Psovité šelmy pravěku: Sunkahetanka

Projekt Psovité šelmy pravěku pokračuje... Tentokráte se podíváme na psu podobného prehistorického predátora s podivuhodným jménem...

Jméno: Sunkahetanka,

Období: Oligocén a Miocén,

Místo: Severní Amerika.

První psovité šelmy se na naší planetě objevily na konci Eocénu. Tehdy se některé z nich ještě ani nepodobaly dnešním psům. Vypadaly spíše jako cibetky, ale jak čas kráčel, měnila se jejich podoba. V období oligocénním už na severoamerickém kontinentu žili psovití, jež se přinejmenším zčásti podobali svým dnešním příbuzným, se kterými mnozí z nás sdílejí své domovy. Jednou z těchto šelem byla i Sunkahetanka. Její obdivuhodný název nevychází ani z latiny, ani z řečtiny. Sunkahetanka v jazyce Lakota znamená "pes s velkými zuby". Toto jméno dal zvířeti paleontolog J. R. Macdonald v roce 1963, když rod popsal. Macdonald pojmenoval i několik dalších západoamerických pravěkých živočichů v jazyce Lakota, aby tím poctil původní Indiánské obyvatele Velkých plání. Fosilie Sunkahetanky byly však objeveny už roku 1931. Dosud byl popsán jediný druh, a to S. gerigensis, v překladu "Geringův pes s velkými zuby". Ještě v polovině minulého století byl však tento živočich synonymizován s jinou psovitou prašelmou, a to sice s Enhydrocyonem... Sunkahetanka byla poměrně malým predátorem, případně i mrchožroutem. Nalezené lebky prozrazují, že se na spodní čelist upínaly silné svaly, jež umožňovaly zvířeti mimořádně silný stisk. Podle vědců, kteří Sunkahetanku detailně studovali, byl tento masožravec snadno schopen lámat kosti. Pokud byla Sunkatehanka aktivním predátorem, nejspíše se živila malými savci velikosti dnešních zajíců. Narazila-li v otevřené krajině oligocénních a miocénních Velkých plání na nějakou mršinu, zřejmě jí také nepohrdla. Právě zde se hodila její schopnost překousávat kosti. Dospělá Sunkatehanka vážila 12 nebo 13 kilogramů. Šlo o poměrně lehce stavěnou psovitou šelmu, jež byla zařazena do podčeledi Hesperocyoninae. Všichni zástupci této skupiny vyhynuli v pozdním Miocénu. Sunkahetanka samotná byla jedním z těch posledních hesperocyoninů, vyhynula po 4,5 milionech let své existence, a byla nahrazena psovitými šelmami lépe vybavenými k přežití v měnících se podmínkách.

Za obrázek i některé informace vděčím tomuto webu: http://museum.unl.edu/research/vertpaleo/necounties/MorrillFos1.html.