Začalo to 15. listopadu 2013 ve 14:24 a od té doby prakticky nepřetržitě patřily pátky Správci dinosauřího parku. Tehdy, před více než čtyřmi lety, se nám představil prostými slovy: "Dobrý den, jmenuji se Dan Jameson" v první části, která se jednoduše jmenovala "Jak to všechno začalo". Slíbil jsem, že poslední části Správce dinosauřího parku (avšak znovu podotýkám, že se s velkou pravděpodobností vrátí ještě asi na dva měsíce v létě tohoto roku) budou jako ty vůbec první. Rozsahově nikterak dlouhé zápisy z Danova života v parku... Nyní nastává čas na ten zcela poslední...
Loučím se
Dinosauří park jde skvěle dál... Náš kanadský sponzor nám už odeslal několik milionů dolarů, které potřebujeme ke koupi nových materiálů na ohrady. Přibývá totiž zvířat, která Oliver přiváží do Dinosauřího parku. Ve středu přijel ze své na dlouho poslední expedice, která ho zavedla na Isle of Die. Přivezl mládě Microraptora. Všichni jsme byli nadšeni. Pojmenovali jsme ho Mini, ale zatím nevíme, jestli je to sameček nebo samička. Oliver ho našel na východním pobřeží Isle of Die. Muselo to být mládě, které vypadlo z hnízda postaveného na stromě. Je obecným pravidlem, že když najdete ptáčátko, jež vypadlo z hnízdečka, nesmíte ho krmit, protože je pravděpodobné, že se o něj rodiče budou i nadále starat. Ale Oliver se rozhodl, že péče Dinosauřího parku přijde Mini více vhod. S peřím, které pokrývá jeho tělo, ještě Mini nedokáže létat. Asi ho umístíme do voliéry. Zatím si ale užívá malého plastového boxu v hlavní ordinaci veterinární stanice. Až trochu povyroste, bude odtamtud přemístěn. Vůbec se nebojí lidí. Včera večer jsem se na něj přišel podívat. Je velmi pěkný, a jistě bude na chov nenáročný. Oliver splnil svůj slib, přivezl něco, co nás nedostane do problémů. Teď už Oliverovi zbývá jediné: vydat se do čínské provincie Jün-nan a strávit celé týdny v tamních lesích při pátrání po varanech skvrnitých... Charles oslavuje narození čtyřech dalších savců rodu Adelobasileus. Klec v jeho zahradě je už domovem ne jedné, ale hned několika kolonií. Charles sám neví, kolik jedinců vlastně čítají, ale myslí si, že se čtyřmi novými přírůstky je jich už více než padesát. Také že se klícka pořádně rozrostla, jinak by tolik jedinců neudržela. A kolik toho ti Adelobasileové spořádají... Ale Charles se o ně stará dobře. I když je jakožto ředitel parku neustále zaneprázdněn vyplňováním papírů...
Celý týden byl takový poklidný... Vzpomínám na ty staré časy, kdy Dinosauří park začal. Pamatuji si, jak byl Dino malý a roztomilý, když jsem se s ním spřátelil. Nedokázal jsem si tehdy představit, že se z úplně obyčejného Leptoceratopsího škvrněte vyvine tvor tak inteligentní, že ho mohu přirovnat ke psu. Po více než čtyři roky skoro každý den spí vedle mé postele... A nevadí mu, že chrápu... Dlouho jsem neměl dost času na to pomyslet. Ale musím říct, že i když se ve společnosti Olivera, Charlese, Tima a ostatních cítím skvěle, mým největším kamarádem je tu Dino. Zná mě lépe než kdo jiný, a já znám zase jeho. Nejsme jako náhradní otec a syn, jsme prostě přátelé... Když jsem dnes ráno házel hlávky zelí samici Wuerhosaura Wuerho, vzpomněl jsem si na všechny ty chvíle s ní. Švihala po mně ocasem vyzbrojeným ostny. Ale to bylo kdysi. Už si na mě zvykla. Ovšem je pravda, že když jsem k ní přistoupil blíže, než se jí líbilo, výhružně na mě zabučela. S několika kolegy, s těmi, kteří tu tak jako já pracují od začátku, jsem o začátcích parku mluvil na dnešním obědě. A rozhodli jsme se, že poté, co dojíme, nepůjdeme pracovat. Dáme si oddech, a projdeme se po celém parku. Je období dešťů, ale ono pršet přestalo. Vysvitlo slunce, kaluže v bahnitých cestách se jiskřily, a my obdivovali jedno zvíře za druhým jako kdybychom tu byli úplně noví, a jako kdybychom byli malí kluci, kteří si splnili svůj sen cestovat zpět v čase a vidět všechny ty prehistorické příšery... Opravdu jsem si svůj sen splnil. Jsem Správce dinosauřího parku...
Loučíme se s Danem Jamesonem, Správcem dinosauřího parku... Jak už jsem uvedl, ne navěky, ale několik měsíců se o dění v parku zkrátka nebudeme dozvídat... Příští týden se po velice dlouhé době, delší, než bylo plánováno, vrátí Obrázky týdne... I když mě v poslední době tento týdeník psát nebavilo, musím říci, že poslední dvě části jsem si jako autor opravdu užil... Doufám, že vy také...
Žádné komentáře:
Okomentovat