Jack, Roger a Pauline zachránili mladé Mokele Mbembe, které odchytila skupina vojáků a chystala se jej s pomocí helikoptéry kamsi přenést. Vrtulník sice odletěl, ale Fahad a místní letec Ewet jej mají sledovat. Jack, jeho přítelkyně a jeho kanadský pomocník se však dostali do problému, neboť sami padli do spárů vojáků. Jeden z nich jim slíbil, že je přivedou do vojenského tábora a tam je zabijí... Otázkou je, kdo je vlastně ten důstojník Claude Ngoy, který, zdá se, za tímto "lovem kryptidů" v konžské džungli stojí... Základnu Lovců kryptidů v jižním Londýně mezitím hlídá Pierrova přítelkyně Kate. Jakýsi neznámý muž, který budovu navštívil, jí však hodlá ublížit...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST TŘETÍ:
Kate musela něco rychle udělat. Uviděla, jak se čepel nože zaleskla. Bleskově zavřela dveře zrovna ve chvíli, kdy k ní podivný návštěvník natahoval ruku. Zakřičel, když mu dveře ruku přiskříply. Nůž se zabodl do podlahy. Kate uhodila pěstí do červeného tlačítka asi tak metr od dveří vedle věšáku. Darebák, otevírající dveře a sahající po muži, náhle spatřil, jak se přímo před ním vysunula ze zdi laserová puška. Dala mu ránu a on se odkolébal před dveře. Kate zmáčkla další tlačítko na zdi, a dvě laserové pušky se vysunuly ze zdi, každá po jedné straně dveří. Teď dostal muž takovou ránu laserem do zad, že odletěl až na silnici. Měl štěstí, že po ní nejelo žádné auto, jinak by bylo po něm. Kate zmáčkla další cuplík, a dveře se zamknuly. Další stisknutí, a laserové pušky venku se už jen zaměřovaly na pomalu vstávajícího muže. Jakmile si všiml, že jej hlavně pušek automaticky sledují, dal se na bezhlavý útěk. Zastavil se až tak o padesát metrů dál, za rohem domu. "Je tam nějaká... Ehm... Mladá slečna," řekl tento až tyransky působící chlápek svému komplicovi. "Che, to tě takhle zřídila?" zachechtal se jeho kolega. V ulici se hned objevilo deset dalších chlápků a nahlas se smáli. Vyrušilo je zvonění telefonu. "Tak co, jak to jde?" ozval se z mobilu stařecký hlas. "Ne moc dobře. Do té základny se asi nedostaneme. Někdo ji hlídá. Ale i kdyby budova nebyla hlídána, mají tam pořádný arzenál," řekl ten zmožený zločinec. "No dobrá," ozvalo se z telefonu, "uvidíme, co se dá dělat, Deane. Navrhuju hodit jim tam třeba granát." Všichni ti darebové se zachechtali. Právě poslouchali svého šéfa, Gregory Martina... Jack šel mlčky noční džunglí. Samopal se neustále dotýkal jeho zad. Občas se otočil, aby zkontroloval, že je Pauline, jež byla stále v bezvědomí, a nesli ji dva vojáci, v pořádku. Roger se už probíral. Jack mu musel při pochodu všechno krátce vysvětlit. Rogera velmi popudilo, že u sebe neměl laserovou pistoli. Jak někdo z vojáků poznamenal, "tahle technologie by mohla být užita v jejich prospěch". Pomalu postupovali pralesem dál. Pochod se zdál být nekonečný. A pak náhle, zcela neočekávaně, ozvalo se z prapodivné blízkosti hlasité zahoukání. Jack zpozorněl, Roger také, a Pauline to probralo. Vojáci trochu znejistěli. "Tenhle zvuk jsem v lese ještě neslyšel," řekl jeden z nich. "Chytíme to?!" zeptal se druhý. Jiní sprostě nadávali. Chtěli už být v táboře a nezabývat se odchytem nějakého dalšího kryptida, zvláště poté, co se jim kvůli zásahu Lovců kryptidů nepodařilo chytit Mokele Mbembe. "Hele!" zvolal jeden voják a posvítil na cosi drsného, se zvláštními, rohovitými výrůstky. Vypadalo to jako stěna. Voják se toho letmo dotkl. Zvíře, ze kterého byl vidět jen bok, a hlava a ocas byly schovány mezi houštinami, se prudce pohnulo. Vojáci se začali řehtat. Zvíře vystrčilo z houštin hlavu. Vypadalo tak mírně, a tak polekaně. A přitom měřilo na výšku minimálně tři, možná čtyři metry. "To je Mbielu-mbielu-mbielu. Vypadá úplně jako Stegosaurus," zašeptal vzrušeně Jack. "Teď není čas na to, abychom ho chytili," řekl ten voják, který se ho prve dotkl, "ale vrátíme se pro něj." Byla to jeho poslední slova. Dva metr dlouhé bodce na ocasu Mbielu-mbielu-mbielu probodly jeho záda a břicho skrz na skrz. Zmasakrovaný voják dopadl po prudkém úderu a bodnutí asi o pět metrů dál. Vojákům se začaly klepat ruce. Jeden z nich vytáhl samopal. Střílel, co to šlo, ale kulky se od tvrdé kůže Mbielu jen odrážely. Řvoucí čtyřnohý netvor s trojúhelníkovitými pláty na zádech a mávajícím ocasem se hnal přímo proti němu. Zadupal ho jako mravence. Mezi vojáky nastal zmatek. Mbielu, přestože nevypadalo vůbec naštvaně, mávalo ocasem ze strany na strany, zasahovalo jednoho vojáka po druhém. Jack, Roger a trochu malátná Pauline se toho rozhodli využít a dali se na útěk. Bohužel je přitom následovali i čtyři ozbrojení vojáci. Nehodlali Lovce kryptidů ztratit. Z mely vyvázli ještě tři další vojáci. Dali se na útěk opačným směrem. Zcela udýchaní zakopávali o padlé kmeny stromu, malé větvičky je bičovaly do očí... A když si mysleli, že jsou z nejhoršího venku, uslyšel šelest. Jeden z nich vyděšeně cosi vyhrkl. Pak mu hrdlo stiskla ruka ve spandexové rukavici. "Kde jsou?" zasyčel útočník. Byl to Akihiko. Už hledal Jacka, Rogera a Pauline. Voják sice neodpověděl, protože omdlel, a další dva se dali do běhu, ale Akihikova kovová tyč je pár ranami povalila na zem. Nezbývalo jim, než zuřivému Japonci mnohé vysvětlit...
Svítalo. Nad konžským pralesem panoval celkem klid. Jen malé letadlo svištělo nad vší zelení jako o závod. Seděli v něm Ewet a Fahad. Helikoptéra, kterou "sledovali" pomocí radaru, přestože ji ještě nezahlédli, už někam přistávala. Brzy se měli dozvědět, kam hodlali vojáci přenést Mokele Mbembe vzdušnou cestou. To, co se před nimi objevilo, byla nádhera. Skály porostlé džunglí, ozářené ranním sluncem. Ewet zde již jednou byl. Tady přece Jack, Pierre a jeho dnes již zesnulá sestra Sabine nalezli jeskyni, jež byla domovem obávaného Kongamata, přežívajícího ptakoještěra. Tak sem mělo být Mokele Mbembe přeneseno? Ale proč? Fahad kontaktoval vysílačkou Pierra, jenž zůstal ve vesnici. "Co máš v plánu?" zeptal se ho. "Hm," zamyslel se nejistě Pierre, "asi počkám, až Akihiko zachrání Jacka a ostatní, a přivede je sem. I když mi říkal, že mi asi dá souřadnice vojenského tábora, a já tam zasáhnu ve chvíli, kdy Jacka, Rogera a Pauline budou chtít popravit. Prý mu to vyzvonili vojáci, které v noci v džungli vypátral a přepadl, a ranami holí do hlavy možná navždy uspal." Jack, Roger a Pauline byli čtyřmi vojáky, kteří je neztratili z dohledu, nakonec skutečně přivedeni do tábora. Přestoupili před důstojníka Claude Ngoye. Byl to sice Konžan, ale měl takové zlé rysy. Koutky jeho úst byly až tak zvláštně pozdviženy, jako by se neustále zle usmíval. Jack si pořádně prohlédl jeho oblek. "Vy jste konžská armáda?" zeptal se ho sebejistě. "Popravdě, hochu, ne," odpověděl Claude Ngoy, "odkud jsme ti může být jedno. Nebudeš to potřebovat vědět." "Chytáte kryptidy pro někoho? Nebo pro sebe?" zeptal se Jack. "Nebudu ti odpovídat," pousmál se Ngoy. Bylo na něm vidět, že ho tyto sebejisté otázky pořádně dopálily. "Zastřelit!" poručil. Kdyby věděl, že na tento povel dostane ránu laserem, asi by ta slova nevyslovil. Akihiko střílel z houštin po všech vojácích. Roger a Pauline utíkali k němu. Akihiko okamžitě pomocí vysílačky poručil Pierrovi, aby sem přiběhl. Jeho pomoc by se teď hodila. Jack se překvapivě nedal na útěk. Umínil si, že vtrhne do velitelského stanu a zjistí, co jsou tito vojáci zač. Neměl na to ale moc času. Do stanu hned vtrhl jakýsi svalouč bílé pleti. Jack mu dal kopanec do břicha, takže se nepřítel hned svalil. Jack popadl pár papírů ze stolu. Chytal se je odnést. Jenže na vteřinu se musel zastavit jako solný sloup. Oči se mu rozevřely. To, co viděl na jednom z papírů, byla mapa. Byly na ní vyznačeny jisté body. Místa, která kdysi s Pierrem a Sabine navštívil. A pak, vedle mapy, jméno Zhou Len... Tady něco nehrálo! Jack vyběhl ze stanu. Akihiko laserem odstřelil, vojáka, který se chystal po Jackovi vypálit z kulometu. Jackovi se v hlavě budoval obrázek toho, kde hledat původ této vojenské expedice. Zhou Len... Toho přece zabil v New Yorku... Ale jeho kolega je přece na svobodě, ne? Jack už byl z tábora skoro venku. Pak ho ale chytili dva vojáci za ramena a odvlekli do nedalekého křoví. Střelba samopaly donutila Akihika, Rogera a Pauline, aby se stáhli. Nehodlali se vzdát, ovšem místo, kde stáli, je činilo zranitelnými. Vojáci pevně drželi Jacka. Stoupl si před něj Claude Ngoy. "Co jste si to od nás vypůjčil?" zachechtal se. Vytrhl Jackovi papíry z ruky. Jack setřásl oba vojáky a dal jim pár ran pěstí. Pak chytil Ngoye za ruku. Papíry z ní vypadly. Jack se roztřásl. Ta ruka, kterou držel... To nebyla lidská ruka... Byl to nějaký polotekutý sliz, prsty se prodlužovaly, ruka se zvětšovala, a celá zezelenala... I obličej Claude Ngoye se stával zrůdnějším... Pierre utíkal směrem k vojenskému táboru. Při běhu dostal ránu klackem do hlavy. Spadl na obličej. Zvedl se, utřel si krev, která mu vytekla z nosu, a zlostí mu začaly drkotat zuby... Ten, kdo ho právě napadl, nebyl nikdo jiný, než Sam Weber...
Kdo nebo spíš co je zač Claude Ngoy? Co tady dělá Sam Weber, bývalý pomocník Zhou Lena a vrah Pierrovy sestry? Zjistí Fahad a Ewet, proč mělo být Mokele Mbembe přeneseno do skal? Nachází se tam nějaká základna či co? A proč se navíc muži Gregoryho Martina hodlají vtrhnout do základny Lovců kryptidů na předměstí Londýna? Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat