Noví Lovci kryptidů - Wren Rivera, Winn Wilkinson, Keira Kendrick a Armando Villalon - se vydali do Palestiny, aby se setkali s údajně posledním přežívajícím Sandwalkerem, obřím pouštním krabem, jehož reemergence před 30 roky se pojí s prvními tehdy učiněnými kroky za osvobození palestinského lidu z brutální nadvlády Izraelem. Od svého pouštního průvodce Hakima se čtveřice mladých dobrodruhů dozvěděla, jak místní Sandwalkera vnímají. Věří, že Alláh zvíře stvořil proto, aby rozhodlo, komu jejich země patří, a také, že je schopno rozlišit dobro od zla, respektive dobré úmysly od těch špatných, vražedných. I z toho důvodu poté, co jej Hakim před novými Lovci kryptidů probudil několika ranami z pušky, Sandwalker nezaútočil. Skupina se ubytovala v hotelu The Refuge na kraji města Rafah, jež za tři desítky let prošlo výraznou proměnou, byť se stále nezbavilo hromad suti z doby strašlivé genocidy. Wren si ve svém pokoji četla dizertační práce svého nového známého, Terrence Zendera z financovatelské rady Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu. Zjistila, že byl přítelem Jacka Owena, jenž byl také členem unie, než s Lovci kryptidů záhadně zmizel. Později toho dne se čtveřice setkala s Terrencem a jeho kolegou Gerrym Stingem, vědcem, který si svou kariéru vybudoval na výzkumu kočko-pso-opičáků z kostarického poloostrova Osa, kde se vlastně původní Lovci kryptidů zrodili. Gerry se také znal s Jackem a hlavně byl kamarádem jeho syna Deana - též záhadně zmizelého - se kterým byl v kontaktu až do roku 2045. Představení členů unie novým Lovcům kryptidů bylo však jen malou součástí toho, co spolu mají v Palestině podniknout. Mladí dobrodruzi se do ní vydali proto, že je Terrence přes Wren pozval na výzkum Sandwalkera. Nedávno byl v poušti zabit sionistický terorista z USA, nikoliv však lidmi. Byl rozkrájen, jako by ho zcvakla velká klepítka, ta ale nemohla náležet velikému krabovi trvale usazenému v dvacetimetrové jámě. Vypadá to, že Sandwalker se partenogeneticky rozmnožil, a pouští nyní mohou běhat jeho "menší klony". Bude však třeba ověřit, zda je tato hypotéza pravdivá.
NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ
PALBA V POUŠTI, ČÁST DRUHÁ:
"Budeme se muset rozdělit," řekla svým třem přátelům Wren, "jedna skupinka půjde s Terrencem do pouště a bude pátrat po Sandwalkerových potomcích, pokud tam teda nějací žijí, a druhá se přidá k Gerrymu Stingovi při jeho výzkumu Sandwalkerova rozmnožovacího systému."
"Obojí zní lehce děsivě," reagoval na její slova Winn.
Čtveřice se procházela ulicí sousedící s tou, v níž se nacházel hotel The Refuge. Padla tma, na obloze bylo tisícero hvězd, měsíc v úplňku ozařoval pouštním prachem pokrytý asfalt, a tak ani nebylo třeba pouličních lamp, jež však město osvěcovaly s obdobnou intenzitou. Vzduch byl chladný, a všichni, až na Armanda, na sobě měli svetry a mikiny. Starší student jako jediný kráčel v bílém tričku, do něhož byl oděn i v předchozích hodinách.
"Jestli si mám vybrat, chce-li se mi pochodovat za úděsného vedra pouští a hledat stopy suchozemských korýšů, anebo šmátrat se v genitáliích toho velkého a riskovat cvaknutí jeho několik metrů dlouhými klepety," zamyslela se nahlas Keira, "volím tu první možnost." Nato se zasmála.
"Hele, já bych třeba radši šel do toho výzkumu v jámě," řekl Winn, "jednou už jsme s Wren v poušti byli, a nebylo to zase tak příjemné."
"Pochcal sis tam kalhoty," uchechtla se Wren, "věřím, že to příjemné nebylo."
"Kámo!" vyhrkl iritovaně Winn. Pohlédl na dívku, ke které toho tolik cítil, a zamračil se. "Nemusíš všem vykládat o každé nepříjemnosti, která se mi přihodila..." Spěšně se podíval na Keiru i Armanda, kteří se oba potutelně usmívali a hleděli k zemi. "Abyste to pochopili, napadli nás monstra z Aricy, to jsou přežívající dromaeosauridi, se kterými měli tu čest naši hrdinové Jack Owen a Pierre Leroy zpátky v roce 2016, a já jsem si ze strachu před jejich srpovitými drápy trošku... trošku... ucvrnkl."
"Pořádně sis ucvrnkl," opravila ho Wren. Keira a Armando se začali řechtat.
"Byla to nehoda!" bránil se Winn. "Až vám jednou půjde o život, taky po čase zjistíte, že jste udělali dobře, že jste si vzali náhradní spodní prádlo."
"Takže radši půjdeš k tomu krabovi? Tam taky hrozí riziko ucvrnknutí si, když ho naštveš a vyjede po tobě," smála se Wren.
Winn byl uražen. Neměl rád, když si z něj Wren takto střílela. A nebyl nadšen z toho, že bagatelizovala události z Atacamy, které je oba takřka stály životy.
"Přestavme kecat o totálně bizarních věcech," řekl Armando, "já bych šel s Winnem. Docela mě zajímá fyziologie toho zvířete. Jsem teď v druháku, a v tomto semestru mám předmět o anatomii bezobratlých. Zrovna minulý týden jsem pod vedením předního entomologa z naší univerzity pitval raka červenoklepetého, který byl na Portoriko introdukován z Austrálie a Nové Guineje na konci minulého století. Bylo zajímavé vidět uvnitř jeho vajíčka, měl jich v sobě docela dost. Není divu, že jsou tak invazivní, potvory. Rozmnožují se v hrozných kvantech."
"Super," usmála se Wren, "máme tu mezi sebou někoho, kdo má praktické znalosti korýší anatomie."
"Vy běžte zkoumat Sandwalkera, kluci, a my se vydáme do pouště," prohlásila Keira, "já na rozdíl od tebe, Winne, ještě nikdy v poušti nebyla, takže si ji ráda zažiji napoprvé."
"Fajn," řekl pořád ještě dotčeným hlasem Winn, "myslím si, že takhle to bude nejlepší."
"Hlavně se nenechte stáhnout do té obrovské díry..." řekla zcela vážně Keira.
"Myslím, že tam slaníme, mělo by to být bezpečné," přerušil ji Armando.
"... kterou má ten doktor Sting mezi zuby. Působí bezedně."
Všichni se zasmáli, byť ne zle. Rozesmál se i Winn.
Příštího týdne s prvními ranními paprsky opustili Winn, Armando a Gerry svůj hotel, a s batohy plnými vody zamířili k Sandwalkerově jámě. Průvodce již tentokrát nepotřebovali. Věděli přesně, kam jít. Gerry, kráčející napřed, měl navíc místo výskytu zvířete zaznamenáno ve svém mobilním telefonu, od jehož displeje po celý pochod nespustil oči.
"Přemýšlel jsem trochu o tom, jak to uděláme," řekl Armando, když mu pochod začínal připadat až příliš tichý, "není to tak, že bychom mohli obrovského kraba rozpitvat, a už vůbec ne zaživa. Máme nějaké náčiní, abychom... se podívali do jeho gonopod?"
"Ano, ano, všechno mám s sebou," řekl nervózně Gerry, jako by s nikým nechtěl vést řeč, a neustále hleděl do mobilu, "prvotřídní vybavení, bude se vám to líbit."
"No, vzhledem k tomu, že ten krab je velký asi jako náklaďák," odpověděl Armando, a změřil očima velikost Gerryho batohu, "mi přijde, že jste si naložil docela málo."
Gerry nereagoval. Armando pohlédl na Winna, a pokrčil ramena. Winn znaveně zazíval a zamžoural očima. Také se mu zrovna do hovoru moc nechtělo.
"Ty a tvoje holka jste byli včera fakt cute," řekl Armando, a usmál se jedním koutkem úst, "jak jste na sebe štěkali kvůli tomu pochcání ze strachu... comedy gold, kámo, comedy gold."
"Wren dokáže být... hodně direktivní," odpověděl Winn, a vykulil oči, "počkej, moje holka?"
"Tak nějak jsem už vyvodil, že spolu chodíte," řekl Armando, "a kdybyste nevypadali jako typický poďobaný teenageři s nabarvenýma vlasama, hádal bych, že jste spolu žili tak dvacet třicet let, vole."
Winn se začervenal.
"Co je? Seš nějak zamlklý," uchechtl se Armando, "Wren tě totálně žere. Je to na ní vidět."
"Byli jsme spolu na jednom rande," řekl sklesle Winn, "vlastně to ani nebylo normální rande, spíš... pracovní schůzka... kvůli našim nočním můrám o Chupacabrách. To bylo víceméně všechno."
"Rady ti dávat nebudu," smál se Armando, "ale věř mi, pokud chceš s někým chodit, fakt se ho musíš zeptat a naplánovat nějakou schůzku. Jiskřičky mezi váma přeskakují pořád, ale jestli to nechceš posrat..."
"Takže teď místo pochcání hodláš mluvit o posrání, jo?" vyhrkl iritovaně Winn.
"... doporučuju ti rychle s tím něco udělat."
S devátou hodinou ranní se Winn a Armando ocitli opět v místech, ze kterých předešlého dne pohlíželi v Hakimově, Keiřině a Wrenině přítomnosti na obřího kraba na dně hluboké jámy. Ležel tam nehnutě, jako by spal celé věky. Gerry pořídil na svůj mobil jednu fotografii Sandwalkera, poté si sundal batoh, shodil dolů ke zvířeti tři lana, jež postupně vytáhl ze svého ruksaku, a napnul je na jistící háky, které zabořil do písku.
"Pomalu slaníme dolů," řekl a konečně se na oba hochy podíval, zatímco v kleče poutal lano k poslednímu háku, "a zkusíme se dostat za Sandwalkerovo levé klepeto. Bude to docela fuška. Tohle místo je jediné, ze kterého se podle satelitních snímků dá slézt dolů. V polovině sestupu se budeme muset trochu... no, natočit. Do písku tam zarazím několik dalších háků, a lana přes ně zkroutíme tak, abychom neskončili přímo v tom klepetu."
"Fajn," usmál se Armando, "jen do toho."
Trvalo půl hodiny, než se trojice ocitla na spodku jámy, centimetry od dřímajícího těla obrovského korýše. Gerry byl ze sestupu překvapivě znaven, a musel si polít vodou hlavu. Působil ještě nervózněji, než při pochodu pouští.
"Jenom mě teď napadlo," řekl náhle Winn, "neměl někdo z nás zůstat nahoře? Co kdyby... se něco stalo, a lana by spadla? Co kdyby je tam někdo... přeřízl, nebo tak něco?"
"Jo, to se tak stane," usmál se Gerry, "poslouchejte, nemáme moc času. Nerad bych to zvíře rušil. Zatím je v klidu, ale kdo ví, třeba ty příběhy o tom, že je schopno odhadnout, zda máte dobré či zlé úmysly, nejsou nikterak pravdivé... who am I kidding, proč by měly být? Může se začít bránit naší přítomnosti prakticky kdykoliv, takže to urychleme!"
"No, a já bych teď rád slyšel víc o tom, jak se mu chcete podívat na gonopody," řekl Armando, "protože fakt nevidím ve vašich rukou nějaké long ass kleště, kterými mu odhrnete pláty karapaxu."
Gerry se usmál, a zcela odhalil mezeru mezi předními zuby. Ze svého batohu vytáhl tabletu podobné zařízení, na němž byla umístěna drobná kamera s asi půlmetrovým kabelem, na jehož konci blikalo zelené světlo. "Proč být tak invazivní? Žijeme ve světě technologií, ne ubližování zvířatům."
"Ne všechno musí být pitva," řekl Armandovi Winn, a usmál se.
"Tos měl říct těm Chupacabrám, co tebe a tvou holku tak traumatizovaly," odpověděl na to s pozvednutým obočím Armando.
Wren a Keira v Terrencově doprovodu opustili hotel půl hodiny po prvním týmu. Na konci ulice je pozdravil Hakim, nesoucí na zádech tornu napěchovanou plastovými lahvemi s pitnou vodou. Terrence s ním prohodil pár slov, a pak se čtveřice společně vydala do ranním slunkem prohřívané pouště. Zatímco míjeli několik keříků vystupujících z písku, vystrašili dvě slunící se ještěrky.
Wren vytáhla z pouzdra na svém opasku laserovou pistoli, a zkontrolovala, zda byla nabita. Vyjmula z její rukojeti kapsli s náboji, a prozkoumala ji očima.
"Začala jsi kupovat laserové střely?" zeptala se Keira, a promnula si oči.
"Na Portoriku jsem je skoro vyplýtvala," odpověděla Wren, "naštěstí shánět laserové střely do laserových pistolí není v dnešním světě moc těžké. A když tolik makám na brigádách, mám na ně."
"Kde jsou ty časy, kdy laserové střely byly dražší než regulérní kulky?" usmál se Terrence, kráčející dva kroky napřed, a otočil se na Wren.
"Taková doba někdy byla?" uchechtla se Wren.
"Jack Owen mi jednou říkal, na kolik jeho tým ročně přišly laserové střely. Jen do ručních pistolí nakoupili vždycky na začátku roku kapsle o ceně třinácti milionů liber. Jedna kapsle je vyšla na patnáct tisíc," odpověděl Terrence, "a to měli ještě speciální cenu, protože jednak zakázky byly velké, druhak japonská firma, která jim je dodávala, měla s Lovci kryptidů speciální kontrakt, a s ním byly spojeny výhody."
"Já vím, já vím," řekla na to Wren, "podmínkou pak bylo, že každý rok předvedou nová vylepšení letounu, který byl od stejné společnosti... četla jsem to v knize Akihika Yukimury, přes kterého se vlastně Lovci kryptidů ke všem těm fancy technologiím dostali."
"Starý dobrý Akihiko vždycky říkával, že nepřítele je třeba zmasakrovat už když na vás poprvé pohlédne," řekl Terrence, a v jeho hlase zazněla nostalgie, "zvláštní, že to říkával někdo, kdo si místo laserových pistolí raději zadal s kovovou tyčí. Ale masakrovat nepřátele s ní uměl, to ano."
"Yanzari!" vyhrkl náhle Hakim. "Podívejte se! Stopy!" Ukázal na čerstvou řádku jemných, mělkých otisků v písku, před nimiž stál, a jež mířily až k vrcholku duny asi deset metrů od jeho pravé ruky.
"Co je tu mohlo zanechat? Fenek?" zeptala se Keira.
"Fenek je v palestinském regionu už asi 150 let vyhynulý, Keiro," řekla Wren, "nevypadá to úplně na savčí stopy."
"Máte představu, kterým směrem zvíře šlo, Hakime?" zeptal se Terrence.
"'ana last muta'akidan," odpověděl Hakim, "nejsem si jist, pane Zendere." Sehnul se ke stopám, a pečlivě je zkoumal. "Nikdy jsem takové stopy neviděl."
"Určitě to nemůžou být stopy Sandwalkerova potomka," řekla s úsměvem Wren, "to by bylo nějak moc lehké, narazit na ně jen tak náhodou pár desítek minut poté, co jsme vyšli z hotelu."
"Šel bych nahoru na tu dunu," řekl Hakim, "tam uvidíme, kterou atijah zvíře zvolilo."
Jakmile se ocitli na vrcholku duny, po stopách nebylo ani vidu. Řada zcela náhle končila, a za posledními otisky se již zcela bez omluvy rozprostíral panenský písek. Wren si lehla na břicho a upřela své zraky na posledních několik stop. "Muselo to odsud vzlétnout," řekla stroze.
"Je možné, že ty stopy zachovali nějací pouštní ptáci?" zeptala se Keira, a obrátila se na Hakima, hledícího do dáli, proti rannímu slunku.
"Žádní ptáci žijící v poušti nepochodují několik metrů, aby odlétli z duny," odpověděl Hakim, a nespustil oči z horizontu. Cosi tam zahlédl. Bylo to malé, ale pohybovalo se to, a on se to snažil lépe identifikovat, aniž by se o tom zatím zmínil.
"Vůbec to nevypadá na ptačí stopy," řekl Terrence, a na vrcholku duny se posadil. Pohlédl na Wren, která si právě konec stopní dráhy vyfotografovala na mobilní telefon. "Buď jde o nějakého plaza, který se zahrabal do písku, nebo..."
"Zahrabal do písku, to je ono! Nevzlétlo to, ale zahrabalo se to!" vyhrkla Wren. "A to dokonale!"
"Přátelé?" ozval se Hakim. Silně znervózněl.
"Soudě podle vzdálenostmi mezi otisky muselo jít buď o několik čtyřnohých zvířat, anebo jedno větší zvíře s několika vícero končetinami," řekl Terrence, "podívejte se na tvar jednotlivých otisků, slečno Rivero. Nelze vidět jediné stopy po prstech. Buď to byli plazi s blánou mezi prsty, těžkými prsty, anebo je zanechaly končetiny většího bezobratlého, který..."
"Lidi?" přidala se k Hakimovi Keira. Také již spatřila to, na co upínal své oči.
"Mě se nechce věřit, že by to měl být malý Sandwalker! Ale propána, teď, když se na ně dívám, nemůžu v nich nevidět stopy kraba!" vyhrkla Wren.
"Pozor! Dolů!" zařval Hakim, a strhl Keiru a Wren z duny. Hrubě sjeli po písku, načež se ozvala hlasitá střelba.
"Pane Zendere!" zařvala Wren. Otočila se, a spatřila Terrence, jak sjíždí po duně za nimi. Ve své zelené expediční košili měl čerstvý otvor po kulce.
"Proboha, zasáhli mi košili!" vykřikl, jakmile byl dole s ostatními. Otvorem prostrčil prst. "Naštěstí kulka neprošla ničím jiným, než košilí. Netrefili mě!"
"To máte z pekla štěstí, pane," řekl mu Hakim.
"Počkat, 'zasáhli'? Oni? To střílelo víc lidí?" zeptala se Wren.
"Měl jsem vás varovat okamžitě," řekl Hakim, "moc se omlouvám. Už je to nějaká doba, co se tady za bílého dne objevili ozbrojení výtržníci. Zatímco jste si prohlíželi stopy, uviděl jsem několik osob, jak se pohybují na horizontu. Příliš mě oslňovalo slunce, abych je mohl včas identifikovat, a teď to pana Zendera téměř stálo život..."
"Vůbec se neviňte, Hakime," řekl rozhodně Terrence, "spíše přemýšlejme o to, co dělat teď!"
"Musíme pryč," vyhrkl Hakim, "hned. Nesmíme se tu zdržovat."
Střelba se stávala intenzivnější. Ozbrojenci ostřelovali dunu, z jejíhož vrcholku se na čtveřici za ní snášelo čím dál více rozvířeného písku.
"Co jsou zač?!" vykřikla Wren.
"Reakcionáři," odpověděl Hakim, "lidé neuznávající Svobodnou Palestinu."
"Běžíme!" vykřikla Keira, a dala se do pohybu. Ostatní utíkali za ní. Cílem bylo dostat se co nejvíce od ostřelované duny.
"Vůbec jste nám o nich nic neřekl, Hakime!" zlobila se Wren na průvodce.
"Jak jsem říkal, už je to nějaká doba, co se tady objevili jim podobní! Předpokládám, že se jedná o spolupracovníky toho zabitého Američana!" odpověděl Hakim.
Zezadu se ozýval křik. Několik mužů na sebe volalo s krvežíznivým nadšením. Wren se ohlédla, a spatřila jednoho ozbrojence, jenž vybíhal zpoza okraje duny. Byl tmavě oblečen, celý svalnatý trump měl ověšen opasky s náboji, v obou rukou nesl dlouhý samopal, a na očích měl černé brýle.
"Běžte do prdele!" zařvala dívka, a zamířila na něj laserovou pistolí. Zmáčkla spoušť, a muž s křikem vzlétl, až zády narazil o okraj duny, a sjel po něm dolů. Samopal mu mezitím vyletěl z rukou. Wren se zastavila, a jednou dobře mířenou střelou z jeho zbraně učinila několik bezcenných, spálených kusů.
Rázem se na scéně objevili další dva ozbrojení muži. Byli obdobně vyzbrojeni, jeden z nich ale navíc držel v ruce granát. Vrhl ho po utíkající skupince. Wren, stále stojící na místě, na něj hbitě zamířila laserovou pistolí. Vystřelila, ale minula. V panice zmáčkla spoušť ještě několikrát, a zatřepala rukou. Granát strefila laserem v poslední vhodnou chvíli.
Ozvala se pekelná rána. Keira spadla na zem, a Hakim ji následoval. Přistál vedle dívky, a těžce se přitom praštil o suchou zem do čela. Wren byla poražena k zemi přímou tlakovou vlnou mířící od granátu, jenž explodoval možná deset metrů od ní. Vůbec se nehýbala. Terrence jako jediný stál na nohou, nohy jako sloupy podpírající jeho masivní tělo.
"Nehýbejte se! Ruce nad hlavu!" ozvalo se z úst jednoho ozbrojence. Byl to bledý muž malého vzrůstu s kozí bradkou, plešatou hlavou, výraznými černými brýlemi na maličkém nose, a s predátorským úsměvem. Mířil Terrencovi na hlavu samopalem.
Druhý ozbrojenec, štíhlý dlouhán s kudrnatými vlasy a pro změnu bez černých brýlí, přiběhl k nehybné Wren.
"Přísahám, že jestli jste jí ublížili..." zasyčel Terrence.
"Půjdete s náma, debilové!" zachechtal se ten menší z ozbrojenců. "Udělali jste chybu, že jste sem přišli čmuchat!"
"Nárokujete si toto území?" zeptal se Terrence.
"Jsou to sionisti," řekla Wren, kterou dlouhán donutil vstát. Byla malátná, a zděšeně oddechovala. "Sionističtí reakcionáři."
"No, vypadá to, že tu máme bandu Američanů," řekl dlouhán, "co jste zač? Lidskoprávní aktivisti? Nějaká levičácká antisemitská sebranka, co nenávidí Izrael? Přijeli jste se sem muchlat s těma hnědýma zvířatama, který měly být dávno vyhnaný? Co?!"
Nato musel dlouhán uhnout. Menší ozbrojenec právě proletěl kolem něj, a to s hlasitým řevem. Terrence nyní držel v ruce jeho samopal, a mířil jím na dlouhána.
Wren využila situace, zvedla z písku svou laserovou pistoli, a muže odpálila do výšky snad šesti metrů. S divoce se pohybujícíma rukama a nohama dopadl těžce na zem, a zakňučel.
"Pozor!" vykřikl Terrence. Přímo za Wren se objevil třetí muž - ten, kterému prve zničila samopal. Vrhal se na dívku s nožem v ruce.
Terrence se vymrštil proti němu, a sekl ho pažbou samopalu tak silně, že se ozvalo nechutné křupnutí, a muž ve zkroucené poloze zůstal bez jediného hnutí ležet u Wreniných nohou. Dívka se viditelně otřásla znechucením.
Otevřela ústa, a chystala se něco říci, když náhle nehybný ozbrojenec zmizel v písku. Něco ho pod něj bleskurychle stáhlo, a nad tenkou hranicí mezi nebem a zemí zůstaly vězet jen konečky jeho prstů. Divoce sebou kmitaly, zatímco na jeho těle muselo pod pískem cosi hodovat.
"Můj ty bože," zašeptal Terrence, "ať už ho dostalo cokoliv, musel to být původce těch stop!"
"Lidi? Myslím, že Hakim potřebuje ošetření," řekla Keira, "zmizme odsud!"
Svět se zdál být mlhavým, neurčitým, chaotickým. Wren se točila hlava. Terrence ji podpíral svou levou rukou, zatímco druhou se snažil držet na nohou Hakima. Průvodce z pravé strany držela ještě Keira.
"Jste v pořádku?" ptal se starostlivě Terrence. "Co vy, Hakime? Jak vám je?"
"Potřebuji více vody, prosím," zašeptal Hakim. Nekrvácel, ale na čele měl zmodralou, až fialovou kůži. Dosti si narazil hlavu.
"Tam před námi... se nacházejí nějaké ruiny," řekla Wren, "tam si sedneme."
"Dobrá zpráva je, že za námi nikdo nejde," informovala své kolegy Keira, "všechno, co se nachází za našimi zády, je jen nekonečná poušť."
V pohybu byli něco málo přes čtvrt hodiny. Netušili, co se stalo se zbylými dvěma ozbrojenci, kteří byli pouze v bezvědomí ve chvíli, kdy onen zabitý skončil pod zemí jako potrava onoho tajemného tvora. Jediný, kdo se občas ohlížel zpět, byla Keira.
Jakmile dorazili ke zbytkům jakéhosi obydlí, nejspíše z doby před více než třemi desítkami roků, usadili Hakima na hromádku kamení. Wren vytáhla z jeho torny lahev s vodou, a dala mu napít. Hakimovi se třásly ruce, jako by byli větévkami ve strašlivém vichru. Působil zranitelně.
"Hrozně se mi točí hlava," řekl, "a mám mžitky před očima. Písek není tak měkký, jaký se zdá. Stačí spadnout na něj, přímo na čelo, a máte nepříjemný úraz. Možná budu muset do nemocnice."
"Ještě se napijte," řekla mu tiše Wren, "třeba se vám nakonec udělá líp."
Zanechala lahev v Hakimových rukou, a funkci jejího jističe přebrala Keira. Wren vytáhla lahev s vodou i ze svého batohu, a celou ji vypila. Pak si sedla na zem, a tváře zabořila mezi kolena. Zhluboka se nadechovala a vydechovala.
Terrence převzal Keiřinu roli pozorovatele okolí. Prohlížel si okolní krajinu, a drbal se přitom ve vlasech. Nikde sice neviděl jediného živáčka, ale něco mu tu nesedělo. Nechtěl to s ostatními sdílet, měl však pocit, že je sledován. A že jsou tedy sledováni i oni.
Přeběhl několik kup kamení a ocitl se uprostřed ruin drobného domku, zarostlých pouštními rostlinami. Přimhouřil oči, a zaměřil je na malý úsek polámané báze budovy. Pak se bez rozmýšlení rozběhl, a přeskočil ji.
Ozvala se střelba. Wren a Keira zvedly hlavy, a naslouchaly. Po Terrencovi někdo střílel z pistole!
"Zůstaň u Hakima!" vykřikla Wren na svou kamarádku, a s laserovou pistolí v ruce se vydala tím směrem, kudy utíkal Terrence. Dorazila k bázi zbořeného domu, a nahnula se přes ni. Zatočila se jí hlava, když uviděla, že se za kusem stěny nachází asi desetimetrový spád. Pod ním se nacházely dvě osoby. Terrence rozpoznala okamžitě. Velký svalnatý muž utíkal jako o závod nahoru po protějším svahu tvořeném zbytky cihel a harampádí. Někdo po něm střílel - ten druhý člověk, celý oblečený v černém.
Terrence náhle uklouzl. Svalil se na hromadě zčernalých cihel, a zakryl si obličej. Všiml si, že osoba, která ho napadla, mu mířila pistolí přímo na tvář.
Wren nehodlala čekat. Jednou rukou se chytila zdemolované stěny, nahnula se přes ni a dolů na osobu, jež Terrence ohrožovala, zamířila laserovou pistolí. Zmáčkla spoušť, a z hlavně pistole vystřelil laserový paprsek nejvyššího stupně.
Střílející osobu sice netrefil, ale dokonale odpálil harampádí pod jejíma nohama. S drsným křikem se ocitla ve vzduchu, a pak těžce dopadla mezi kovové dráty a kamení. Wren si všimla, že to byla nějaká žena. Tmavé vlasy měla svázány do culíku. Levá ruka jí nyní krvácela, neboť se chytila mezi kovovými dráty. Terrence si hlasitě oddychl. Očividně byl přesvědčen, že jej měla brzy potkat smrt.
Wren se opatrně svezla dolů po svahu, učinila několik skoků nad ostrými dráty a nebezpečně uhlazenými kameny, po kterých by jistě uklouzla, a jakmile stála před útočnicí, namířila jí k hlavě laserovou pistoli. Terrence se k ní připojil, a kašlal u toho.
"Musela nás sledovat," řekl, a utřel si ústa, "jinak se to nedá vysvětlit. Byla to příliš velká náhoda."
"Co? Proč?" zeptala se nechápavě Wren. Přistoupila ke zraněné ženě, a ta se na dívku dlouze zadívala. Wren se skoro zastavilo srdce, když rozpoznala její obličej.
"Wren? Co to děláš?"
"Vy! Co... co to děláte vy? Co sakra děláte tady?!"
Byla to Marilla Kent-Lyons. Posadila se, a se zasyčením přejela prsty pravé ruky po krvácejícím zápěstí ruky levé. "Pěkně děkuju," řekla s naštváním v hlase.
"Vy jste chtěla zastřelit pana Zendera?!" vykřikla Wren. "Vysvětlete mi, proč! A taky, co tu, do prdele, pohledáváte!"
"To by tě nemělo zajímat," odpověděla Marilla, a pokusila se vstát.
"Ani hnout," varovala ji Wren, učinila krok směrem k ní, a téměř ji hlaveň laserové pistole přitiskla k hlavě, "sedněte si. Nejdřív chci odpovědi."
"Skrývala se za tou zbořenou stěnou... nebo aspoň za tím, co z ní zbylo. Uviděl jsem tam pohyb, tak jsem tam skočil. Oba jsme sletěli sem dolů, a ona pak po mě střílela," řekl Terrence, "ale... nedokázal jsem si ani ve snu představit, že se tu s ní potkám! Jak jsem říkal, musela nás sledovat. Nejspíš celou cestu z Rafy, jinak se to vysvětlit nedá."
"Wren, poslouchej mě," řekla rázně Marilla, "tomuhle člověku nevěř ani slovo. Vůbec nechápu, proč se vydáváš na výpravu spolu s ním."
Wren se podívala na Terrence. "Pěkné. Snažíte se mě oba přesvědčit o tom, že vaše strana je ta správná?"
Marilla využila toho, že Wren pohlížela na Terrence, a pokusila se vytrhnout jí z ruky laserovou pistoli. Wren však reagovala rychle, a Marillu hlavní uhodila do čela. Agentka zakřičela bolestí, a zůstala ležet na zádech.
"Příště budu, do prdele, střílet!" zařvala zlověstně Wren. "Chci vysvětlení! Bez něj se dál nepohnete!"
"Jsem tu kvůli němu," řekla Marilla, a hleděla na modré nebe, přičemž si oběma rukama mnula čelo, "kvůli Zenderovi. Kvůli lidem z Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu."
"Ano, vůči naší unii chováte vskutku obdivuhodnou zášť, agentko," řekl Terrence, "stejně jako vaše matky. Tady slečně Riveře jsem vysvětlil, co jste provedla. A jaké škody jste s agentem R'onnem napáchala při zcela ilegálním vloupání do budovy naší organizace v D.C.!"
"Wren, nevěř ani slovu, které ten chlápek vyřkne. Je to manipulativní psychopat," řekla Marilla, a zaklonila hlavu, aby na Wren mohla pohlédnout, "nevím, o čem tě přesvědčil, ale vydat se s ním na výpravu určitě nebyl dobrý nápad. Vím, že je tu taky ten druhý chlápek, doktor Sting. Kdybys věděla, co je opravdu zač..."
"Tak mi řekněte, co je zač!" zařvala Wren. "Co jsou oba zač!"
"Prosím, agentko," řekl vážně Terrence, a učinil krok vpřed, "řekněte tady slečně Riveře, co jsme podle vás zač. Velice rád si poslechnu váš názor."
"Jsou to lidi, kteří mají velice pochybné cíle, Wren," řekla Marilla, "a jejich dosažení může stát spoustu lidí jejich životy. Podobně, jako to, o co se snaží doktorka Callaghan..."
"Se kterou jste nás dostala do konfliktu, aniž byste mě a ostatním členům týmu vysvětlila, proč! Skoro nás nechala rozpárat, a vy jste si pohodlně zmizela, teleportovaná pryč z Winnova pokoje, a už jste se neozvala!" křičela Wren.
"Věř mi, že tu pistoli bys měla mířit na tohohle šarlatána vedle tebe!" zařvala Marilla.
"Proč?! Vysvětlete mi, proč!"
"Mluvte, agentko," řekl rázně Terrence, "co na mě máte? Co jsem provedl nebo provádím tak špatného? Našla jste v těch ukradených datech unie něco, co mou činnost činí vám nepohodlnou?"
Marilla se pokusila posadit. Kontrolovala přitom, zda Wren náhodou opravdu nezmáčkne spoušť.
"Nebo jste naštvaná proto, že mezi těmi daty, která jste ukradla, byly údaje o velice zvláštních praktikách vaší organizace, která náhodným osobám, jež vás viděly při práci s tajemnými tvory, vymazává paměť a vytváří z nich nové agenty?"
"Držte hubu, Zendere," sykla Marilla.
"Je to pravda?!" zeptala se rychle Wren.
"Wren, prosím tě, přestaň na mě mířit tou..."
Vzduchem prošlehl laserový paprsek. Prosvištěl vedle Marillina pravého ucha.
"Wren, sakra, přestaň! Neuvědomuješ si vůbec, v jakém nebezpečí se..."
"Myslím, že si to uvědomuju," řekla dívka.
Marilla jí pohlédla do tváře, pak se podívala na Terrence, který zbledl hrůzou, a nato se otočila. Přímo za jejími zády se nacházel krab velikosti medvěda, a do výše natahoval svá hrůzostrašná klepítka.
"Sandwalkerů opravdu je víc!" vyhrkla poloradostně Wren. "Teď je jenom otázkou, jestli opravdu zabíjejí ty, co mají zlé úmysly..."
Pokračování příště...
