Správce dinosauřího parku - Bráno do parku, otevři se!

Otevření parku se již blíží... Ale co více mohu prozradit? Chcete-li vědět více, dám Vám dobrou radu: přečtěte si další část Danova týdeníku...

Bráno do parku, otevři se!

"Pan L. C. Clark našemu parku pomohl z krize a nakonec to byl jeho nápad-skvělý, nepředstavitelný a nepřekonatelný. Dámy a pánové, Dinosauří park je otevřen!" tolik Charles dnes před ve dvanáct hodin, v pravé poledne. Stáli jsme v přístavu a dívali se na bránu, jak se otevírá a za ní se rýsuje svět zvířat, jež nikdo nikdy předtím neviděl. Slavnostní hudba byla též skvělá. "Tak fajn lidi, rozejděte se! Jde se na oběd!" zařval do mikrofonu údržbář Joe, a všichni jsme se rázem vydali do hlavní budovy, abychom si po tvrdé práci dali dobré jídlo. Pochopitelně, že to celé byla jen zkouška. Charles otevření parku a pronesení svého slavnostního projevu ještě několikrát procvičí během příštích pár dnů. Avšak příští týden, ve čtvrtek, bude Dinosauří park nadobro otevřen veřejnosti. Každopádně, ne navždy. Neustálý příliv turistů bychom asi nevydrželi. U oběda jsme celou akci neustále dokola řešili. Všichni jsou nadšení, a já také. Oliver se také těší, až do parku jen tak pozve nějaké své vědecké kamarády z celého světa (jmenovitě ty z Indie, Srí Lanky, Filipín, Kostariky, Brazílie a dalších zemí, po kterých se před začátkem dinosauří kariéry proháněl). Já do parku jistě také pozvu své známé. U oběda jsme se nasmáli, když jsem navrhl pozvání jednoho mého spolužáka, který dnes sedí v britském parlamentu. Nikdo to neví (jen jeho nejbližší přátelé a ti, co ho znají dostatečně dlouho), ale moc tam toho nedělá a místo toho má pod stolem zásobu sendvičů, které mu zaručují, že nikdy nemá hlad. Na druhou stranu všichni obdivovali mého kamaráda z Austrálie, který provádí výzkum jedu taipanů ve spolupráci s Australian Reptile Park. Takový odvážný člověk by se nám v parku mohl hodit. Několikrát už prohodil, že by rád zkusil práci s dinosaury, ale nikdy jsem to nebral vážně. Až teď si uvědomuji, že zvláště co se týká bezpečnosti v parku, mohl by můj kamarád sehrát docela významnou roli. Proč? Dinosauři jsou tento týden klidní, o tom není pochyb. Siamotyrannus sice v noci řve na celé kolo, a nikdo neví proč, jinak se však zvířata chovají celkem klidně. Máme však strach o vody kolem ostrova. Přítomnost velkého Kronosaura bude nyní z pohledu turistů spíše nežádoucí. Ochránci pravěké zvěře, organizace, jež nám dosud pomáhala, se na otevření parku nijak nepodílí. Stále s nimi pracujeme, hlídkujeme vody, vysíláme malá letadla na okružní lety, abychom zaregistrovali případnou kriminalitu na zvířatech ze strany Operace Hon na Kronosaura. Již před pár měsíci bylo nařízeno, aby byl Kronosaurus v okolí našeho ostrova zastrašován s pomocí velkých bójí. Skoro nikdo (kromě v poslední době opravdu bláhového Charlese) nevěří v to, že by mohly ochránit jakoukoliv loď prostě tím, že se Kronosaurus bójí zalekne...

Návštěvníci budou proudit do parku především z našeho přístavu, takže riziko by tu bylo. Nicméně rozšíření letiště již také probíhá a například z Fidži budou na Tedův ostrov dvakrát týdně mířit letadla. Je jasné, že lidmi budou přeplněna k prasknutí. O tom není pochyb. Vždyť jen na našich nově vzniklých webových stránkách máme řadu dotazů typu: "Nekoušou ti dinosauři?" "Co udělá Troodon, až mu dám ruku do pusy? Doufám, že ho cvičíte k tomu, aby nestiskl, a já si mohl sáhnout na jeho zuby." (kdo tohle psal?!) nebo "Park bude skvělý, pozvu celou svou rodinu, přátelé atd." Zájem o park je už teď obrovský. Charles dostává spoustu dopisů od dětí, které mu píší, jaký dinosaurus je jejich oblíbeným. Stejně tak činí paleontologičtí nadšenci jakéhokoliv věku (tomu nejstaršímu, co psal o tom, že bychom měli chovat stádo Diplodoků, je osmdesát)... Práce máme nad hlavu. Aspoň ráno, v poledne a večer mám čas na Dina. V tu dobu mu totiž dávám krmení. Dostává saláty, většinou jde o mix kapradin, různých výhonků a také vitamínů v tekuté i pevné podobě. Dino miluje saláty, nerad dostává jen jeden typ jídla. V úterý jsem si s ním trochu hrál-je to už velký Leptoceratops, délkou se rovná mé posteli. Každopádně, je poměrně něžný, jde-li o kousání. Asi už se naučil, že tím silným zobanem nesmí stisknout moc, protože by jeho kamarád přišel o prsty. Někdy do mě ale pořádně švihne ocasem, když se otáčí, tak to už dinosauři mají. Ale když si ke mě večer, potom, co si vyčistím zuby, lehne a hlavu mi skoro položí na rameno, jako by se mi tím omlouvá. Dino je opravdu jako pes, je inteligentní. Začínám si říkat, že kdybych ho od jeho útlého věku učil nějakým příkazům, pamatoval by si je. A co když na to má i dnes? Kdo ví? Co si vlastně ten dinosaurus myslí? Odpověď na tuto otázku naleznu jen s těží. Ovšem na jinou otázku nebude tak těžké najít odpověď. Otevře se park? Ano!

Jak ten slavnostní okamžik proběhne, co bude následovat a jaké mají naši přátelé plány do budoucna, to budete vědět za týden!