Ostrovní trpaslíci-Buvolí zdrobnělina

Zdá se, že Ostrovní trpaslíci ještě neskončili! V této epizodě uvidíte zvíře, o kterém možná většina z Vás ani neměla ponětí... Další příklad ostrovního nanismu, vymizelý teprve nedávno...

Místo: Filipíny,

Čas: Pleistocén až Holocén,

Příklad ostrovního nanismu: Bubalus cebuensis.

Známé asijské vodní buvoly reprezentují druhy jako je arni, kriticky ohrožený tamarau nebo anoa. Domestikovanou formou je též buvol domácí, který je hojně rozšířen v jižní a jihovýchodní Asii. Stále je to téměř divoké zvíře, ovšem jeho prehistorický příbuzný byl ještě divočejší. A také mnohem menší, neboť na Filipínách se ještě před pár tisíci lety vyskytoval miniaturní buvol. Bubalus cebuensis je jméno, které dali paleontologové kostem buvola Pleistocénního až Holocénního stáří. To znamená, že toto zvíře žilo na Filipínách ještě s koncem doby ledové. Pak vymizelo, zřejmě kvůli globálnímu oteplení, které na konci würmské doby ledové jasně zasáhlo všechny ekosystémy, dokonce ty ledu nejvzdálenější, jako jsou tropy. Dnešní domácí buvol měří na délku okolo 2 metrů a váží až tunu. Velcí vodní buvoli, vysazení na indonéské ostrovy jako Komodo a Richa, dokáží nasytit celou skupinu hladových Komodských varanů, kteří je prokazatelně loví s pomocí svého vysoce účinného jedu. Avšak Bubalus cebuensis byl ze všech vodních buvolů snad nejmenší, výškou v kohoutku se totiž rovnal výšce krocana. 75 centimetrů nečinilo tohoto kopytnatce obzvlášť vysokým, a s váhou okolo 150 kilogramů se rovnal dvěma dospělým mužům. Žil ve skrytu deštného pralesa poblíž vodních toků, kalných stojatých vod a pomalu proudících říčních toků, tak jako jiní pozemní kopytnatci žijící v dnešních deštných pralesích. Mohl se též zdržovat při okraji těchto lesů, kde měl více prostoru k manévrování... Bubalus cebuensis byl popsán roku 2006, ale kosti byly nalezeny už o 50 let dříve. Po dlouhou dobu je nikdo nezkoumal, a tak byly až roku 1995 odvezeny do Amerického přírodovědného muzea, kde byly podrobeny důkladnému průzkumu. Pozoruhodné je, že nalezený jedinec byl objeven v krasové jeskyni, na filipínském ostrově Cebu (odtud tedy druhové jméno tohoto tvora). Zvíře tam pravděpodobně zahynulo kvůli stáří. Uchýlilo se do skrytu jeskyně v naději, že se mu snad uleví od možné bolesti kloubů či nějaké nemoci. Zvířata, jež uhynula v krasových jeskyních, bývají většinou dobře fosilizována, což je důvod, proč je tento kopytnatec celkově dobře prozkoumán... Důvod, proč se Bubalus cebuensis v průběhu evoluce zmenšil a stal se z něj zřejmě nejmenší vodní buvol, jakého věda zná, je jednoduchý. Přítomnost v ostrovním ekosystému na toto zvíře během vývoje silně působila. Vše kolem bylo menší, a tak se i tento býložravec, jenž pravděpodobně neměl žádné přírozené predátory, zmenšil...

Na prvním obrázku vidíte buvola pralesního, žijícího ve středu Afriky, kdežto na druhém se nachází srovnání velikostí asijských buvolů. Vidíte, že Bubalus cebuensis byl o něco menší, než nejmenší současný zástupce rodu...