" řekl Pierre. Bylo to poprvé po událostech v Tokiu, kdy zase zněl trochu vychloubačně, možná až vtipně, zkrátka jako Pierre Leroy. Pauline se tomu musela smát. O chvíli později si spolu sedli v kavárně před nemocnicí. "Jaký to je, chodit s Jackem?" zeptal se Pierre jen tak, a hned nato by se za tuto otázku nejraději zabil. Pauline bylo vážně do smíchu, ale ovládla to. "Nějaké teorie o smrti toho pána?" optala se raději Pierra. "Jo, to jo, jo!" chytil se toho Pierre. "Ehm... Spálení." "To už víme, Pierre." "Hm... Tak... Úpal to asi nebyl... Hm... Co třeba... Nějaký paprsek? Ne ze slunce, ale..." zamýšlel se Pierre. "To je ono," napadlo Pauline. "Hele, tohle Jack taky dělá! Vždycky ho něco napadne a pak mlčí!" zasmál se trapně Pierre. "Právě mě něco napadlo... Asi bychom se měli vrátit k té pterosauří skále," přerušila ho Pauline... Tam se po dlouhé štrece lesem vracel zmočený a zpocený Jack. Vršek spandexového oděvu si svlékl, kráčel pouze v tílku. Pot se řinul po jeho bicepsech. Nevnímal krákání ptakoještěrů, kteří křižovali oblohu. Viděl jen zmasakrovaného Reyese. Napjal sluch, uslyšel, jak si kovový zloduch kousek odsud protahuje své prsty. "Teď jsem v pasti..." pomyslel si Jack.

Ptakoještěři, létající roboti a Metaller... A možná, že to pořád není dost... Ale o co tady jde, to se zatím Lovci kryptidů nedozvěděli. Avšak chvíle odhalení není daleko... Otázkou je, kolik minut budou naši přátelé žít poté, co se dozví pravdu!