Sachalinský taimen, také nazývaný hlavatka japonská či hlavatka sachalinská (latinsky Parahucho perryi) je možná tím nejohroženějším zástupcem ryb čeledi lososovitých na Zemi. Vyskytuje se pouze v částech severního Pacifiku; při pobřeží ruského ostrova Sachalin, Sibiře a japonského ostrova Hokkaidó. Dále se vyskytuje i v řekách Mongolska a části Číny. Životní styl jednotlivých populací se liší. Některé z těchto ryb žijí celý život ve sladké vodě, jiné jsou anadromní (za účelem rozmnožování táhnou ze slané vody do sladké). Na rozdíl od tichomořských lososů rodu Oncorhynchus hlavatky japonské neumírají poté, co se vytřou. Za svůj život, který trvá až 14 let, se vytřou několikrát. Trvá jim však dlouho, než dosáhnou dospělosti. Taimenům to zabere osm let. Hlavatka japonská se také řadí k největším lososovitým vůbec, byl zaznamenán neověřený rekord odchytu taimena, který měřil dobrého 2,1 metru na délku. Naopak zcela ověřen byl rekord odchytu exempláře, jehož tělesná hmotnost vystoupala na 9,45 kilogramu. Obvykle však váží "pouze" okolo 5 kilogramů. Od roku 2006 je taimen podle IUCN klasifikován jako kriticky ohrožený. Areál jeho výskytu je značně omezen. To také kvůli člověku; destrukce přes 50 % přirozeného prostředí hlavatky japonské vedla ke značnému snížení jejích počtů. V Japonsku bývá taimen chován jakožto předmět sportovnímu rybářství. Prodej ryb na rybích farmách je zcela v souladu se zákonem. To ochraně taimena příliš nepomáhá. Ceněná trofej rybářů se stává čím dál vzácnější... Ne vždy však lidé chtějí taimeny zabíjet. Mají však spadeno na jiné druhy ryb žijící v moři či řekách. Hlavatka japonská se stala součástí místního bycatch, patří mezi zvířata, která nemají být ulovena, ale přesto se chytají do sítí hromadně s jinými druhy ryb. Jakožto úlovky jsou pak bezcenné, jejich maso se ani nevyužije. Podle Wild Salmon Center je v první řadě nejdůležitější ochránit říční prostředí, v němž taimeni žijí. Chránit mořské oblasti, kde jisté populace také tráví část svého života, totiž není tak snadné. Ochrana řek by však mohla zamezit vyhynutí těchto ryb. Důležité je také ukončit sportovní rybářství alespoň v některých oblastech, zvláště v takových, kde se tyto ryby vytírají. WSC se ochranou taimenů internzivně zabývá; kromě japonské hlavatky se také pokouší o záchranu sibiřského taimena. Takřka veškeré snažení WSC se soustřeďuje na severovýchod ostrova Sachalin, což je jeden z hotspotů hlavatky japonské. Tamní řeky jsou domovem největší světové populace divokých taimenů. Společnost se snaží vyřešit situaci především v rybářské oblasti. Důležité je však také nechat tyto ryby být, aniž by vůbec byly v kontaktu s člověkem. Už byla vypracována studie, podle které hlavatky japonské preferují především chladné řeky daleko od zemědělských oblastí, a které se tedy nenacházejí v přímé blízkosti lidských sídel. Dosud vytvořené oblasti, v nichž dochází k ochraně taimenů, jsou například les Sarufutsu na Hokkaidó či chráněné oblasti Koppi a Vostochny na Sibiři. Na těchto územích, dohromady zabírajících okolo 1000 čtverečních kilometrů do značné míry divoké přírody, poskytují hlavatkám japonským bezpečné útočiště. Od roku 2006, kdy IUCN klasifikovala taimena jako kriticky ohrožený druh, už bylo pro jeho záchranu uděláno mnoho. I tak je však tato ryba stále v ohrožení vyhynutí...
Obrázek z https://www.wildsalmoncenter.org/. Doufejme, že se v budoucnu těmto rybám bude dařit lépe... Každý z nás pro to může něco učinit...
Žádné komentáře:
Okomentovat