Lovci kryptidů: Kostarika (3/3)

V minulé části Pierre, Sabine a Jack poslouchali vyprávění Josého, majitele domku, v němž byli ubytováni, jenž jim pověděl o kočko-pso-opičáku a s tím zřejmě související smrtí jednoho mladíka. Poté se již vydali do pralesa, aby to tajemné zvíře nalezli. Pierre a Sabine byli neúspěšní, zato Jack nalezl zvláštně postavené hnízdo v koruně stromu, sebral vzorky chlupů a kosti prstu člověka. Nyní se naši dobrodruzi nemohou dočkat chvíle, kdy si toho tvora vyčíhají...

LOVCI KRYPTIDŮ: KOSTARIKA, ČÁST TŘETÍ:

"Začíná mi být zima," řekla Sabine. "Prosímtě, ty nic nevydržíš!!! V noci je tu přes dvacet stupňů a ty nedokážeš na chvíli vydržet v tomto stanu?" řekl jí Pierre, sedíce vedle ní, kousek před kamerou. Jack seděl po jeho levé ruce a zrovna držel v ruce termovizi, s jejíž pomocí prohlížel okolí. "Nic nevidím," řekl po pár minutách ticha. "To zvíře už asi spí," řekla Sabine. "Nespí," zasmál se Pierre, "v noci má moc velký hlad. Kdyby tu byla lednička, chodil by na sendviče." "Už zase začínáš? Takhle jsi mě strašil, když jsme byli malí!" bránila se Sabine. Pierre se smál: "A hned jak by sis lehla a usnula, přišlo by to zvíře a kouslo by tě do nohy." "Seš blbej, Pierre! Víš co? Kdyby jsi toho kryptida před rokem chytil, už jsme tu nemuseli být, v tomhle malým stanu plným hmyzu!" začala už také trochu z legrace Sabine. "No jo, nějací moskyti tu jsou. Zrovna jsem jednoho švihl rukou, takhle!" zasmál se Pierre a názorně to ukázal. Rukou se trefil do Jackova obličeje. "Můžete toho konečně nechat?!" supěl Jack. "Co je, Jacku? Neříkej, že nemáš dobrou náladu. No jo, to ten váš anglický humor, vy se smějete jen suchým věcem. Anebo sušinám? Vždyť sušina se přidává do mléčných výrobků! Hahahaha!!!" Pierre se nemohl od vtipných poznámek odtrhnout. "Na monitoru něco je," řekl vážně Jack. Pierre se probral a hned se na něj podíval. Kamera opravdu něco zachytila. Keře se mírně pohupovaly s rostoucí silou větru, ale přece jen občas s nějakou větvičkou cosi trhlo. Pak z křoví vykročila jedna noha, pak druhá, zničehonic se objevil čumák toho zvířete a o chvilku později celá hlava. Zvíře se celé třáslo, jako myška. "To je šílený. Co když na nás zaútočí?" zašeptala Sabine, hledíce upřeně do monitoru. "To tak. Je to aguti. Podívej, teď vylezlo celé," řekl trošku zklamaně Jack. "Ale nález to byl dobrý. Jsou to hlodavci ze stejné čeledi, jako akuči. Když jsem začínal jako zoolog, akuči bylo subjektem mého výzkumu," dodal. "Víte co? Až něco uvidíte, vzbuďte mě," zasmál se Pierre a nešikovně si ve stanu lehnul. V té chvíli se stan zřítil. "Panebože!!! Ty vždycky musíš vymyslet něco blbýho!!!" ozýval se ze zbořeného stanu Sabinin hlas. Nejprve vylezl Pierre. Smál se na celé kolo a okamžitě přiběhl k nejlibžšímu stromu, poněvadž se musel o něco opřít, jinak by smíchy padl. "Vidíš Jacku? Co mám na to říct... Asi se trochu napil," řekla Sabine. "Propána, čeho?" zeptal se ustaraně Jack. "Asi limonády. Ne, myslím, že ničeho. Dělá to schválně. Nechápu ho," odpověděla. "Pierre, nehýbej se!" vykřikl náhle polohlasitě Jack. "Támhle, támhle v křoví, podívejte!" dodal ještě. Pierre se přestal smát. Hrůzou mu stuhl obličej, když necelé tři metry od sebe zahlédl velké svítící oči. Ve tmě rozpoznával i tvar uší a hlavy celkově. Jack pomalu vytahoval z pouzdra fotoaparát...

Stačilo pořídit jediný snímek s bleskem, aby se kryptid dal na útěk. "Teď ho nesmím ztratit!" vykřikl Pierre, hbitě vyskočil a zapomínaje na trapné chvilky, které přivodil svým přátelům, vydal se v rychlosti za tím zvířetem. "Počkej, Pierre, vždyť nemáš, co čeho ho chytit!" volal na něj Jack. Nemělo ale smysl se za Pierrem hnát, alespoň podle něj. Proto se zastavil. Nicméně Sabine okamžitě vzala baterku a běžela do lesa. Jackovi tedy nezbylo nic jiného. Ještě předtím však popadl termovizi. Z celého týmu teď viděl ve tmě nejlépe. Prosekat se hustým porostem mu zabralo deset minut, ale pak si všiml nějakého světla na termovizi, vydávaného zahřátým objektem. Zvíře bylo vysoko na stromě. Jack se dostal až pod ten strom a na vlastní oči toho tvora uviděl. Okamžitě pořídil další fotografii. Kryptid sebou škubnul, skočil na jiný strom a zmizel. Skok samotný však připomínal vřešťana. Jack se podíval na fotografii a vyděsil se. To, co vyfotografoval, a navíc mnohem jasněji než prve, nebyla žádná opice, ale skutečný kočko-pso-opičák. Na obrázku byla krásně vidět jeho tlama, svítivé oči, kočičí uši, opičí tvar hlavy... A ocas, ovinutý kolem větve tam nahoře. "Připadám si jako Pete Parker, který právě udělal naprosto jednoduchou fotku a dostane za ní majlant," pomyslel si Jack. Vydal se hledat své přátele. Termovize mu to usnadnila. Sabine nalezl s nohou zaklesnutou v husté vegetaci, musel jí odtamtud pomoci. Použil mačetu, aby všechny ty rostlinky od její nohy bezpečně odsekl. Pierra našli na stromě. "Brácho, bojíš se? Jestli jo, tak k tomu není důvod, to zvíře je už pryč!" volala na něj s radostí Sabine. "Já a bát se? V žádném případě!" vyhrkl Pierre. "Ale, ale... Bráško, proč si vyšplhal na strom? Aby ses schoval?" reagovala na to Sabine. "Ne," řekl vážně Pierre, "našel jsem jeho hnízdo. Je tu lidská lebka. Chytejte!" Jack se zasmál. "No dobrá, nebudu Vám ji házet z úcty k tomu mladíkovi, nicméně jsem si jistý, že je to jeho ostatek," pokračoval Pierre. "Počkej, lebka? Vždyť ten mladík přišel jen o ruce... To znamená, že na Ose zahynul ještě někdo, a o tom případu jsme neslyšeli. Přitom tohle hnízdo tomu monstru určitě patří," informoval Jack. Všichni si uvědomili, že teď odhalili další tajemství. Ale je-li kočko-pso-opičák lidožravý, mohl by být velice nebezpečný. Jakmile Sabine uviděla Jackovy fotografie, byla zděšena. Pierre však nikoliv. "Před rokem jsem viděl ten stejný obličej. Je to on. Dostali jsme ho!"

Konec třetí části. Kostariku naši přátelé opustí, ale vydají se za dalším kryptidem. Jejich dobrodružství se ukážou být nebezpečnějšími, než bychom předpokládali, a navíc se setkají s velkou konkurencí... Již brzy!