V minulé části dílu Krev v džungli zajali Lovci kryptidů proradného Sama Webera. Dozví se, jak utekl z vězení, a proč zde, v Konžském pralese, pracoval pro Ngoye? Claude Ngoy, důstojník, který ve skutečnosti ani není člověkem, ale nějakou slizkou příšerou, která je schopná měnit svou podobu, byl zatím poražen, ale je možné, že se ještě vrátí... Fahad už nalezl základnu, na kterou mělo být přeneseno Mokele Mbembe, které však Lovci kryptidů před vojáky zachránili... Co však chystá Gregory Martin udělat se základnou Lovců kryptidů na jihu Londýna, kterou si bedlivě prohlíží?
LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST PÁTÁ:
"Bude to dětinské," řekl Gregory Martin svému kolegovi, který stál po jeho boku, "ale vyzkoušíte, jak odolná jsou okna." "Okna? Jak to myslíte?" zeptal se zmateně jeho komplic. "Hodíte tam kámen, a když okno prorazíte, prohodíte dírou granát. Je to jasné?" "Ale... Vždyť uvnitř někdo je!" "No a co? Vy posloucháte moje rozkazy, ne?" "Ano, pane, ale stejně se mi to nezamlouvá. Co když mě někdo uvidí?" "Nemáte se čeho bát, vy pitomče! Teď jděte a proveďte, co jsem vám nařídil!" Martinův pomocník si nasadil černou masku, vyběhl z domu a utíkal asi padesát metrů směrem k základně Lovců kryptidů. Kámen prorazil sklo okna v prvním patře. Muž tam okamžitě hodil bombu a obrátil se. Utíkal zpět. Nastalo ticho. Gregory Martin sledoval jeho kroky pomocí dalekohledu a mnul si ruce. "Paráda!" řekl si. Pak se ozvalo bolestné "Au!" Muž ležel na zemi. Hleděl na granát, který ho trefil do hlavy. "Sakra, jak mohl někdo vyhodit ten granát tak daleko? Vždyť už jsem uběhl tak čtyřicet metrů!" říkal si ten dareba. Byla to jeho poslední slova. Gregory Martin zařval vzteky a namířil okuláry dalekohledu na základnu. Z rozbitého okna vykukovala mechanická ruka. "Jsou neporazitelní! Kruci, já je zničím, přijdu na to, jak! Vymetu je odtamtud!" vztekal se Gregory Martin. Raději vzal roha, a když přijela policie, nebyl už v Londýně. Kate policii sdělila, že neměla ani ponětí o tom, že by dovnitř někdo hodil granát. Ale systémy základny Lovců kryptidů zareagovaly. To ta technologie, co nakoupil Akihiko... Polonahý Sam Weber byl odkopnut ke stěně uvnitř malého domku v konžské vesničce. Nadával, ovšem to mu nijak nepomáhalo. Dveře se zavřely a on v ní osaměl. "Hlídejte ho! Kdyby se cokoliv stalo, tady," řekl Jack mladému Afričanovi, majiteli toho domku, a podal mu svou náhradní laserovou pistoli, "dejte mu tím co proto. On už si rozmyslí útěk, když bude stát jeho kůži. Doslova." Potom Lovci kryptidů nasedli do malého letadla. Nikdo z vesnice se nenabídl, že by pilotoval. Tak si za knipl sedl Jack. "Nejlíp se člověk naučí lítat, když to sám zkusí," zasmál se, nastartoval motor a před zraky vyděšených vesničanů z malého Ewetova letiště hrůznou rychlostí vzlétl letoun, normálně sloužící k přenosu potravin. Ale nyní to byl, alespoň v jejich myšlenkách, luxusní letoun Lovců kryptidů. Měl jen trochu zrezivělou vrtuli. Pauline seděla vedle Jacka a neustále mu sdělovala, na jakých souřadnicích právě jsou. Místo, kde se už nacházeli Ewet a Fahad, nebylo daleko. Stačilo přistát na velkém plochém skalisku, na který se obě letadla vešla, a bylo po letu. Fahad seděl na křídle Ewetova letadla, měl sluchátka v uších a poslouchal línou havajskou hudbu. Kroutil u toho rameny, měl zavřené oči a pohyboval ústy, jako by zpíval. Roger k němu přišel a cvrnkl ho prsty přímo mezi oči. Fahad spadl z křídla. "Do háje! Tohle mi už nedělej!" zlobil se, zatímco se Roger řehtal. "Teď přichází těžší část," řekl Jack, "musíme se dostat do té budovy, o které Fahad mluvil. A to nebude lehké." "Myslíš?" zeptal se nevěřícně Fahad. Ewet zůstal u obou letadel. Šestice Lovců kryptidů vyběhla kopec. Proběhli kolem maskovaného heliportu. Nebylo pochyb o tom, že plocha heliportu mohla být stažena pod zem. Do podzemní části té budovy! Fahad vystřelil k sotva viditelným dveřím ve skále několik lan. O chvíli později už Lovci kryptidů šplhali nahoru. Fahad umístil na dveře tikající bombu. Pod převislým skalním výstupkem se všichni skryli. Bomba tiše vybuchla. "Koho baví hlasité exploze, které na sebe každého upozorňují?" řekl Fahad. Vtrhli do temné chodby. Zapnuli své svítilny. Drželi se pohromadě. Postupovali dál. Pochod byl krátký. Za chvíli už slyšeli lidské hlasy. "Můj ty bože..." podivil se Pierre. Jako první totiž uviděl to, co se před nimi na konci chodby objevilo. Za chvíli už stáli za zábradlím a hleděli na obrovskou modrou halu plnou mužů oblečených v zeleném. Měli masky, dosti připomínající ty plynové, na svých obličejích. V klecích se nacházela nějaká zvířata. Měla křídla... Ano, byli to Kongamatové! Proč zde byli drženi? V pravém rohu té obrovské haly se nacházela velká, zelená, lesklá trubice. Zrovna do ní umístili jednoho Kongamata. Ubohý kryptid byl vystaven silnému záření. Krákal tak hlasitě a tak bolestně, že se z toho Jackovi, ba i obvykle zuřivému Akihikovi, stáhlo hrdlo. Z trubice pak vytáhli Kongamata, kterému při záření narostly rohy nad očima, na zádech měl ostré kostěnné ostny a velmi výrazně se mu protáhly drápy předních končetin. "Tohle je teprve prototyp!" ozval se hlas jakéhosi muže, jenž do haly vešel velkými dveřmi odkudsi z podzemní části budovy. Měl důstojnický oblek... Byl to Konžan... "Claude Ngoy," zašeptal Jack. "Jistě, pane," řekl Ngoyovi muž v masce, "ale nemůžeme vám slíbit, že se podaří vytvořit lepší verzi. Chci říct, že... Při dalších pokusech už by kryptidi mohli umírat. Nebo zmutovat tak, že by se nedali ovládat." Ngoy si ho chytl pod krkem. Muž zaúpěl. Ngoyova ruka se proměnila v silný tekuty sliz. Stáhla muži krk tak, že byl za chvíli mrtev. "Janssene," zvolal Ngoy na dalšího chlápka v masce, "odteď velíte operaci vy, jasné? A jen tak mimochodem, lidi, kdybyste někdo odporovali, skončíte jako tady Fernando. Pěknej den přeju!" Mrtvola byla odnesena na lůžko, kde s ní byly okamžitě započaty různé pokusy. "To je fakt hodně, hodně, hodně, hodně nechutný," řekl Pierre. "Co navrhujete udělat?"
"Tohle," odpověděl Jack. Vypálil z laserové pistole. Ve chvíli byly mříže ve všech klecích s Kongamaty přeťaty. Pokusní králíci odlétali. Věděli, kudy zmizet. Prohnali se nad hlavami Lovců kryptidů a vyletěli ven. Muži v zeleném popadli futuristické pušky a samopaly, a zahájili palbu. Fahad vyhodil další bombu. Lovci kryptidů se dali na útěk. Sklouzli ze skály po lanech. Pak se ozvala příšerná rána. Budova uvnitř skály vybuchla. Nikdo to nemohl přežít. Uprchlí Kongamatové svobodně kroužili po obloze. Lovci kryptidů nasedli do obou letadel odletěli... "No, moc jsme se toho nedozvěděli," řekl Jack, když vystupovali z letadel ve vesnici. "Snad jen to, že zase někdo dělá pokusy s kryptidy," řekl Pierre. "Vlastně by tu bylo takové malé vysvětlení... Zhou Len nás na na našich raných expedicích sledoval, to víme, a vždycky odchytával zvířata, která jsme studovali. Proto se taky v New Yorku stalo to, co se stalo... No, a poté, co Zhou Len zemřel, dostaly se nějakou cestou jeho materiály k tomuhle Claude Ngoyovi, a ten se zřejmě rozhodl pokračovat v Zhou Lenově práci a odchytávat kryptidy, pokud víme, tak zatím jenom v Kongu. A dělal s nimi pokusy. Jednoduché, že? Ale ono to zase tak jednoduché nebude. Hrozně rád bych věděl, co je Ngoy zač. Co je to za příšeru..." mluvil Jack. K Lovcům kryptidů náhle přiběhl jakýsi africký chlapec. "Ten Weber, kterého jste nechali hlídat mým otcem, zmizel. Nikoho nenapadl, nikdo ho neviděl odejít z domku... Prostě zmizel, jen tak, sám od sebe!" křičel. "Takže Sam Weber je zase volný..." zasupěl Pierre. "Neboj, kámo," uklidňoval ho Jack, "on se ještě objeví, a příště ho dostaneme, tak tvrdě, že bude tohohle útěku nadomsrti litovat. To ti slibuju." Nezbývalo, než Kongo opustit, a vydat se na dlouhou cestu domů, do Londýna... Kolem skály, ze které ještě stále vycházel kouř po explozi, jež byla způsobena Lovci kryptidů, kroužil malý kulatý předmět. Zastavil se před vchodem, tiše před ním levitoval, a mechanické oko, tvořící polovinu jedné části koule, se rozšiřovalo. Obraz byl zaostřován. "Pozoruhodné... Velmi pozoruhodné..." komentoval to muž, jenž svého malého špióna řídil. A to tisíce kilometrů od Konga. Náhle cosi udělalo výpad po jeho zvědovi. Zelený sliz jej oblepil. Obraz byl přerušen. Na velké obrazovce se už objevovaly jen rychle se mihotající černé a bílé proužky. "Velmi pozoruhodné! Velmi pozoruhodné!" K muži s vousy pouze nad koutky rtů, Deylinu Nietovi, přistoupil jeho "syn", Metaller. Nacházeli se "doma", v podvodní budově na dně jezera Nikaragua. "Ten Claude Ngoy, otče," řekl inteligentní kovový robot, "co je zač?" Nieto se rozchechtal. "Rival, synu, rival," odpověděl. "Můžu ho zničit, jestli chceš." "Ne, synu. Ngoyova technologie by se nám mohla hodit. Stejně jako jeho DNA. Jen si to představ! Čeho bychom dosáhli, kdybychom měli něco takového ve svém vlastnictví... A Ngoy samotný, mohli bychom ho k něčemu přesvědčit, nemyslíš?" "A co Lovci kryptidů?" zeptal se Metaller svého vynálezce. "Oni sami dobře vědí, že se situace stupňuje... A rozuzlení našeho příběhu, to není daleko..."
Jak uprchl Sam Weber? Ke komu vlastně patří? Kdo je Claude Ngoy, a proč přežil explozi? Jaké plány má Nieto a jeho kovový posluhovač Metaller? Co s Lovci kryptidů provede nevrlý Gregory Martin? Zdá se, že otázek je stále jen více... Co si vlastně Metaller odnesl z Wolverhamptonu při prosincovém dobrodružství? A nehrozí nebezpečí, že by Pierrova lítost ze ztráty sestry Sabine opět dosáhla nebezpečných hodnot? Jak ochránit kryptidy před těmi, kteří se jich snaží zmocnit? Lovci kryptidů už moc dobře vědí, že tohle je válka... Otázkou je, kdo ji vyhraje!
Žádné komentáře:
Okomentovat