Lovci kryptidů: Skotsko (1/2)

Pierrovi, Sabine a Jackovi se podařilo vyfotografovat zvíře, po kterém tak dlouho pátrali-tajuplného savce z Kostariky. Jejich výprava ale ještě nekončí. Jsou úplně na začátku neuvěřitelných dobrodružství, která je potkají. Ale ne všechna budou tak lehce překonatelná...

LOVCI KRYPTIDŮ: SKOTSKO, ČÁST PRVNÍ:

Na lavičce před hotelem, nad jehož dveřmi bylo křiklavě napsáno Soho Hotel, seděl jeden mladík. Měl bílou, neopálenou pleť, černou bundu zapnutou až ke krku, čepici na hlavě a přivřenýma očima upřeně hleděl do novin, jež držel v černých rukavicích. Titulek dnešního vydání novin Daily News byl více než křiklavý: "Trojice dobrodruhů objevila v Kostarice nový druh savce!" Při pročítání článku, opatřeného několika barevnými fotografiemi, se mladík sám pro sebe usmíval. Tento článek nečetl poprvé. Od rána si jej očima projel už nejméně pětkrát. Věděl moc dobře, co má dělat. Čekal tu na Pierra a Sabine Leroyovi a na Jacka Owena. Od někoho se dozvěděl, že se zde dnes ubytují. Někteří kolemjdoucí se občas podivovali, proč tu ten člověk jen tak sedí. Na lavičce, bez deštníku. Dle jejich úsudků muselo něco velmi důležitého tohoto mladíka pudit zůstat venku i přes sychravé podzimní počasí. Pak se v dálce objevily tři postavy. Leroyovi táhli po zemi těžké kufry, Jack se na ně usmíval a povídal si s nimi. Mladík složil noviny, hbitě je schoval do tašky a jakmile Leroyovi a Owen prošli kolem něho, oslovil je. "Zdravím Vás, nejste náhodou ta skupinka kryptozoologů, co objevila tu opici v Kostarice?" optal se jich se zájmem. "No jistě, samozřejmě. Čím Vám můžeme být nápomocní?" zeptal se ho Jack. V mladíkově tváři uviděl trochu nejistoty. Snad se trochu styděl, když se setkal s tak významnými osobnostmi. Trochu nesměle a tišším hlasem řekl: "Rád bych se k Vám přidal. Jsem totiž zoolog. Jmenuji se Sam Weber a jsem z Německa." "Vy byste nám chtěl pomoci při hledání kryptidů?" zeptala se ho s úžasem Sabine. "Nevím, zda to půjde, pane. Vůbec Vás neznáme," řekl na to s úsměvem Jack. "Čekal jsem tu na Vás s touto nabídkou," mluvil dále Sam, "dozvěděl jsem se totiž o Vaší chystané výpravě do Skotska." "Zdá se, že budete naším velkým fanouškem, když jste se to dozvěděl. Určitě nebylo lehké sehnat tolik informací," zasmál se Pierre. Jack trochu nesmělého Sama pozval do hotelu, kde se měli ubytovat. Soho Hotel patří mezi luxusní londýnské hotely a předtím, než naši hrdinové měli začít svou novou výpravu, měl pro ně být ubytováním. U trošky limonády si Sam s kryptozoology více popovídal. "Věc se má tak," informoval ho Jack, "že my míříme do Skotska k Loch Ness. Nevěřím, že by tam žili nějací pravěcí plazi, to ne. Jsem zoolog a vím, že tamní vody jsou na plazy moc studené. Ale tadyhle Leroyovi hrozně toužili podívat se tam a provést tam výzkum. Chtějí najít to zvíře, které Skotové vídají, když prožijí otravu skotskou whisky." "Vždycky jsem toužil setkat se s kryptidem. Myslím, že toto je má šance. Pokud byste mě vzali do party, rád Vám pomohu. Mám letité zkušenosti s hledáním savců po evropských lesích," řekl na to Sam. Tak se tedy k našim přátelům přidal další lovec kryptidů...

Cesta vlakem z Londýna do Edinburghu nebyla tak luxusní, jako hotel v centru Londýna. Když dorazili do Drumnadrochitu, postěžoval si Pierre: "Už v životě nepojedu drncákem. Rozumíte?!" Sam se mezitím s novými kolegy více zkamarádil. S Jackem se moc nebavil, snad jej považoval jako opravdového vůdce a někoho, s kým není moc legrace. Sabine si Sama oblíbila, protože vyprávěl skvělé vtipy. Pierre ho respektoval, ovšem trochu na něj žárlil, jelikož pořád odváděl pozornost jeho sestry. Zatím však Pierre čekal a nenechal na sobě nic znát. Po krátké cestě z Drumnadrochitu dorazili k jezeru Loch Ness. "Tak, tady to je. Když jsem byl malý a poprvé jsem s rodiči navštívil Skotsko, vzalo mi to dech. Doslova, protože jsem z jedné malé skalky spadl na záda a nebýt pohotového zásahu mého otce, udusil bych se. Takový pád nesmí být brán na lehkou váhu, proto vás zapřísahám, nelezte tam! Pohybujte se jen při břehu," vyprávěl chvíli Jack. Pierre se díky své dobrodružné povaze odvážil ke smělému kroku. Skočil do jezera. Horší věc snad udělat nemohl. "Hej, vytáhněte mě! Ta voda je příšerně studená!" křičel. Samovi a Sabine to bylo k smíchu, vlastně si pak celé odpoledne vyprávěli jenom o Pierrově hlouposti. Jack nemeškal a hodil Pierrovi samonafukovací záchraný kruh, který pro všechny případy složil mezi vybavení. "Pierre, ty se nikdy nepoučíš. Buď rád, když budeš mít jenom rýmu," vyčetl mu to Jack. "No, neboj," pokusil se o úsměv zmrzlý Pierre, "já jsem... otužilý! Hepčík!" Navečer Sabine a Sam nastražili na břehu jezera tři kamery. Sledovaly pohyb hladiny. V případě, že by se z vody vynořilo něco neobvyklého, velkého a živého, začal by u jedné z kamer pískat klakson. Ten by výzkumníky vzbudil a poukázal na místo, kde se tvor pohybuje. Jakmile se setmělo, sešli se všichni čtyři u táborového ohně obklopeného čtyřmi teplými stany. "Teda, stanovat na podzim a ještě k tomu ve skotské divočině... No dobrá, téměř v divočině-protože ten hrad za námi moc divoce nepůsobí-ehm... Prostě je to něco," usmíval se Sam. Jack se ho ptal na jeho práci v kontinentální Evropě, ale Sam mu moc neodpovídal. Spíše se bavil se Sabine, která se mohla potrhat smíchy díky jeho vtípkům. Pierra to docela štvalo. Aby už Sam přestal, Pierre suše prohodil: "Lochneska neexistuje. Ta voda je tak ledová, že tam nic nežije. A jestli to, ať si třeba dostanu rýmu." Nato si kýchl. Sama to rozesmálo. Byl takový veselý. Pierre to nakonec vzal z lepšího konce a také se tomu pousmál. Jack tolik radostný nebyl, naopak, choval se vážněji. Asi ho snad výzkum jezera Loch Ness přece jen sebral...

Konec čtvrté části příběhu. Jakým nebezpečím budou naši hrdinové muset čelit? To se dozvíte příště...