Nový druh orangutana: Nejvzácnější lidoop na světě

I v jednadvacátém století, kdy jsou naše znalosti světa přírody velmi rozsáhlé, se neuvěřitelné může stát skutečností. Byl objeven nový druh lidoopa! Posledním vědecky popsaným lidoopem byl Pan paniscus, tedy bonobo, a k popisu došlo roku 1929. Avšak nyní, po osmaosmdesáti letech byl popsán další druh lidoopa, orangutan tapanulijský (Pongo tapanuliensis). Je to význačný objev svědčící o tom, že ne všechna velká zvířata jsou ještě vědecky popsána, ačkoliv není tak úplně pravda, že bychom o nich nevěděli. O tapanulijských orangutanech se vědělo už roku 1997. Nicméně tehdy ještě nebyli považováni za odlišný druh, ale pouze za odlišnou populaci orangutana sumaterského. Ještě před několika týdny byly veřejnosti známy jen dva druhy orangutanů: sumaterský a bornejský. Oba jsou ohroženi kvůli ničení přirozeného prostředí. A stejně tak je nově popsaný orangutan tapanulijský. Vyskytuje se pouze v oblasti Jižního Tapanuli na indonéském ostrově Sumatra, v severní části ostrova. Obývá pouze jediný, vysoko položený deštný les, Batang Toru, jenž se rozkládá v nadmořské výšce 300 až 1300 metrů nad mořem. Tam má být navíc postavena vodní elektrárna. Orangutanů tapanulijských žije jen asi 800, automaticky se tedy stávají kriticky ohroženým druhem a zřejmě nejvzácnějším lidoopem na světě (když však výběr rozšíříme, a podíváme se na nás, orangutany a naše příbuzné jako hominoidy a ne pouze jako lidoopy, najdeme i vzácnější, kupříkladu chajnanského gibona, ve volné přírodě jich zbývá jen pár desítek jedinců, ale zažívají svůj comeback). Nyní je tedy snaha uzavřít oblast Batang Toru, aby ke stavbě elektrárny nedošlo a tento neobyčejný primát, donedávna považovaný za orangutana sumaterského, nevyhynul. Rozdíly mezi jednotlivými druhy orangutanů jsou velmi malé, rozdíl mezi sumaterským a tapamulijským druhem je pak okem takřka neviditelný. Svou roli v rozdílu však hrají sekvence DNA. K popisu nového druhu došlo až po pečlivém studiu jeho fylogenetického stromu. Rozhodující pak byl výzkum kostry samce, který byl místními lidmi zabit. Ačkoliv zemřel smrtí, kterou si nezasloužil, a kterou mu způsobil člověk, nakonec jeho oběť nebyla k ničemu, neboť kostra posloužila jako holotyp orangutana tapanulijského. Genetická analýza vzorků odebraných ze 37 jedinců jen potvrdila, že jde skutečně o odlišný druh. Kosti orangutana tapanulijského se v současnosti nacházejí v Zoologickém muzeu v Bogoru na západě ostrova Jáva... Biologie orangutana tapanulijského je skutečně zajímavá, a stejně tak jeho vývoj. Tato zvířata jsou totiž evolučně více spřízněna se svými bornejskými příbuznými, než s orangutanem sumaterským, a to i přesto, že s ním žijí na stejném ostrově. Všichni orangutani žili po většinu Pleistocénu na Sundalandu, pevnině, která byla tvořena Sumatrou, Jávou, Borneem a Malajským poloostrovem, a tyto oblasti neoddělovalo moře, jak je tomu dnes. K jakémusi odtržení tohoto druhu od ostatních orangutanů došlo po výbuchu sopky Toba, největší sopečné erupce doby ledové. Izolace, která trvala 10 000 až 20 000 let, měla nakonec za následek vznik nové specie. Sundaland zanikl a každý ze tří dosud známých druhů orangutanů si šel svou vlastní vývojovou cestou. Snad by se dalo jen dodat, že ještě dříve, asi před 3 miliony let, žili orangutani v jižní Asii, ta je tedy jejich kolébkou... Pokud jde o chování, podobá se tapanulijský orangutan svým příbuzným. Mnoho času tráví na stromech. Živí se šišticemi a housenkami, tolik zatím víme o jeho jídelníčku. Graduální student z Univerzity Jižní Kalifornie, James Askew, podrobil výzkumu hrdelní volání samců těchto orangutanů. Zatímco orangutan bornejský se ozývá krátkým a vysokým hlasem, a orangutan sumaterský zase hlasem dlouhým a poněkud hlubším, jsou volání orangutana tapanulijského takovou mixturou: jsou dlouhá a vysoká... Byla by škoda, kdyby byl tento druh orangutana navždy ztracen. Na závěr uveďme, že mu nehrozí zánik jen ze strany člověka. Křížení s orangutanem sumaterským už nastalo: genomické sekvence, jež mluví za vše, vykazují vzorky dvou zkoumaných jedinců. Na křížení však může mít podíl i fragmentace habitatu, která oba odlišné druhy orangutanů sbližuje. Pokud bude oblast, ve které žijí, ochráněna, bude se tomu moci v budoucnu předejít...

Děkuji Matějovi, že mě na tuto zprávu upozornil (jako obvykle jsem totiž věnoval více pozornosti kontroverzní politice současného amerického prezidenta, což zde rovnou mohu uvést jako cliffhanger na chystaný článek). Za informace děkuji webu www.news.nationalgeographic.com, od NatGeo je také obrázek... Touto zprávou jsem velmi nadšen. Ještě před dvěma dny jsem si myslel, že na světě žijí jen dva druhy orangutanů, a nyní je tu máme tři. O budoucnost všech se musíme postarat... Zaujal-li Vás tento objev, napište o tom do komentáře.