Původ ichtyosaurů (2/2)

Vítejte u druhé části cyklu Původ ichtyosaurů... Minule jste viděli rané ryboještěry, nyní se posuneme do období Jury a Křídy a uvidíme, jak jejich vývoj pokračoval...

Původ ichtyosaurů

Pokročilí ryboještěři

Ichthyosauři jsou spolu s plesiosaury nejznámějšími zvířaty z druhohorních moří. Tito plazi, u nichž se během evoluce objevil rybí, vlastně až delfíní tvar těla, se zprvu vyskytovali spoře. Avšak již v polovině Triasu tvořili nedílnou součást mořských ekosystémů. Mezi nimi byli dokonce i ti největší, jaké známe, kupříkladu dvacetimetrový Shonisaurus. Stále to však byla primitivní zvířata, a ne všichni první ichthyosauři byli dobrými plavci. S koncem Triasu se však začali vyvíjet ti, kteří předurčili vývoj skupiny na další stovku milionů let...

Nejznámější z ryboještěrů, Ichthyosaurus, se objevil dříve, než byste čekali. Už na konci Triasského období proplouval tento jako blesk rychlý tvor vodami, chytaje ryby, amonity a belemnity. Dokazují to koprolity, zkamenělý trus, jenž se skvěle zachoval. Ichthyosaurus byl jen 2 metry dlouhý, zato to byl gigant ryboještěřího vývoje. Patřil mezi základní tuňákové ještěry, nebo-li Thunnosauria... Ichthyosaurus byl zcela prvním členem této skupiny, všichni jeho potomci nesli jeho základní znaky. Dalším původním tuňákovým ještěrem byl Stenopterygius, který se ale objevil až před 180 miliony let v období střední Jury... Ichthyosaurus měl již hřbetní ploutev, takže vzhledem opravdu připomínal delfína. Není divu, že si lidé v minulosti mysleli, že tato zvířata patřila mezi savce. Nicméně existovali ichtyosauři, kteří se delfínům tolik nepodobali. Takže proč taková zarážející podobnost? Proč se o nich všude píše, že připomínali delfíny, ačkoliv některé druhy hřbetní ploutve neměli?

Odpověď není nijak složitá. Ichthyosaurus byl totiž prvním kdy objeveným ryboještěrem a zrovna on se delfínu hodně podobal. A tak si lidé brzy všimli, že i ostatní ichtyosauři připomínají delfíny. Někteří více, někteří méně, jedna věc je však jistá: byl to dokonalý výtvor evoluce. Jenže v době, kdy byl ichthyosaurus nalezen, vědci o evoluci sotva něco věděli. Charles Darwin s ní přišel na konci 50. let 19. století ve své knize O původu druhů. Dobře zachovalý Ichthyosaurus byl ale na anglickém pobřeží nalezen Marry Anningovou už v roce 1811. Je to možná k nepochopení, ale Anningovi, ani tehdy dvanáctiletá Mary, neuvažovali o tom, že by šlo o pozůstatky delfína. Napadlo je, že 1,2 metru dlouhá lebka, kterou našli, patřila pravěkému krokodýlovi. Jméno Ichthyosaurus se objevilo o 20 let dříve, než slovo dinosaurus.

Ichthyosaurus opravdu znamená ryboještěr, ale první nálezy (i ty již stovky let staré, například z roku 1719, které ale nebyly tak dobře zachovalé, jako ty od Mary Anning) byly též považovány za nějaké dávnověké krokodýly. Tehdy lidé ještě o minulosti naší planety mnoho nevěděli a geologové nedokázali určovat stáří pravěkých zvířat. My dnes však víme zcela s jistotou, že Ichthyosaurus byl úspěšný druh žijící před 205 až 180 miliony let. Další tuňákoví ještěři však byli ještě úspěšnější. Vítejte v pozdní Juře, kdy je rozmanitost ichtyosaurů větší než kdy předtím. Svižně prorážejí hejny ryb a belemnitů, vyvíjejí se jim velké oči s nimiž dobře vidí i ve tmě, a navíc jsou rychlejší, štíhlejší a přizpůsobivější...

Ophtalmosauři byla krásná zvířata žijící hlavně na území pravěké Evropy. Ta však byla před 149 miliony let zalita mořem. Některé nálezy však byly učiněny i v Argentině, a několik exemplářů je mimořádně dobře zachovalých. Ophtalmosaurus měl mezi tehdejšími obratlovci největší oči. Musel mít neobyčejně dobrý zrak. Lovil hlavně olihně a ryby. S délkou 5 metrů patřil ke středně velkým mořským zvířatům. Délka lebky činila 1 metr, velkou část však zabíral podlouhlý zobák. V něm se nacházely malé zoubky skvělé k zachycení kluzké kořisti. Ophtalmosaurus dokázal zadržet dech na 20 minut. Víme to, protože paleontologové jej mohli zkoumat opravdu výtečně. Provedli také výpočty, které ukázaly, že Ophtalmosauři se potápěli do hloubky až 600 metrů. Tam už dobrý zrak opravdu potřebovali. Na dně mělkých moří bývá v takové hloubce celkově tma. I když slunce někdy vody prosluní, mnozí hlubokomořští živočichové jsou zvyklí na tmu. Je to hlavně případ olihní. Ophtalmosauři je lovili, a výborný zrak, stejně jako hbitost a rychlost, opravdu potřebovali.

Ophtalmosaurův příbuzný je patagonský Mollesaurus, ten však žil už před 170 miliony let. Naopak jiný z jeho příbuzných, nesoucí název Maiaspondylus, žil až před 110 miliony let v pravěké Kanadě. Bylo nalezeno několik koster, jsou téměř kompletní, jen byly během fosilizace nebo eroze trochu narušeny. Nálezy vlastně tvoří osm obratlů dospělce a dvě embrya mláďat, takže je tu další důkaz, že ichtyosauři rodili živá mláďata. Samozřejmě byly nalezeny i kostry dospělých a mladých ichtyosaurů, kteří zemřeli ve chvíli, kdy se mláďata rodila, což celou věc jen potvrzuje...

Na obrázku nad tímto textem vidíte nejúspěšnějšího Křídového ryboještěra. Jmenuje se Platypterygius a žil od začátku až do svrchní doby Křídové. Ne však do samého konce etapy. Vyhynul před 95 miliony let, zrovna na začátku pozdní části této geologické periody. Dlouho byl tento sedm metrů dlouhý, stovky kilogramů vážící ichtyosaur považován za posledního zástupce skupiny. Ichtyosauři totiž v Křídě nebyli tolik dominantní jako v Juře. Vody teď ovládali mosasauři, jejichž nejbližší příbuzní dnes patří k největším plazům současného světa: Mosasaurus měl příbuzensky co dočinění s varanem komodským...

Již víte, že Platypterygius byl po dlouhou dobu považován za nejmladšího ryboještěra. A tento status mu zůstává. Je sice možné, že se ještě po něm objevily nějaké druhy, rozhodně však nebyly tak velké, tolik bizarní a tak dominantní, jako tento celkově veliký predátor. Před 95 miliony let se příběh ichtyosaurů v podstatě uzavírá. Nikdo si není jistý, jestli nežili ještě na konci Křídy. Je to možné, takže by vyhynuli před 65 miliony let spolu s dinosaury, plesiosaury, mosasaury, ptakoještěry, amonity a dalšími zvířaty typickými pro druhohorní svět...