Správce dinosauřího parku se blíží ke konci... Ale předtím, než se s Danem na dlouhou dobu rozloučíme, musíme zjistit, co zamýšlejí jistí zločinci s raptory, které vypustili na Havaj...
Akce na Havaji
Když se Oliver vrátil po oslavě Vánoc do Dinosauřího parku, dozvěděl se závažnou zprávu. Ochránci pravěké zvěře mu na mobilní telefon potkali tento krátký vzkaz: "Odleť okamžitě na Kauai na Havaji. Vypátrali jsme je." Ani jsem se s Oliverem nepotkal, zase odletěl z ostrova, zamířil na Fidži a odtamtud až na Havaj. Byla to dlouhá cesta. Když v úterý dorazil na Kauai, setkal se na letišti s mužem, který mu zprávu poslal. Byl to Max Cash, velitel jednotky Ochránců pravěké zvěře, jež od Nového roku sledovala život raptorů, žijících v havajských lesích, ve spolupráci s místní policií i speciálními jednotkami FBI. Po nějakém čase tento podivný, smíšený tým zjistil, že raptory často navštěvují lidé s uspávacími puškami. Raptory jednoduše vypátrali, neboť malá zařízení zabudovaná v kůži na jejich krcích vysílala signál, jenž se dal jednoduše vystopovat. Ostatně, proto také Ochránci pravěké zvěře raptory bez problémů nacházeli. Ti darebáci byli zároveň tupí, neuvědomili si, že signál může zachytit prakticky kdokoliv. Zvířata uspávali, dávali jim injekce s nějakými látkami, a když se raptoři probudili, vždy měli velký hlad. Ochránci dokonce z houští pozorovali, jak jeden raptor párá muže, který ho před chvílí uspal. Byl to děsivý pohled: všude se ležely vnitřnosti, a raptor hltavě pil krev stříkající jako gejzír z mužova krku. Fuj... Nic pro mě... Když se k nim Oliver připojil, našli už doupě těch chlapíků. V odlehlé části lesa, nepřístupné běžným návštěvníkům, se nacházela malá budova. Malá tedy byla jen její část viditelná zvenku a nikterak přitažlivá. Zkrátka otrhaný domek. Avšak pod zemí, tam se nacházela hotová laboratoř. Za nějakých mně neznámých okolností se Oliver, Ochránci a všichni ti policisté dostali do této laboratoře, pozatýkali všechny pracovníky, včetně šéfa, jistého Freda Franklina, a odvezli odtamtud čtyři klece. V každé z nich se nacházel jeden Deinonychus. Nepochybně se jedná o zvířata z Isle of Die. Dodnes byli také pochytáni všichni Deinonychové divoce žijící v té oblasti. Jejich řádění je u konce...
Celkem sedm zvířat, z toho tři nalezená v laboratoři, byla vypuštěna na Isle of Die. Oliver to natáčel, a já se na to díval dnes po obědě. Ach, jak krásný to byl pohled. Divoká zvířata se vracela do divoké přírody... Jen kdyby se Oliverovi tolik netřásla ruka... Každopádně jsem rád, že se tohle vyřešilo. Vlastně se to vyřešilo rychleji, než jsem si myslel. Bál jsem se, že to bude zase pořádně komplikované. I když bych ani neměl tvrdit, že nám to nepřineslo něco... Řekněme, překvapivého. A to v negativním slova smyslu, tedy alespoň z mého pohledu. Čtvrtý Deinonychus z laboratoře byl totiž raněný. Ty zrůdy na něm zřejmě prováděli nějaké pokusy a nějakým nechutným způsobem (ani nechci vědět, jakým) mu naštípli ulnu. Zvířeti musela zlomenina způsobovat nesnesitelnou bolest. Naštěstí bylo zranění relativně čerstvé, a tak mohl být ošetřen. Jenže víte, co se děje s pravěkými zvířaty, o která se musí člověk postarat? Zůstávají u nás, v Dinosauřím parku! A mít tu agresivního Deinonycha, který dnes ráno stačil vyděsit naši krmičku tak, že poté, co jí poškrábal nezraněnou přední končetinu, omdlela (ale já ji zachránil, che!), to není zrovna to, po čem jsme toužili. Oliver je z jeho příjezdu nadšený, ale přiznal se mi k tomu, že by byl radši, kdyby byl Deinonychus vypuštěn na Isle of Die. Taky je možné, že k tomu dojde. On totiž Oliver není žádný blázen, a ví, že máme v parku práce už dost. Zvláště pak s Giganotosaurem, Siamotyrannem, Erythrosuchem Ericem, dokonce i našimi Lagosuchy, kteří se ve středu zase servali, ani nevíme, proč...
Ještě nás čekají dvě části Správce dinosauřího parku! Tak schválně, co se asi stane příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat